Jméno autora: Země světa

Losos je bezesporu naší nejušlechtilejší rybou, ba dokonce bývá považován za rybu královskou. Má elegantní tvar těla, drobné šupiny a jeho načervenalý svatební šat s černými skvrnami je vskutku působivý. Lidi odjakživa fascinuje i způsobem svého života, protože se rodí a často i umírá v horských řekách, ale většinu dospělého života tráví v moři. Heroický tah lososů proti proudu, přes peřeje a vodopády až k tichým horským trdlištím je legendární…

Nejednou geomorfologie krajiny dala vzniknout ojedinělým typům staveb, v oblasti Českého Švýcarska jsou to např. skalní a výklenkové kaple. S podobnými památkami se lze setkat i v jiných oblastech, ale příhodné vlastnosti pískovců umožnily stroze funkční niky doslova plasticky rozehrát do okolní skalní stěny…

Na své nedlouhé cestě z Lužických hor k Labi je velmi náladová. Pokojná i divoká, vlídná i nepřátelská. Místy plyne velmi tiše a vykrouženými meandry jako by se procházela po zelených lukách, ale už o pár kilometrů dál se divoce valí před balvany a ve svých nejnáročnějších úsecích mizí v tajemných soutěskách, ve zšeřelé hloubce lemované skalními monolity…

Procházíme malou vesnicí, roztaženou podél úzké a téměř liduprázdné asfaltové silničky. S každou zákrutou se nám nabízejí nové a nové pohledy na domy, které jako by prošly konkurzem na filmový přepis pohádky O perníkové chaloupce…

Lákavým cílem návštěvníků Českého Švýcarska jsou drobná opevnění často nazývaná skalní, pusté či loupežnické hrádky. Stojí na strmých skalních sucích nebo na okrajích plošin nad hlubokým kaňonem Křinice a mlčí…

Po dlouhém čekání a složitých přípravách byl v jubilejním roce 2000 konečně vyhlášen náš čtvrtý národní park, pojmenovaný České Švýcarsko. Přimkl se tak k již deset let starému národnímu parku Saské Švýcarsko (NLP Sächsische Schweiz) na druhé straně státní hranice…

Je krásný v každé roční době a za každého počasí, ale díváte-li se na něj za svítání, kdy kraj ještě tone v šeru, zatímco jeho vrchol pozvolna zlátne v prvních slunečních paprscích, jste v pokušení uvěřit tomu, že je to rodný bratr japonské Fudži…

Přestože nesčetné kopce nahloučené v Děčínských stěnách nabízejí vyhlídky tak hojné a tak krásné, znalci tohoto kraje si přece jen pro nejvzdálenější kruhový rozhled vyšlápnou na nejvyšší místo mezihoří, na vrchol, který se z české strany jeví jako stolová hora a z německého Saska jako ukloněná plošina…

Dřív než Labe opustí naše území, propluje impozantní kamennou slavobránou Labských pískovců. Tato neobyčejně působivá krajina skalních měst, soutěsek, stolových hor a čedičových kopců doprovází Labe i za státní hranici, do německého Saska. Na české straně se tento malebný horopisný celek oficiálně nazývá Děčínská vrchovina, ale v kraji zobecněl název Labské pískovce…

České země byly vždycky vnímány jako dobře komponovaná sbírka různorodých krajin a Labské pískovce jsou mezi nimi krajinou nejexotičtější. Stále je to země neochočená a téměř neosídlená, do níž člověk většinou vstupuje jen jako host…

Oblast Labských pískovců je pro své jedinečné přírodní scenérie, romantická zákoutí a půvabné vesničky se zachovalou lidovou architekturu stále vyhledávána domácími i zahraničními turisty..

Na pískovcové plošině, nedaleko Turistické chaty a až na východním konci trasy, která nás provádí Velkými stěnami, se zvedá osamělý Kamenný hřib s poněkud nepravidelným, na jednu stranu vlajícím kloboukem. K jeho noze natahuje svůj dlouhý krk s malou hlavou Želva…

Jako bitevní loď, střežící nejvýznamnější český tok těsně před jeho vstupem na německé území, vyhlíží děčínský zámek ? s jedinou pyšnou věží nad stavbou, jejíž klasicistní zámecké úpravy nedokázaly zcela skrýt původní pevnostní charakter. Jen místo lodní vlajkoslávy se na věži otáčí korouhvička v podobě páva. Když zobákem zamíří k Labi a „pije vodu“, děčínští očekávají déšť…

Až na to, že je nejníže položenou českou obcí, neproslulo Hřensko ničím výjimečným. Nemá žádné významnější kulturní památky, nedošlo zde k žádným mimořádným historickým událostem, a přece je u nás zná snad každý…