Pátráme-li po nejkrásnějších stavbách osmanské říše, vždy se znovu a znovu setkáváme se jménem Mimar Sinan. Je stěží uvěřitelné, že tento kreativní a tvořivý člověk šestnáctého století, žijící ve společenském systému, kde život jedince neměl příliš velkou cenu, se dožil plných 98 let…
Mimar Sinan – kníže islámské architektury Číst více »
Blížili jsme se po prašné silnici Oodnadatta track k Lake Eyre, největšímu slanému jezeru Austrálie, a všude kolem byla jen vyprahlá poušť. Rudohnědá pláň se tetelila pod žhnoucím sluncem a co chvíli nabízela vidinu vody. Zpočátku jsme pokaždé tomuto zrakovému přeludu uvěřili…
Eyrovo solné jezero Číst více »
Vrcholek nejvyšší mexické hory Pico de Orizaba leží poněkud stranou turistického zájmu. Je jakoby zastíněn svým věhlasným sokem Popocatépetlem, který je na dosah hlavnímu městu a navíc ozdoben dojemnou indiánskou legendou. Kromě toho vždy dokáže přitáhnout ochabující pozornost svým zlověstným syčením a výbuchy hněvu…
Nejvyšší hora Mexika Číst více »
Na většině pláží chorvatského pobřeží Jadranu máte jednu obrovskou výhodu. Jestliže vás omrzí pobyt u moře a zatoužíte po změně krajiny, není to naprosto žádný problém – stačí se jen otočit k moři zády a vykročit k nedalekým horám…
Majestátný Velebit Číst více »
V Aténách zavlaje příští měsíc bílá vlajka s pěti barevnými kruhy, a olympijské hry se tak po 108 letech vrátí do země, kde se zrodily. Znovu ožije i slavný Panathénský stadion, známý také pod názvem Kallimarmaron…
Olympiáda na Kallimarmaronu Číst více »
„Severovýchodně od Turnova mezi vesnicemi Klokočem a Loktuší jest v okolí písčitém véska Rotštein, jež jméno své dostala po starém hradě, jehož zříceniny se u ní samé spatřují…“
V Bernských Alpách, pod průsmykem Furka leží v kamenné kolébce ohlazených a obroušených skal okraj bílého ledovcového splazu. Ještě dřív, než ve výšce 1828 metrů zcela skončí svou pomalou pouť, už pod ním teče jeho pokračovatelka Rhôna…
Pokračovatelka Rhônského ledovce Číst více »
Velmi výstavně vyhlíží zámek na okraji Jemniště. V letech 1717 – 1725 ho vystavěl František Adam z Trauttmannsdorfu, pravděpodobně podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky. V roce 1754 zámek vyhořel, přičemž byl opraven spíše v duchu rokoka než původního barokního stylu…
Putování Jihoafrickou republikou vede většinou po dobře udržovaných asfaltových silnicích, ale my už jimi začínáme být unaveni. A tak naše auto odbočí z hlavního tahu a vydáváme se do polopouštní krajiny na severozápadu země. Pod koly začínají ubíhat první kilometry „pravých“ afrických cest, plných rudého prachu…
Cestou do Kalahari Číst více »
Oblast kolem jezera je poměrně málo zalidněná. Jestliže americká strana je řídce obydlena, pak kanadská je takřka liduprázdná. Leží tu jen dvě větší města – Sault St. Marie na východě a Thunder Bay na západě, vzdálené od sebe asi 700 kilometrů. Mezi nimi kraluje nekonečná divočina, severský les, skály, jezera a divoké řeky…
Divoké pobřeží Hořejšího jezera Číst více »
Když se člověk zadívá na mapu Egejského moře, může si pro svoji letní cestu vybrat z bezpočtu nejrůznějších ostrovů. Mezi mnoha lákavými jmény se poněkud ztrácejí drobné ostrůvky Severních Sporád ležící v těsné blízkosti východního pobřeží řecké pevniny. Jako perla na náhrdelníku se mezi nimi třpytí pouhých dvanáct kilometrů dlouhý kousek pevniny jménem Skiathos…
Drahokamy rozeseté v moři Číst více »
Nenechte se mýlit. Nebude řeč o turistické atrakci – pravém Hobitíně na Severním ostrově Nového Zélandu, kde se natáčel Pán prstenů a kde dodnes zůstaly kulisy Dna pytle, do nějž nedávno vstoupil i náš ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. Dozvíte se o tom, jak se na Novém Zélandě, z nějž Tolkienovu Středozem udělal podsaditý, vousatý Peter Jackson, sám tak trochu připomínající hobita, skutečně žije…
Každodenní život v novozélandské „Středozemi“ Číst více »
Losos je bezesporu naší nejušlechtilejší rybou, ba dokonce bývá považován za rybu královskou. Má elegantní tvar těla, drobné šupiny a jeho načervenalý svatební šat s černými skvrnami je vskutku působivý. Lidi odjakživa fascinuje i způsobem svého života, protože se rodí a často i umírá v horských řekách, ale většinu dospělého života tráví v moři. Heroický tah lososů proti proudu, přes peřeje a vodopády až k tichým horským trdlištím je legendární…
Nejednou geomorfologie krajiny dala vzniknout ojedinělým typům staveb, v oblasti Českého Švýcarska jsou to např. skalní a výklenkové kaple. S podobnými památkami se lze setkat i v jiných oblastech, ale příhodné vlastnosti pískovců umožnily stroze funkční niky doslova plasticky rozehrát do okolní skalní stěny…
Na své nedlouhé cestě z Lužických hor k Labi je velmi náladová. Pokojná i divoká, vlídná i nepřátelská. Místy plyne velmi tiše a vykrouženými meandry jako by se procházela po zelených lukách, ale už o pár kilometrů dál se divoce valí před balvany a ve svých nejnáročnějších úsecích mizí v tajemných soutěskách, ve zšeřelé hloubce lemované skalními monolity…
Velká dobrodružství na malé řece Číst více »
Procházíme malou vesnicí, roztaženou podél úzké a téměř liduprázdné asfaltové silničky. S každou zákrutou se nám nabízejí nové a nové pohledy na domy, které jako by prošly konkurzem na filmový přepis pohádky O perníkové chaloupce…
Perníkové chaloupky Českého Švýcarska Číst více »
Lákavým cílem návštěvníků Českého Švýcarska jsou drobná opevnění často nazývaná skalní, pusté či loupežnické hrádky. Stojí na strmých skalních sucích nebo na okrajích plošin nad hlubokým kaňonem Křinice a mlčí…
Skalní hrádky v Českém Švýcarsku Číst více »
Po dlouhém čekání a složitých přípravách byl v jubilejním roce 2000 konečně vyhlášen náš čtvrtý národní park, pojmenovaný České Švýcarsko. Přimkl se tak k již deset let starému národnímu parku Saské Švýcarsko (NLP Sächsische Schweiz) na druhé straně státní hranice…
Národní park České Švýcarsko Číst více »
Je krásný v každé roční době a za každého počasí, ale díváte-li se na něj za svítání, kdy kraj ještě tone v šeru, zatímco jeho vrchol pozvolna zlátne v prvních slunečních paprscích, jste v pokušení uvěřit tomu, že je to rodný bratr japonské Fudži…
Přestože nesčetné kopce nahloučené v Děčínských stěnách nabízejí vyhlídky tak hojné a tak krásné, znalci tohoto kraje si přece jen pro nejvzdálenější kruhový rozhled vyšlápnou na nejvyšší místo mezihoří, na vrchol, který se z české strany jeví jako stolová hora a z německého Saska jako ukloněná plošina…
Naše největší stolová hora Číst více »
