Illas Cíes Karibik v Galicii? Pokud vás překvapil titulek, který jste si právě přečetli, pak možná budete překvapeni i tím, že se takhle někdy přezdívá rozlohou nevelkému, na méně podrobné mapě Galicie snadno přehlédnutelnému souostroví Illas Cíes. Východní břehy jeho tří hlavních ostrovů, seřazených v jedné linii tak, že zčásti blokují ústí zátoky Ría de Vigo, totiž […]
V galicijském Karibiku Read More »
Kamélie, keře či stromky z Dálného východu, si začaly od konce 18. stol. získávat v Evropě stále větší oblibu jako okrasné rostliny, zprvu u nejrůznějších panských sídel. Jejich popularita byla tak značná, že pronikly i do umění – a tak mnozí dnes vědí o kaméliích především zprostředkovaně, díky Alexandru Dumasovi mladšímu (Dáma s kaméliemi) a Giuseppu Verdimu (La
Krajina osobitých rysů, artefakty dávné historie a víno, to jsou tři hlavní atributy charakterizující asi nejatraktivnější oblast galicijského vnitrozemí, která se rozkládá na rozhraní provincií Lugo a Ourense, a to kolem řeky Miño a jejího levobřežního přítoku Sil. Říká se jí Ribeira Sacra, v překladu „Posvátný břeh řeky“, což poukazuje na četné staré církevní stavby rozeseté
Na skok v Ribeira Sacra Read More »
Na západě Galicie, u samého ústí řeky Lérez, leží Pontevedra, hlavní město stejnojmenné provincie. Jméno dostalo podle starého římského mostu Ponte Veteri, který tu překračoval řeku v místě dnešního mostu Burgo. Říká se, že Pontevedra má druhé nejlépe zachované městské centrum v Galicii po Santiagu de Compostela, které je vzdáleno pouhých 65 km. Nejde však o
Zjednodušeně řečeno, v Galicii vedou všechny poutní cesty do Santiaga de Compostela. Je tomu tak i v případě Vía de la Plata, která vede ze Sevilly přes Astorgu nebo uhýbá jako takzvané Camino Sanabrés přes Verín a Allariz do Ourense, hlavního města stejnojmenné provincie. Odtud je to do Santiaga už jen 115 km. V Ourense se poutníci
Ourense – termální ráj Read More »
Galicijská kuchyně Galicie a moře prostě patří k sobě. Poznáte to snadno v tržnicích i ve zdejších restauracích. Na jídelníčcích samozřejmě najdete i pokrmy z nejrůznějších suchozemců, ale moře hraje prim. A na zapití? Samozřejmě víno, třeba od vinařů, co jsou taky hrdinové. Nedělní trochu pošmourné ráno začínáme netradičně – po dlouhém nízkém mostě přejíždíme na ostrov Illa
Plovoucí plošiny, půl kila kopýtek a heroické vinohradnictví Read More »
Hanza Představa korábů brázdících Baltské a Severní moře pod vlajkami svobodných měst není jen výplodem klukovských snů, ale částečně odpovídá realitě evropského středověku – v daném případě nejméně třem staletím v dějinách střední a severní Evropy. Ty vlajky byly sice rozmanité, ozdobené symboly domovských přístavů, ale většinou provedené v bílé a červené barvě a zřetelně hlásající: To
Královna Baltu – s takovým uznáním hovořil Aeneas Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., o Lübecku, který navštívil na vrcholu jeho prosperity v roce 1444. Současník husitských válek a znalec českých poměrů, kterého známe jako autora spisu Historia Bohemica a lichotivého výroku o vzdělanosti husitských žen, asi nepřeháněl: Lübeck tehdy patřil k největším městům v Evropě, a to i
Královna Baltu – Lübeck Read More »
Kdo by neznal pohádku Zvířátka a Petrovští v převyprávění Václava Říhy (vlastním jménem Václava Tilleho)? Jako pohádku Brémští muzikanti (Die Bremer Stadtmusikanten) ji už v roce 1819 zaznamenali bratři Grimmové… a pro německé děti jsou tak Brémy asi stejně populární jako pro naše ratolesti Jičín loupežníka Rumcajse. Děti znají z pohádek Brémy už déle než 200 let, nicméně
Brémy – město z pohádek i brána do Nového světa Read More »
Hamburk „To jsou německé lodě pod anglickou vlajkou,“ vysvětloval mi tatínek, když kolem Střekova pomalu proplouvaly parníky vlekoucí těžce naložené čluny, a já jsem se divil, pod jakou že vlajkou, když jsem žádnou na stěžni neviděl, ale obrovská britská vlajka (a tu už jsem znal) byla namalovaná naopak docela dole, na boku lodi, nízko nad
Asi už v 6. stol. vznikla před ústím řeky Warnow řemeslnická a kupecká osada, odedávna zmiňovaná pod jménem Rostock, které v různých pravopisných variantách odkazovalo k jejímu slovanskému původu a odráželo i „roztékání“ řeky do šíře před jejím vyústěním do Meklenburského zálivu. Pod jménem Rozstoc ji takto poprvé uvádí dánský kronikář Saxo Grammaticus ve svém spisu Gesta
Stralsund leží při úžině oddělující ostrov Rujana od pevniny a tato poloha na přístupu k oblíbenému ráji letní rekreace tak do jisté míry zastiňuje jeho vlastní kouzlo a přednosti – a to i přesto, že je jedním z nejhezčích německých měst. Celá oblast bývala na úsvitu dějin čistě slovanským územím a Ránové, jeden z nejmocnějších slovanských kmenů, měli
Nad Strelskou úžinou – Stralsund Read More »
Německé mořské muzeum Čtveřice obřích, bělostně zářících balvanů, dohladka omletých silami moře, propojená prosklenými segmenty – takovou podobu dali Oceáneu ve Stralsundu architekti ze stuttgartského ateliéru Behnisch Architekten. Od roku 2008 je tato nová součást Německého mořského muzea hrdě vsazena mezi neorenesanční stavby na Přístavním ostrově (Hafeninsel), jen úzkým kanálem odděleném od nábřeží nejstarší stralsundské
Německé mořské muzeum ve Stralsundu Read More »
Osud se neptá, jakou zodpovědnost může naložit na bedra jednoho člověka, zejména když ho postaví před rozhodnutí historického dopadu. Jedním z takových byl i Rudolf Petershagen, velitel německé posádky v Greifswaldu na jaře roku 1945… Nejdříve však pár slov o městě, které díky němu vešlo neobvyklým způsobem do dějin. Greifswald vznikl na území nedalekého cisterciáckého
Legenda zvaná Greifswald Read More »
Dvě události ve spojení s Gdaňskem poznamenaly dějiny Evropy ve 20. stol.: začátek druhé světové války a zhroucení komunistického režimu. Gdaňsk sám o sobě, dnes půlmilionová metropole Pomořanského vojvodství s centrem pulzujícím ruchem turisty oblíbeného města a plná historických památek, neznamenal mezi přístavními městy na Baltu nic výjimečného. Téměř se zdráháme opakovat vždy tatáž, vzájemně si
Gdaňsk – město zmítané osudem Read More »
Riga Pionýrské šátky, khaki uniformy, na hrudi těžké kalašnikovy a potom trapný štechšrit s vysoce vyhazovanýma nohama v pruském stylu, to byla, bohužel, vzpomínka, která se mi dlouho vybavovala při každé zmínce o Rize – než jsem ji po letech opět navštívil jako krásnou, vlídnou a čistou metropoli svobodné země, město s upravenými ulicemi a
Riga – brána k Východu Read More »
Když jednou na zájezdu do Pobaltí nějaký vtipálek prozpěvoval cosi o „Talinském rybníku“ a měl na mysli jméno estonského hlavního města, netušil patrně, jak trefně vystihoval vztah Tallinnu k Baltskému moři a hlavně k jeho východní části. Nebyl daleko od pravdy. Plavili jsme se tenkrát ve vodách, kde dříve, po celá staletí, vládla všemocná hanza, pro niž
Tallinn a vlajka, která rozhodla bitvu Read More »
Ligurie, třetí nejmenší italský region velký asi jako Moravskoslezský kraj – úzký hornatý pás země ve tvaru půlměsíce mezi Alpami, Apeninami a Středozemním mořem. Zeleň macchie a borovic se tu střídá s mořskou modří, strmým skalnatým pobřežím a malými nebo většími zátokami. Region byl vždy spojovacím mostem mezi Francií a střední Itálii, se vším, co
Hornatý kraj s vůní moře Read More »
Prvním větším ligurským městem hned za francouzskou hranicí je pětadvacetitisícová Ventimiglia, „západní brána Itálie“. Řeka Roia, která zde ústí do moře, rozděluje město na dvě části. Starobylé středověké centrum je posazené na kopci s výhledem do vnitrozemí s Ligurskými Alpami včetně nejvyšší hory Ligurie, Monte Saccarello (2201 m n. m.). Nové město z 19. stol.
Ventimiglia – západní brána Itálie Read More »
Od hranice s Francií až po městečko Cervo se táhne Riviera dei Fiori, Květinová riviéra, s velkorysými zahradami a parky plnými vonících květů. První druhy tu rozkvétají díky mírným zimám už v únoru, na jedinečném šarmu tohoto úseku pobřeží se podílí i exotická flóra. Majetní Angličané objevující krásná zákoutí ligurského pobřeží si tu nechávali stavět
Zahrady rozkvetlé Riviéry Read More »
