Jméno autora: Země světa

V hlubokých a odlehlých údolích Vysokého Atlasu leží exotické vesničky, obývané hrdým národem Berberů. Již léta si zachovávají nezávislost na vnějších vlivech a civilizace je zatím příliš nepoznačila. Zatímco v nedalekém Marrákéši vyrůstají internetové kavárny, přibývá tam aut, satelitů i mobilních telefonů, v prostých obydlích z kamení a hlíny jako by se zastavil čas…

Když člověk překoná od severu k jihu masiv Vysokého Atlasu, otevře se před ním široké údolí s četnými oázami oddělující Vysoký Atlas od Antiatlasu a dýchne na něj zcela nová a zajímavá krajina. Ostatně – Afrika začíná vlastně až tady, alespoň podle geologů. Právě v těchto místech se totiž nasouvá evropská litosférická deska na africkou…

Snad žádné jiné letovisko na marockém pobřeží se nemůže pochlubit tak bohémskou a pohodovou atmosférou jako Essaouira (čti Savíra). Je to město nádherných písčitých pláží, běloskvoucích domů, uměleckých galerií, příjemných kaváren a přístavních hospůdek. Dávní obyvatelé mu říkali Saurah, což je berberský výraz pro „malý obrázek“. Mezi evropskými námořníky bylo dlouho známé jako Mogador a současný název, znamenající v překladu „dobře navrženo“, dostalo od sultána v roce 1765…

Spojení Maroka s islámem se nám v dnešní době již jeví jako poměrně samozřejmá a jasná věc. Jen vkročíte na africkou půdu, uvítá vás hlas muezzina z nejbližší mešity. Na ulicích spatříte mnoho lidí, tradičně oblečených do šatů, jež svůj muslimský původ nemohou zapřít. Čím delší čas ale v této zemi strávíte, tím více budete poodhalovat složitost jejího nábožensko-historického vývoje, jaká má na světě jen málo obdob…

V Maroku se i obyčejný nákup může stát nezapomenutelným zážitkem, především právě díky pevně zakořeněnému zvyku smlouvání. Podobně jako v mnoha dalších mimoevropských zemích je tato metoda určovaní ceny zboží i v Maroku naprosto běžná. Může se vám to líbit nebo ne, můžete mít pocit, že „je to celé jen velká šejdířina“, můžete mít pocit, že je to nespravedlivé a kdo ví co ještě, ale pravdou je, že smlouvání je proces férový a jediné, co nám na něm vadí je skutečnost, že jej jaksepatří neovládáme…

ozlehlé prostranství je poseté nízkými kamennými zídkami, mezi nimi se táhnou dlážděné ulice a několik věkovitých ruin se vzpíná k modrému nebi spolu s elegantně štíhlými antickými sloupy korunovanými překrásně zdobenými hlavicemi. Mezi rozpálenými zdmi se ve žhavém slunci lesknou velkolepé barevné mozaiky, jež kdysi zdobily interiéry honosných domů. Tak dnes vypadá Volubilis – svého času nejodlehlejší výspa slavného Římského impéria…

Procházíte úzkými uličkami a všechny vaše smysly jsou vrcholně zjitřeny. Nepřeberné zvuky a pachy vyplňují celý prostor kolem vás v nerozeznatelné směsici. Najednou vás upoutá zvonivý rytmický břinkot. Ohlédnete se za zvukem a užasle se zahledíte na kovotepce v jeho malé dílničce. Jenže v tom vás málem porazí svým do široka naloženým nákladem páchnoucích kůží osel, jenž se bez varování vynoří z nenápadného bočního průchodu. Avšak nechybí mnoho a záhy jen o vlásek uniknete kompletní koupeli, když ze dveří paní domácí náhle vychrstne kalný obsah svého kbelíku… Vítejte v medině!

Pro marocký islám je charakteristické velmi hojné uctívání nejrůznějších svatých. Velmi často jsou těmito světci mystici, zakladatelé nebo známí představitelé různých náboženských bratrstev či svatých řádů a škol. Když se zhruba od 12. století začaly v islámu obecně více uplatňovat různé mystické prvky a súfismus, jak se mystický islám označuje, se začal šířit arabskými i dalšími islámskými zeměmi, bylo to právě Maroko, kde se setkal s velkým zájmem…

Středověcí arabští geografové označovali oblast na severu a severozápadě Afriky jako al-Maghrib, což znamená jednoduše „západ“ nebo „západ slunce“, někdy hovořili trochu epičtěji též o „nejzazším západu“ nebo lyricky o „ostrovu zapadajícího slunce“. „Ostrov“ Maghribu byl opravdu jakoby odtržený nehostinnou Saharou od ostatního islámského světa táhnoucího se v širokém pásu od nilské delty dále na východ až po dnešní Pákistán…

Severočeský Tanvald, ležící v podhůří Jizerských hor, sice neoplývá množstvím významných kulturních památek, ale je ideálním výchozím bodem pro turistické trasy do jedinečného okolí. Tanvald je ale proslulý především svou ozubnicovou železnicí, začínající na zdejším nádraží, kam denně přijíždí několik desítek vlaků, mezi nimiž nechybějí ani přímé rychlíky Českých drah z Prahy přes Turnov a Železný Brod…

K nejmalebnějším malým městům Maroka patří Šéšáven ležící na svazích Rífu nad řekou Lahú. Jeho medina je mimořádně čistá, upravená a září bílou a modrou barvou, i když původně i zde převládala spolu s bílou tradiční islámská zelená. Kromě dveří, okenic a podezdívek domů jsou modrou barvou natřené i okraje silnic.

Prakticky všechna marocká města severně od Atlasu mají obdobnou strukturu – tvoří je medina neboli staré město a Ville Nouvelle, nové město, čtvrti evropského typu budované až v koloniální éře od konce 19. století. Zvláštní částí mediny bývá ve větších městech mellah, někdejší židovská čtvrť, kterou v evropských městech známe jako „ghetto“, na nejvyšším místě se často rozkládá pevnost či hrad kasba…

Ačkoliv u mnoha lidí vyvolává slovo Sahara asociaci nekonečného moře písku, ve skutečnosti tvoří většinu území skalnatá poušť zvaná hamada. V některých oblastech jsou kameny téměř dokonale vyhlazené a tak těsně poskládané vedle sebe, že se označují jako „pouštní dlažba". Štěrkové poušti se říká serír a oblázková je nazývána reg. Je tu i poušť hlinitá…

Když jsem jel do Maroka před 12 lety poprvé, říkal mi kamarád: Sever Maroka je skvělý, ale to nejkrásnější uvidíš, až přejedeš Atlas. Vypadá to tam jako v Arizoně. V Arizoně jsem nikdy nebyl, ale v Maroku od té doby mnohokrát a do kraje za Atlasem jsem se zamiloval…