Nikdo nespočte, kolikrát bylo ve vídeňských kavárnách vysloveno přání: “Kávu, prosím“. „Jakou?“ zní stejně pravidelná otázka obsluhy, pokud si host rovnou neobjedná Mokka, Melange, Brauner, Einspäner či některou z dalších asi čtyřiceti úprav kávy, které se dnes ve Vídni nabízejí. Je skoro neuvěřitelné, jak širokou škálu receptur dokázali kavárníci vykouzlit z pražených, rozemletých kávových zrn, horké vody a různě tučného mléka…
Zámek na západním okraji Vídně je takřka jejím synonymem. Jakkoli měla císařská rodina stálé sídlo v Hofburgu uprostřed města, její letní sídlo je daleko známějším pojmem. Původně stál zámek mimo město, dnes je obklopen městskou zástavbou. Svou svébytnost si však podržel. Vyrostl na místě někdejšího loveckého zámečku, který roku 1683 vypálili Turci. Spolu s francouzským parkem vytváří vlastní mikrokosmos kolem „krásného pramene“, který mu dal jméno a vyvěrá v majestátní barokní kašně Schöner Brunnen…
Schönbrunn – letní sídlo Habsburků Číst více »
K lahodnému moku vídeňských kaváren patří skoro neoddělitelně zákusek. A právě Vídeňané si jako málokdo jinde na světě potrpí na sladkosti. Mezi jablečnými záviny, doboši, bábovkami a koblihami s meruňkami je králem dort, který nese jméno svého autora – sacher. Podle učebnic gastronomie vymyslel proslulou pochoutku v roce 1832 cukrář knížete Metternicha Franz Sacher…
Malebné Safranbolu leží v kopcovité krajině poblíž uhelného revíru Karabük asi na poloviční cestě mezi Istanbulem a Ankarou. Dosud si uchovalo prakticky stejnou tvář, jakou měla většina maloasijských měst v 19. století. Tehdy se téměř každá osmanská obec mohla pyšnit krásnými dřevem hrázděnými domy…
Městečko v osmanském stylu Číst více »
Dlouhý severský den začal už před několika hodinami, ale slunce ještě nevykouklo nad okolní hory. Městečko Seward a jeho přístav se pomalu probouzejí do každodenního života. Po přístavním můstku se trousí skupinky turistů nabalených ve větrovkách. U hladiny zátoky se sice drží noční chlad, ale tam, kam směřujeme, bude mnohem chladněji. Kapitán a průvodce speciální výletní lodi Coastal Explorer nás vítá na palubě a po nezbytném bezpečnostním poučení odvazuje posádka lana…
Do aljašských fjordů Číst více »
Antonín Paduánský z Padovy vůbec nepocházel, jen tu léta působil. Dokonce ani nebyl Ital. Narodil se jako Fernando Bullone v Lisabonu15. srpna 1195, ale možná už roku 1188. V 15 letech se dal k augustiniánům, v pětadvaceti vstoupil do řádu františkánského v portugalské Coimbře, kde přijal jméno Antonius. V roce 1220 jel jako misionář do Maroka, ale pro nemoc musel hned zpátky…
Padova – město nejoblíbenějšího italského světce Číst více »
Lyžování od rána do večera a přitom objevování stále nových a nových sjezdovek, to je hlavní přednost francouzských lyžařských středisek. Avšak začíná se objevovat i jiný trend –jezdit do Savojských Alp za hezkým prostředím, luxusem a přepychem. Většina návštěvníků tady ale stále hledá především lyžařský ráj…
Jsou místa, pro jejichž návštěvu sebelepší teoretická domácí příprava nestačí. Můžete vědět, kam jít, co hledat, na co se dívat, odkud fotografovat, kde jíst, kde spát, to všechno se dá zjistit, naplánovat, připravit. Ale po příjezdu je pak najednou všechno jinak…
Historickou část Valencie kdysi ohraničovala řeka Turia. Přesněji řečeno její koryto, protože většinu roku byla podobně jako většina toků v suchém Španělsku takřka bez vody. Zato na jaře a po velkých deštích se dokázala proměnit v dravý ničivý proud, jemuž nebylo radno se stavět do cesty. Po velkých záplavách v roce 1957, které si vyžádaly oběti na životech, se Valencie rozhodla udělat rozmarům Turie přítrž a odvést vodu mimo město…
Muzeum umění a věd Číst více »
Je asi hodina po poledni a vzduch se tetelí horkem. Není to příliš typické tady, na samém konci Afriky, kde nedaleký Indický oceán obvykle udržuje teplotu na přijatelné úrovni, takže málokdy překročí 30? C. U bahnitého napajedla kousek před námi pije několik prasat bradavičnatých a horko přilákalo k vodě i mohutnou želvu pardálí…
Krasavci z parku Addo Číst více »
Z londýnských ulic nenávratně zmizí jeden z poznávacích znaků britské metropole, klasický červený dvouposchoďový autobus známý po celém světě jako doubledecker. Londýnský dopravní podnik London Transport rozhodl, že poslední autobus musí skončit v městské dopravě do konce roku 2005…
Konec jedné legendy Číst více »
V předvečer Tří králů bouchají na dveře v Salcbursku nevšední hosté: bájemi opředené obří germánské nadpozemské bytosti – Perchty, představitelé světla a tmy. Se svým průvodem přinášejí plodnost a požehnání přicházejícímu roku. Poctivé a pracovité odměňují, líné a zlé trestají…
Salcburské Perchty Číst více »
Vídeňané si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek zeleně. A komu by snad nestačily parky a zahrady, rozlehlý Vídeňský les, Lainzer Tiergarten či zalesněné kopce Kahlenberg a Leopoldsberg, najde další přírodní zákoutí jen pár kilometrů za hranicemi metropole. Jižním směrem leží zámecký areál Laxenburg, někdejší letní rezidence Habsburků…
Laxenburg – vídeňská humna Číst více »
K málo známým a turisty neprávem opomíjeným indickým památkám patří pevnost Jaigarh Fort, kterou nechal vybudovat roku 1726 rádžputský vládce Sawai Jai Singh na strmé skalnaté hoře poblíž dnešního Jaipuru…
Královský Ascot, to nejsou jen dostihy s téměř třísetletou tradicí, ale také jeden z vrcholů britské společenské sezony. I ve Spojeném království se již málokde v dnešní době tak dbá na dodržování předepsaného oblečení jako právě v Ascotu, městečku nedaleko Londýna…
Ascot – svět koní a britské smetánky Číst více »
V roce 2001 byl v centru Vídně otevřen jeden z největších muzejních komplexů na světě – MuseumsQuartier, které tvoří asi padesát různých kulturních institucí. Největší část sídlí v pozdně barokních císařských konírnách…
Alexandrie, kdysi sídelní město proslulé královny Kleopatry. O vzniku tohoto jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších středomořských přístavů rozhodl již roku 332 př. n. l. Alexandr Veliký. „Po příjezdu do Kanóbu obeplul dokola jezero zvané Maria a vystoupil z lodi tam, kde nyní leží město Alexandria, pojmenované podle něho…
Egyptští poustevníci považovali eucharistii za očišťování. Podobně jako jeleni, říkal otec Pojmen, kteří se živí hmyzem a hady a které pálí jedy z té stravy vycházející, pospíchají k prameni… tak poustevníci, ranění ďáblovým kousnutím, otrávení špatnými touhami a představami, které v nich probouzí, horoucně touží, aby v sobotu a v neděli opět našli občerstvení a radost u pramene, u Krista, dotykem jeho těla a jeho krve…
Egypt – kolébka mnišství Číst více »
I když El Alamein byl osídlen již v době vlády Ptolemaiovců, jméno této egyptské vesnice by zřejmě zůstalo neznámé nebýt druhé světové války. V říjnu 1942 se tu odehrálo jedno z rozhodujících střetnutí mezi Spojenci a mocnostmi Osy v severní Africe. „Před El Alameinem jsme nepoznali vítězství. Po El Alameinu jsme nepoznali porážku,“ napsal britský premiér Winston Churchill…
„Ďáblova zahrada“ u El Alameinu Číst více »
Historie města Ismailia je úzce spojena se Suezským průplavem. Založil jej roku 1863 Francouz Ferdinad de Lesseps právě jako svoji základnu pro výstavbu tohoto vodního díla, považovaného ve své době za moderní div světa. Své jméno dostala po tehdy vládnoucím egyptském místokráli Ismail pašovi. Dodnes sídlí v Ismailii ředitelství a řídicí centrum plavby v průplavu…
Ismailia – na půl cesty mezi Středozemním a Rudým mořem Číst více »
