V přepočtu na plochu má Dolní Slezsko největší hustotu podzemních prostor v Evropě a možná i na celém světě. Nejde přitom jen o jeskyně, ale i o další pozoruhodnosti – od dávných zlatých dolů po tajemné chodby zbudované za časů německé okupace. Řada z těchto míst navíc nabízí zajímavé expozice – třeba scény s figurínami […]
Podzemí skrývá krásu i záhady Číst více »
Jelení Hora Mnoho lidí o Jelení Hoře (Jelenia Góra) tvrdí, že je bránou do polských Krkonoš. Tato informace ale není úplná, protože hlavní silniční tah vedoucí odsud směrem do Harrachova je vlastně hranicí mezi Krkonošemi a Jizerskými horami (Góry Izerskie). Brána je to tedy dvojitá, což ale vůbec nemění nic na tom, že město rozhodně
Starší z nás si ještě pamatují davy polských cyklistických nadšenců překračujících hranici kvůli bezvadné infrastruktuře na české straně. Dnes je vše jinak a Polsko v mezičase udělalo obrovský skok dopředu i v této oblasti. Rower znamená v polštině „kolo“ a patří mezi slovíčka, jež by si měl nadšenec osvojit. Dolní Slezsko dnes nabízí přes 2900 km cyklotras pro méně
Ráj aktivních turistů Číst více »
Ještě před 80 lety se Jelenohorská kotlina mohla chlubit desítkami luxusních zámků a paláců, většinou vzniklých jako přestavby ruin středověkých hradů. Když si tu totiž v 1. pol. 19. stol. nechal pruský král Bedřich Vilém III. novogoticky přestavět Mysłakowice na své letní sídlo, začala velká móda budování historizujících objektů v Podkrkonoší. Jejich stavebníci se přitom
Spát jako kněžny a knížata Číst více »
Porto, druhé největší portugalské město, které vyrostlo na pahorku Penaventosa nad řekou Douro, má asi čtvrt milionu obyvatel. V celé metropolitní oblasti žijí skoro dva miliony lidí, což v případě desetimilionového Portugalska není málo. V kosmopolitní atmosféře města našlo domov mnoho osob z portugalsky mluvících zemí, jako jsou Brazílie, Angola či Mosambik, ale také lidé
Portugalská duše sídlí v Portu Číst více »
Navštívil jsem stovky měst po celém světě, ale jen ve třech z nich bych si dokázal představit, že bych tam mohl žít. Porto je jedním z nich, v mých očích vyvolené město. Při procházce jeho centrem vám povím proč. Kráčím po nábřeží Cais da Ribeira v místech, kde se z něj otevírá Praça Ribeira, jedno z nejikoničtějších a nejstarších
Staré a nové centrum Číst více »
Duchovní život Portugalska byl v posledních staletích ovlivňován zejména katolickou církví a koncentrace kostelů i malých kaplí je v celé zemi skutečně vysoká. Nejkrásnější kostely v Portu lze navštívit během jednoho dne a není k tomu nutné používat ani žádný dopravní prostředek. Naopak, pěší putování mezi církevními památkami odhalí i leccos zajímavého ze života města.
Krásy duchovních památek Číst více »
Řeka Douro se vine Pyrenejským poloostrovem v délce téměř 900 km. Pramení ve Španělsku, kde má její jméno podobu Duero. Španělský úsek je nejdelší (více než 570 km), pak následuje 112 km, na nichž tvoří řeka hranici mezi Španělskem a Portugalskem, a konečně portugalská část toku dlouhá přes 200 km, která končí jeho ústím do
Šest mostů přes Douro Číst více »
Elegantně vyhlížející vila nadace Serralves postavená ve stylu art deco, Stezka v korunách stromů, Kino Manuela de Oliveiry a Muzeum současného umění, jež navrhl slavný architekt Álvaro Siza Vieira, to jsou magnety přitahující pozornost zahraničních i tuzemských návštěvníků po celý rok. Vydáme-li se z historického centra města na severozápad, narazíme po chvíli na rozlehlý park
Serralves – nadace, park a muzeum současného umění Číst více »
Portugalsko jako země s dlouhou katolickou tradicí slaví během celého roku svátky lokálních svatých, ale stejně tak i svátky spojené s novodobou historií. Většina z nich je společná pro celou zemi, ale některé jsou buď skutečně regionálně specifické, nebo mají přinejmenším v daném místě nezvyklou podobu. Mezi portské fenomény v tomto ohledu patří svérázná podoba
Čtvrti Foz do Douro a Matosinhos jsou ideálními místy, kam se lze z centra Porta uchýlit před letním parnem a davy turistů. Při osvěžující procházce podél Atlantského oceánu se můžeme zastavit na jedné z mnoha malebných pláží, dát si kávu či studený drink v okolních barech, obdivovat zajímavé architektonické stavby z různých historických období, starobylou
Podél moře z Foz do Matosinhos Číst více »
Jedinečné propojení moderní architektury a hudby najdeme na Avenidě de Boa Vista ve čtvrti Cedofeita. Je jím Dům hudby (Casa da Música) postavený v roce 2005 podle projektu holandského architekta Rema Koolhaase, držitele Pritzkerovy ceny. Stavba vznikla na místě bývalého tramvajového depa po architektonické soutěži z roku 1999, již vyhrál právě Koolhaas a jeho studio
Casa da Música – dům hudby Číst více »
Město Vila Nova de Gaia, zkráceně jen Gaia, žije po staletí ve stínu slavnějšího Porta, od kterého je odděleno pouze řekou Douro. Byla by však chyba vnímat ho pouze jako „jižní břeh“ nebo místo, kde ve sklepích zraje portské. V době keltského osídlení a poté jako součást Římské říše bylo tehdejší město Cale dokonce lidnatější
Vila Nova de Gaia – na druhé straně řeky Číst více »
Portské víno Vinho do Porto – slavné, pálenkou dolihované víno dostalo jméno podle města, z jehož přístavu se vyváželo a kde se také ve sklepích skladovalo, míchalo a stáčelo do sudů či lahví. Tyto stále existující a fungující sklepy jsou dnes fakticky na území města Vila Nova de Gaia, jež se však stalo samostatnou obcí definitivně
Sardinie – Ichnusa, otisk Diova chodidla, říkali staří Řekové ostrovu pláží s bílým jemným pískem laskaným křišťálovými vlnami, ostrovu líbanému sluncem a ponořenému do vůní Středozemí, který návštěvníky neustále překvapuje svými pobřežními věžemi, přírodními parky a historií plnou tajemství a hluboce zakořeněných a stále živých tradic. Vnitrozemím Sardinie se táhnou nekonečná stupňovitá a rozeklaná pohoří
Cagliari, hlavní město Sardinie nabízí všechno, co si můžete o dovolené přát: středomořskou atmosféru, romantické spletité uličky dýchající historií, umělecké památky, pobřežní promenádu i příjemné restaurace. Město se zvedá od Cagliarského zálivu vzhůru po svahu. Klikaté ulice vedou od přístavu se stinnými arkádami na via Roma k náměstí Costituzione, ze kterého stoupá schodiště bašty Saint
Centrální část západního pobřeží Sardinie, to je především provincie Oristano zhruba odpovídající území někdejší právní oblasti Arborea, ale také k jihu se táhnoucí pobřeží Costa Verde. Oristano, malé městečko s úzkými uličkami a náměstíčky vyzdobenými květinami vyzařuje typickou sardinskou atmosféru. Jeho historické centrum s majestátní katedrálou Santa Maria Assunta (Nanebevzetí Panny Marie), původně z 12. stol.,
Oristano, Cabras a nekonečné duny Zeleného pobřeží Číst více »
Na poloostrově Sinis ve středozápadní části ostrova byli v roce 1974 objeveni giganti, obří lidské sochy se šroubovitýma očima vytvořené před třemi tisíci lety. Nejvýznamnější archeologický objev 20. stol. ve Středomoří je obestřen aurou legendy, na jejímž počátku stojí, jako tak často, náhodný nález. Jednoho jarního rána roku 1974 na kopci Montʼe Prama v oblasti
Tajemní obři z Montʼe Prama Číst více »
Velkolepá slavnost Sa Sartiglia, snad nejbarvitější na celé Sardinii, se koná v Oristanu vždy na závěr masopustu, od jeho poslední neděle do úterý před Popeleční středou. Ještě než dozní zvony katedrály, obsazují diváci ochozy podél hlavní ulice a čekají netrpělivě až trombettieri a tamburini se škraboškami a velkými bílými pery za čepicí rozezní své nástroje do
Nuragy Počátky lidského osídlení Sardinie jsou stále zahaleny závojem neznáma. Jisté je, že v mladší době kamenné, po roce 8000 př. n. l., vzkvétalo na ostrově několik kultur, jež jsou vesměs pojmenovány podle nalezišť jejich artefaktů – nástrojů, zbraní, keramiky. Pak se ale zhruba po roce 1800 př. n. l. objevila kultura, jež všechny ostatní hluboce
Nuragy – kamenné symboly ostrova Číst více »
