Není v Evropě oblasti, kde by se moře zakusovalo do pevniny tak hluboce, jako na západním pobřeží Norska. Fjordy, mořské ruce s rozevřenými prsty, sahají mnoho desítek kilometrů do nitra hor. Délka norského pobřeží díky nim dosahuje neuvěřitelných 21 000 kilometrů, ačkoliv z jihu na sever měří vzdušnou čarou pouhých 2650 kilometrů…
Geirangerfjord, klenot mezi fjordy Read More »
Pověsti popisují bájné severské skřítky jako bytosti, které obývají nedostupné kouty přírody v horách, pod vodopády, v lesích a fjordech. Trollové žijí v temnotě a pokud na ně dopadne sluneční paprsek, promění se v kámen. Není divu, že si oblíbili skalní stěnu, k níž sluneční paprsky dosáhnou jen na chvíli při východu nebo západu slunce, a to ještě pouze v plném létě…
Stavkirke Neohromují velikostí gotických či barokních katedrál. Postrádají i jejich honosnost a okázalou výstavnost. Působí jednoduše, skromně a přívětivě, jak si křesťanství ve svých počátcích předsevzalo. Jejich nádherné malby a dokonale provedené řezby okouzlí a potěší duši. Tulí se k jezerům a horám norské krajiny, jako by z ní vyrostly. Vzhledem k tomu, že jsou celé ze dřeva, tomu tak vlastně i je…
Loď vyplula z pevninského městečka Bodø už před více než dvěma hodinami, ale na obzoru se stále neobjevuje očekávaný obraz. Střídavě hledáme z paluby vytouženou scenerii a schováváme se před silným větrem do nitra lodi. Hornaté pobřeží pevniny dávno zmizelo z dohledu, ale pověstné horské štíty vystupující přímo z moře až do tisícimetrové výšky pořád nikde. Jak už to bývá, právě když člověk ztrácí pozornost, cíl se konečně objeví: skvost severské přírody, stále ještě světem málo objevená exotika jménem Lofoty…
Lofoty – ochutnávka severské exotiky Read More »
Když vstoupila za třicetileté války roku 1632 do Mnichova švédská vojska, město se před zničením muselo zachránit vysokým výkupným. Lev ze Severu, švédský král Gustav II. Adolf, tehdy Mnichov charakterizoval jako „zlaté sedlo na hubené herce“. Za necelá čtyři století se z mnichovského okolí stal, řečeno panovníkovým příměrem, ušlechtilý plnokrevník, město samo pak oním zlatým sedlem přinejmenším zůstalo…
Sotva si kdo ve zbytku Evropy dokáže představit, jak geografická poloha Norska, dlouhé členité pobřeží, řada ostrovů, hornatý povrch a k tomu severské klima ovlivňují život jeho obyvatel. Drsná příroda jako by je ale zároveň povzbuzovala k nevídaným technickým dílům a inspirovala ke stavbám, jež s ní souzní…
Trajekt kličkuje mezi skalisky a přibližuje se k ostrovu. Kolem něho se s hlasitým překřikováním slétá stále víc racků. Nad střechami rybářských domků, jež v dopoledním slunci svítí pastelovými barvami, se k modré obloze vypíná červenohnědý maják. Ona nás vítá v plné kráse…
Na celkové rozloze Alp má sice Německo jen nevelký podíl a žádná z jeho hor nepřevyšuje třítisícovou nadmořskou výšku, osobitostí přírodních krás však nijak podstatně nezaostává. Některé oblasti by mu dokonce mohly ostatní alpské země bez uzardění závidět, což se týká zejména jihovýchodního koutu Bavorska, úzkého berchtesgadenského výběžku obklopeného rakouským územím. Když prý andělé snášeli krásu z nebe na zem, tady ji ve spěchu rozsypali a už ji nestačili všechnu posbírat – tolik na vysvětlenou…
V Berchtesgadenských Alpách Read More »
Červeným vagonkem Rødhette stoupáme do výšky 320 metrů nad mořem. Na druhém konci ocelového lana je zavěšen modrý Blåmann, který po kolejích pozemní lanovky Fløibanen sjíždí dolů. Bergen má ve znaku hradební bránu posazenou na sedmi kopcích. Fløyen je jedním z nich a z vyhlídky pod jeho vrcholem se nám otevírá nádherný pohled na město…
Obvyklý německý výraz pro obrazárnu – Gemäldegalerie – v helénofilském prostředí bavorského královského dvora na počátku 19. století zřejmě neobstál před kultem řečtiny a všeho řeckého, a tak i v Mnichově, podobně jako v řadě dalších evropských měst, mají svou „pinakotéku“. A to hned trojí: Starou, Novou… a nyní i Pinakotéku moderny…
Daleko od norských břehů se na svých lodích dostali legendární Vikingové. Nejspíš objevili i Ameriku. Cizí krajiny nedaly Norům spát ani později. Koncem 19. století už byly kontinenty objeveny, a tak se Fridtjof Nansen vydal na severní pól. Dalším z Norů, kteří proslavili norskou vlajku na světových mořích, byl Thor Heyerdahl. Jejich příběhy vyprávějí muzea na poloostrově Bygdøy v Oslo…
Chodím tady už více než dvě hodiny. Místnost za místností, obrazy, tapety, nábytek, sochy, ostění, nástěnné malby, gobelíny, zrcadla a štuky, ložnice velká jak plesový sál a kaplička malá jako přístěnek, schodiště a chodby, doleva, doprava a rovně. Už dávno jsem rezignoval na plánek, dojmy se slévají v jediný rozbouřený oceán, z něhož však s určitým odstupem přece jen ve vzpomínkách zasvítí konkrétní majáky nejvýznačnějších, případně subjektivnímu vkusu nejbližších míst. Oceán jménem Rezidence, jeden z největších a nejvelkolepějších zámků v Evropě…
Sídlo Wittelsbachů Read More »
Světový pohár ve skocích na lyžích končí každý rok v březnu v Holmenkollenu. Desetitisíce fanoušků s norskými vlajkami se v tento den vypravují na kopec nad Oslem, aby povzbudili všechny závodníky bez výjimky. Norové, velcí milovníci lyžování, považují Den Holmenkollenu neboli Holmenkolldagen za národní svátek…
Legenda zvaná Holmenkollen Read More »
Běžně se uvádí, že k pojmenování nejvyšší hory Bavorska a zároveň celého Německa daly podnět časté laviny padající z jejích severních stěn a že se vyvinulo z výrazu „Lawinenzüge“, který lze volně přeložit jako lavinovou dráhu nebo pásmo. Kdy se poprvé objevil současný název Zugspitze, jsem se nikde nedočetl, a také jsem nezjistil, do jaké míry se stal v průběhu let matoucím, protože hora je jednou z mála v Alpách, k jejímuž vrcholu vlak (Zug) skutečně jezdí…
Zugspitze – na vrcholu Německa Read More »
Když zkušený norský námořní kapitán Richard With navrhl pravidelné lodní spojení severu a jihu Norska podél pobřeží, mnozí to považovali za bláznovství. Vždyť na námořní mapy se tehdy nedalo spolehnout a lodím sloužilo jen několik majáků. V roce 1893 norská vláda nabídla lodním společnostem licenci, kterou se nebál přijmout jen ostřílený mořský vlk With. S parníkem Vesteraalen vyplul z Trondheimu do nejsevernějšího místa Norska Hammerfestu – zrodila se Hurtigruten…
Norský poklad Hurtigruten Read More »
Říká se, že tráva je tam zelenější a obloha ještě více bílo- modrá než kdekoli jinde v Německu. Faktem je, že pod Alpami hodiny tikají jaksi jinak než ve zbylých patnácti spolkových zemích. Rozmanité a malebné Bavorsko je synonymem pro romantickou idylku, vysoký životní standard a prosperující ekonomiku, které Svobodnému státu právem závidí zbytek Německa. A nejenom ono…
Bavoři – moderní tradicionalisté Read More »
V zátoce Hustadvika leží malebný ostrov Håholmen. Již před čtyřmi staletími se na něm setkávali rybáři, aby odtud vyráželi na moře za úlovkem. Na ostrově se také zastavovali námořníci a obchodníci s rybami. Na začátku 18. století se rybářská vesnička na Håholmenu stala známou lovem tresek a jejich zpracováním…
Håholmen – ostrov posledního Vikinga Read More »
Třetí největší bavorské město, centrum kraje Švábsko, má ve své bohaté a dlouhé historii dva výrazné milníky – jedním jsou jeho dávné antické kořeny, druhým působení obchodnické a později šlechtické rodiny Fuggerů, podle níž se Augsburgu dokonce přezdívalo „město Fuggerů“…
Jižní pobřeží má díky své poloze nejvíce slunných a teplých dnů v celém Norsku. Dlouho toho využívali jen sami Norové, kteří sem často jezdí nejen na letní dovolenou, ale obyvatelé Osla často i na víkendy. Zahraniční turisté, lační především po drsném západním pobřeží plném rozeklaných dlouhých fjordů, objevují tuto klidnější oblast teprve v posledních letech…
Hned zkraje budiž řečeno, že Bavorsko své hranice nezměnilo, jak by se z titulku mohlo zdát, a přístup k moři nadále nemá. I v tomto případě jde o onu klasickou nadsázku, kterou si vnitrozemské země tak trochu kompenzují svůj velký hendikep. Chiemsee, největší bavorské jezero a třetí největší jezero Německa, samozřejmě žádným mořem není, ovšem s rozlohou téměř 80 km2 to také není žádný Tálínský rybník…
Chiemsee – bavorské moře Read More »
