Abú Simbel
Hluboko v srdci černé Núbie byly po dlouhou dobu ukryty, zpola zaváté pískem, dva skalní chrámy, jež nechal vytesat do skály božský faraon na důkaz své moci, ale také jako vyjádření lásky k ženě…
Hluboko v srdci černé Núbie byly po dlouhou dobu ukryty, zpola zaváté pískem, dva skalní chrámy, jež nechal vytesat do skály božský faraon na důkaz své moci, ale také jako vyjádření lásky k ženě…
„Kdo neviděl Káhiru, neviděl svět; její prach je zlato, její Nil je div, její ženy jsou jak černooké panny v ráji, její domy jsou paláce, její klima je mírné, její vůně předčí vůni aloe a potěší srdce: a jak jinak, když Káhira je matkou světa…“ (Z Pohádek tisíce a jedné noci)
Káhira – matka světa Read More »
Théby, Wéset nebo Luxor. Několik jmen pro stejnou lokalitu, která kdysi byla hlavním městem starověkého Egypta. Místo, které je pro poznání jeho historie možná nejdůležitější. Tamní Údolí králů proslavil zejména britský archeolog Howard Carter svým objevem téměř neporušené hrobky faraona Tutanchamona…
Luxor – muzeum pod širým nebem Read More »
Chvála tobě, ó Hapi,
jenž přicházíš, abys živil Egypt,
když stoupáš, celá země jásá
a každý tvor je plný radosti…
Chvála tobě, ó Hapi! Read More »
Rosettská deska je pravděpodobně nejznámějším „kusem skály“ na světě. Nalezl ji francouzský voják někdy uprostřed roku 1799 během Napoleonova tažení do Egypta nedaleko vesnice ar-Rašíd na Nilu. Na plochém čedičovém kameni, velkém jako deska psacího stolu, byly dva staroegyptské nápisy – v hieroglyfickém a démotickém písmu – a jeden řecký…
Pod pojmem Západní oázy se rozumí systém proláklin, jenž probíhá Libyjskou pouští v oblouku skoro tisíc kilometrů dlouhém, silně vyklenutém směrem k západu. V těchto proláklinách – v několika málo městech a vesnicích vybudovaných u vývěrů podzemních vod – žijí lidé, jejichž součet sice nedá dohromady ani jedno procento egyptské populace, kteří jsou přitom ale jedinými obyvateli obrovského území, jež zabírá více než polovinu rozlohy celého státu…
„Rudé moře láká a okouzluje v každé roční době, je darem od Boha a my jsme mu za to velmi vděční,“ říkají lidé na pobřeží. Překrásné písečné pláže, průzračné čistá voda a především podivuhodný podmořský svět korálových zahrad plných pestrobarevných ryb vábí od samého počátku podmořského objevování tisíce turistů a hlavně potápěčů toužících spatřit jeho téměř nedotčenou krásu ukrytou pod hladinou. Jedním z takových míst je i okouzlující Panorama Reef, ležící jen pár mil od pobřeží na jihovýchod od Safagy…
Městečko Kóm Ombo leží ve stejnojmenném wádí na východním břehu Nilu asi 40 km na sever od Asuánu. Ve zdejším kraji žije asi 100 000 Núbijců, kteří byli vysídleni ze své země kvůli stavbě údolní Asuánské nádrže, zvané Násirovo jezero. Proto se těmto končinám přezdívá Nová Núbie…
Kóm Ombo– Příbytek krokodýla a sokolí hrad Read More »
Sedím na kameni poblíž malé kaple a dívám se do hlubokého údolí. Davy turistů už odešly spokojeny, že nádherná podívaná se vydařila. Dnešní východ slunce byl mimořádně barvitý. Na chvíli se silně rozezní zvon, jeho úpění se tříští o skály hluboko pode mnou a pak se znovu rozhostí léčivé ticho…
Sinajský poloostrov – most nejen mezi kontinenty Read More »
Ať přijíždíte, připlouváte či přilétáte do Casablanky odkudkoliv, vždy již z dálky upoutá váš zrak. Moderní, až nepředstavitelně obrovská dominanta města převyšující cokoliv v okolí a její mohutná věž ční vysoko do nebe. Z jejího vrcholku se v noci zařezává do tmy zelený paprsek laseru a míří po obloze na východ, směrem k posvátné Mekce…
Mešita, kterou postavil „národ sobě“ Read More »
Když člověk překoná od severu k jihu masiv Vysokého Atlasu, otevře se před ním široké údolí s četnými oázami oddělující Vysoký Atlas od Antiatlasu a dýchne na něj zcela nová a zajímavá krajina. Ostatně – Afrika začíná vlastně až tady, alespoň podle geologů. Právě v těchto místech se totiž nasouvá evropská litosférická deska na africkou…
V hlubokých a odlehlých údolích Vysokého Atlasu leží exotické vesničky, obývané hrdým národem Berberů. Již léta si zachovávají nezávislost na vnějších vlivech a civilizace je zatím příliš nepoznačila. Zatímco v nedalekém Marrákéši vyrůstají internetové kavárny, přibývá tam aut, satelitů i mobilních telefonů, v prostých obydlích z kamení a hlíny jako by se zastavil čas…
Vesničky z kamení a hlíny Read More »
Snad žádné jiné letovisko na marockém pobřeží se nemůže pochlubit tak bohémskou a pohodovou atmosférou jako Essaouira (čti Savíra). Je to město nádherných písčitých pláží, běloskvoucích domů, uměleckých galerií, příjemných kaváren a přístavních hospůdek. Dávní obyvatelé mu říkali Saurah, což je berberský výraz pro „malý obrázek“. Mezi evropskými námořníky bylo dlouho známé jako Mogador a současný název, znamenající v překladu „dobře navrženo“, dostalo od sultána v roce 1765…
Modro-bílá Essaouira Read More »
Spojení Maroka s islámem se nám v dnešní době již jeví jako poměrně samozřejmá a jasná věc. Jen vkročíte na africkou půdu, uvítá vás hlas muezzina z nejbližší mešity. Na ulicích spatříte mnoho lidí, tradičně oblečených do šatů, jež svůj muslimský původ nemohou zapřít. Čím delší čas ale v této zemi strávíte, tím více budete poodhalovat složitost jejího nábožensko-historického vývoje, jaká má na světě jen málo obdob…
V Maroku se i obyčejný nákup může stát nezapomenutelným zážitkem, především právě díky pevně zakořeněnému zvyku smlouvání. Podobně jako v mnoha dalších mimoevropských zemích je tato metoda určovaní ceny zboží i v Maroku naprosto běžná. Může se vám to líbit nebo ne, můžete mít pocit, že „je to celé jen velká šejdířina“, můžete mít pocit, že je to nespravedlivé a kdo ví co ještě, ale pravdou je, že smlouvání je proces férový a jediné, co nám na něm vadí je skutečnost, že jej jaksepatří neovládáme…
Marocké smluvní ceny Read More »
ozlehlé prostranství je poseté nízkými kamennými zídkami, mezi nimi se táhnou dlážděné ulice a několik věkovitých ruin se vzpíná k modrému nebi spolu s elegantně štíhlými antickými sloupy korunovanými překrásně zdobenými hlavicemi. Mezi rozpálenými zdmi se ve žhavém slunci lesknou velkolepé barevné mozaiky, jež kdysi zdobily interiéry honosných domů. Tak dnes vypadá Volubilis – svého času nejodlehlejší výspa slavného Římského impéria…
Volubilis – město lvů a oliv Read More »
Pro marocký islám je charakteristické velmi hojné uctívání nejrůznějších svatých. Velmi často jsou těmito světci mystici, zakladatelé nebo známí představitelé různých náboženských bratrstev či svatých řádů a škol. Když se zhruba od 12. století začaly v islámu obecně více uplatňovat různé mystické prvky a súfismus, jak se mystický islám označuje, se začal šířit arabskými i dalšími islámskými zeměmi, bylo to právě Maroko, kde se setkal s velkým zájmem…
Procházíte úzkými uličkami a všechny vaše smysly jsou vrcholně zjitřeny. Nepřeberné zvuky a pachy vyplňují celý prostor kolem vás v nerozeznatelné směsici. Najednou vás upoutá zvonivý rytmický břinkot. Ohlédnete se za zvukem a užasle se zahledíte na kovotepce v jeho malé dílničce. Jenže v tom vás málem porazí svým do široka naloženým nákladem páchnoucích kůží osel, jenž se bez varování vynoří z nenápadného bočního průchodu. Avšak nechybí mnoho a záhy jen o vlásek uniknete kompletní koupeli, když ze dveří paní domácí náhle vychrstne kalný obsah svého kbelíku… Vítejte v medině!
Medina – žijící středověké město Read More »
Středověcí arabští geografové označovali oblast na severu a severozápadě Afriky jako al-Maghrib, což znamená jednoduše „západ“ nebo „západ slunce“, někdy hovořili trochu epičtěji též o „nejzazším západu“ nebo lyricky o „ostrovu zapadajícího slunce“. „Ostrov“ Maghribu byl opravdu jakoby odtržený nehostinnou Saharou od ostatního islámského světa táhnoucího se v širokém pásu od nilské delty dále na východ až po dnešní Pákistán…
Západní království Read More »
K nejmalebnějším malým městům Maroka patří Šéšáven ležící na svazích Rífu nad řekou Lahú. Jeho medina je mimořádně čistá, upravená a září bílou a modrou barvou, i když původně i zde převládala spolu s bílou tradiční islámská zelená. Kromě dveří, okenic a podezdívek domů jsou modrou barvou natřené i okraje silnic.