Tuto slavnou okružní třídu nemůže minout žádný návštěvník Vídně. Obloukovitě uzavírá celý historický střed města a jen na nábřeží Dunajského kanálu jsou oba její konce propojeny rušnou dopravní tepnou Franz-Josefs-Kai. Císař František Josef I. byl také patronem Ringstrasse i jejích reprezentativních budov, které daly Vídni monumentalitu a vznešenost…
Stavitelé Ringstrasse Číst více »
Na procházkách historickou Vídní na jméno prince Savojského narazíme hned několikrát. Poprvé nejspíš v samém centru města, před Neue Burgem, na nejčestnějším místě náměstí Hrdinů, Heldenplatzu. Jeho obrovitá jezdecká socha od Antona Dominika z roku 1865 je nejnápadnějším a turisty také nejčastěji fotografovaným pomníkem ve Vídni…
Paláce prince Savojského Číst více »
Ne každá metropole ovlivní život země tak, jako je tomu právě v případě Vídně a Rakouska. Srovnatelná střediska bývalého mocnářství Budapešť a Praha vynikají sice nemenší architektonickou krásou, ba dokonce mají i něco navíc – totiž zvlněný terén, který historickému centru Vídně bohužel chybí, nicméně Vídeň se stala nezastupitelným pojmem kulturně společenským…
Vídeň – sídlo habsburské monarchie Číst více »
V renesanční bání severní věže Svatoštěpánské katedrály je zavěšen vůbec největší zvon Rakouska a druhý největší v Evropě, zvaný Pummerin. Jeho historie je stejně bouřlivá jako samotné Vídně…
Rakouská monarchie slavila 24. dubna 1854 velkolepou svatbu císaře Františka Josefa I. s bavorskou princeznou Alžbětou Amálií Evženií. Letos na jaře, přesně 150 let po této události, bylo ve vídeňském Hofburgu otevřeno Muzeum Sisi, mýty a skutečnost…
„Nemám žádný svůj autoportrét. Nezajímám se o sebe jako předmět obrazu. Víc se zajímám o jiné lidi, zvláště o ženy a ještě víc o jiné věci. Na mně není nic mimořádného k vidění. Jsem malíř, který den co den, od rána do večera maluje. Postavy a krajiny. Méně portréty…“
Portrét Gustava Klimta Číst více »
Do Vídně přišla secese dost pozdě. Zatímco v Anglii, Španělsku, Francii, ba i v sousedním Německu se proti akademickému umění a historizujícím stylům objevovaly protesty už v 80. letech 19. století, umělecká Vídeň žila prakticky až do konce století s pohledem obráceným do minulosti. Snad to bylo právě tím stavebním ruchem na Ringstrasse a v jejím okolí, který vídeňské umělce tak zaměstnával, že vůbec nesledovali evropské dění. Nic však neplatí univerzálně…
Když šlechtici v období renesance, okouzleni možnostmi, jež nabízel návrat k antickému stylu života, listovali v dva tisíce let starých spisech a kronikách, objevili i statě o jezdectví. Jak noblesní a vznešená zábava ve srovnání s drsnými rytířskými turnaji temného středověku…
Nikdo nespočte, kolikrát bylo ve vídeňských kavárnách vysloveno přání: “Kávu, prosím“. „Jakou?“ zní stejně pravidelná otázka obsluhy, pokud si host rovnou neobjedná Mokka, Melange, Brauner, Einspäner či některou z dalších asi čtyřiceti úprav kávy, které se dnes ve Vídni nabízejí. Je skoro neuvěřitelné, jak širokou škálu receptur dokázali kavárníci vykouzlit z pražených, rozemletých kávových zrn, horké vody a různě tučného mléka…
Zámek na západním okraji Vídně je takřka jejím synonymem. Jakkoli měla císařská rodina stálé sídlo v Hofburgu uprostřed města, její letní sídlo je daleko známějším pojmem. Původně stál zámek mimo město, dnes je obklopen městskou zástavbou. Svou svébytnost si však podržel. Vyrostl na místě někdejšího loveckého zámečku, který roku 1683 vypálili Turci. Spolu s francouzským parkem vytváří vlastní mikrokosmos kolem „krásného pramene“, který mu dal jméno a vyvěrá v majestátní barokní kašně Schöner Brunnen…
Schönbrunn – letní sídlo Habsburků Číst více »
K lahodnému moku vídeňských kaváren patří skoro neoddělitelně zákusek. A právě Vídeňané si jako málokdo jinde na světě potrpí na sladkosti. Mezi jablečnými záviny, doboši, bábovkami a koblihami s meruňkami je králem dort, který nese jméno svého autora – sacher. Podle učebnic gastronomie vymyslel proslulou pochoutku v roce 1832 cukrář knížete Metternicha Franz Sacher…
Malebné Safranbolu leží v kopcovité krajině poblíž uhelného revíru Karabük asi na poloviční cestě mezi Istanbulem a Ankarou. Dosud si uchovalo prakticky stejnou tvář, jakou měla většina maloasijských měst v 19. století. Tehdy se téměř každá osmanská obec mohla pyšnit krásnými dřevem hrázděnými domy…
Městečko v osmanském stylu Číst více »
Dlouhý severský den začal už před několika hodinami, ale slunce ještě nevykouklo nad okolní hory. Městečko Seward a jeho přístav se pomalu probouzejí do každodenního života. Po přístavním můstku se trousí skupinky turistů nabalených ve větrovkách. U hladiny zátoky se sice drží noční chlad, ale tam, kam směřujeme, bude mnohem chladněji. Kapitán a průvodce speciální výletní lodi Coastal Explorer nás vítá na palubě a po nezbytném bezpečnostním poučení odvazuje posádka lana…
Do aljašských fjordů Číst více »
Antonín Paduánský z Padovy vůbec nepocházel, jen tu léta působil. Dokonce ani nebyl Ital. Narodil se jako Fernando Bullone v Lisabonu15. srpna 1195, ale možná už roku 1188. V 15 letech se dal k augustiniánům, v pětadvaceti vstoupil do řádu františkánského v portugalské Coimbře, kde přijal jméno Antonius. V roce 1220 jel jako misionář do Maroka, ale pro nemoc musel hned zpátky…
Padova – město nejoblíbenějšího italského světce Číst více »
Lyžování od rána do večera a přitom objevování stále nových a nových sjezdovek, to je hlavní přednost francouzských lyžařských středisek. Avšak začíná se objevovat i jiný trend –jezdit do Savojských Alp za hezkým prostředím, luxusem a přepychem. Většina návštěvníků tady ale stále hledá především lyžařský ráj…
Jsou místa, pro jejichž návštěvu sebelepší teoretická domácí příprava nestačí. Můžete vědět, kam jít, co hledat, na co se dívat, odkud fotografovat, kde jíst, kde spát, to všechno se dá zjistit, naplánovat, připravit. Ale po příjezdu je pak najednou všechno jinak…
Historickou část Valencie kdysi ohraničovala řeka Turia. Přesněji řečeno její koryto, protože většinu roku byla podobně jako většina toků v suchém Španělsku takřka bez vody. Zato na jaře a po velkých deštích se dokázala proměnit v dravý ničivý proud, jemuž nebylo radno se stavět do cesty. Po velkých záplavách v roce 1957, které si vyžádaly oběti na životech, se Valencie rozhodla udělat rozmarům Turie přítrž a odvést vodu mimo město…
Muzeum umění a věd Číst více »
Je asi hodina po poledni a vzduch se tetelí horkem. Není to příliš typické tady, na samém konci Afriky, kde nedaleký Indický oceán obvykle udržuje teplotu na přijatelné úrovni, takže málokdy překročí 30? C. U bahnitého napajedla kousek před námi pije několik prasat bradavičnatých a horko přilákalo k vodě i mohutnou želvu pardálí…
Krasavci z parku Addo Číst více »
Z londýnských ulic nenávratně zmizí jeden z poznávacích znaků britské metropole, klasický červený dvouposchoďový autobus známý po celém světě jako doubledecker. Londýnský dopravní podnik London Transport rozhodl, že poslední autobus musí skončit v městské dopravě do konce roku 2005…
Konec jedné legendy Číst více »
V předvečer Tří králů bouchají na dveře v Salcbursku nevšední hosté: bájemi opředené obří germánské nadpozemské bytosti – Perchty, představitelé světla a tmy. Se svým průvodem přinášejí plodnost a požehnání přicházejícímu roku. Poctivé a pracovité odměňují, líné a zlé trestají…
Salcburské Perchty Číst více »
