Tuniská republika (Al-Džumhúríja at-Túnisíja)
Rozloha: 163610 km2
Počet obyvatel: 10 175 014 (červen 2006)
Hlavní město: Tunis
Hustota zalidnění: 60 obyv./km2
Státní zřízení: republika
Zákonodárná moc: dvoukomorový parlament
Hlava státu: prezident (Zine el Abidine BEN ALI)
Správní členění: 24 guvernorátů
Kdo však lótosu plod jen jedinkrát okusil sladký,
nechtěl už donést nám zprávu a ani se opět k nám vrátit,
nýbrž raději přál si tam zůstati, u Lótofagů,
lótosu plod tam jísti a návrat vypustit z mysli.
(překlad: Otmar Vaňorný)
Ostrov pojídačů lotosu Read More »
Když na konci 7. století Arabové definitivně vyhnali ze severu Afriky Byzantince, potřebovali zajistit nově získaná území proti všem nebezpečím, která mohla přijít z moře. Od marockého Tangeru až po egyptskou Alexandrii začala vznikat obranná linie, kterou tvořily pevnosti zvané ribáty…
Datlovník pravý neboli palma datlová patří k velmi starým kulturním rostlinám, možná je to dokonce nejstarší pěstovaný strom na světě. Jeho původ se zdá být trochu ztracený v hlubinách starověku, ale zcela jistě se datlovník pěstoval už v Mezopotámii asi před 6000 lety. O jeho významu nejlépe svědčí množství zmínek, které jsou datlím a datlovým palmám věnovány ve svatých textech všech tří velkých monoteistických náboženství, jež vznikla na Blízkém Východě…
Díky své geografické poloze bylo Tunisko vždy styčným bodem mezi Orientem a Západem. Tunisané jsou původem Berbeři, kteří obývali zdejší území již před pěti tisíci let. V jejich žilách však koluje i krev Féničanů, Řeků, Římanů, Vandalů, Byzantinců, Arabů, Španělů, Turků, Italů a Francouzů, kteří zdejší území postupně dobývali. Nesmí nás překvapit, když potkáme kromě tmavovlasých Tunisanů se snědou pletí též modrooké a světlovlasé. Tunisané s černou pletí jsou většinou potomky otroků, které sem karavany zavlékaly již od starověku hlavně ze Súdánu…
Jací jsou Tunisané? Read More »
Stopadesátitisícový Kajruván ležící ve vnitrozemí zhruba na půl cesty mezi pobřežím Hammametského zálivu a horami tvořícími nejvýchodnější okraj Atlasu je pro mnohé sunnitské muslimy čtvrtým nejposvátnějším městem po Mekce, Medíně a Jeruzalému…
Svaté město Kajruván Read More »
Středozemní moře nemůže počtem, barevností ani rozmanitostí svých obyvatel konkurovat mořím korálovým, přesto je domovem mnoha zajímavých živočichů. Kdo se chce opravdu podrobněji seznámit s tím, co žije v moři u tuniských břehů a co se mu může v nestřežené chvíli také objevit v restauraci na talíři, musí nahlédnout pod ruce zdejším rybářům. Příležitostí je k tomu dost jak v přístavech, tak v tržnicích…
Alpské průsmyky Grimsel, Furka a Susten tvoří pomyslný trojúhelník propojený vysokohorskými silnicemi. Za hezkého počasí se dají projet během jednoho dne, a proto jsou tak oblíbeným cílem výletů. Silnice jsou však během roku otevřeny jen krátce, od 1. června nejpozději do konce září. Po zbytek roku zde panuje království zimy…
Automobilem přes tři sedla a tři kantony Read More »
Švýcarská společnost věnuje architektuře velkou pozornost. Stavby prakticky všech období se vyznačují přesností, čistotou a pravdivostí, smyslem pro řemeslný detail i úctou k přírodě. Zvláště obyvatelé německých kantonů jsou šetrní a zbytečně neplýtvají, ale když už vydávají prostředky na své vlastní životní prostředí, preferují kvalitu s vysokou užitnou hodnotou. Použité materiály jsou drahé a kvalitní, práce musí být odvedena pořádně a její výsledky dlouho přetrvat.
Soudobá švýcarská architektura Read More »
Když Vám někdo řekne, že si zamiloval Švýcarsko, automaticky si vybavíte krásnou přírodu, malebné chalupy, venkovské statky a celkem logicky dospějete k závěru, že zamilovat si tuto zem kvůli přírodě je velice snadné. Když jsem do této země jezdil jako návštěvník, horolezec, vysokohorský turista a fotograf, měl jsem ji také rád kvůli fantastické přírodě. Pak si život se mnou zahrál ruletu, v níž jsem vyhrál, a tak jsem strávil téměř čtyři a půl roku jako obchodní rada na českém velvyslanectví v Bernu. Když se mě dnes někdo zeptá, proč miluji Švýcarsko, jednoznačně odpovím, že kvůli Švýcarům…
Je to možná překvapivé, ale alphorn, prastarý hudební nástroj, je na vzestupu. Potvrzuje to i Hansruedi Bachmann, jeden z posledních mohykánů, kteří alpské rohy stále vyrábějí ručně…
Zatímco ve většině evropských zemí přibývá aut a jezdit hromadnou dopravou je téměř společenské faux-pas, Švýcarsko jde zcela jiným směrem. Jeho dopravní systém je založený na husté síti veřejné dopravy, která zajišťuje pravidelné spojení i s těmi nejvzdálenějšími kouty země…
Hromadná doprava po švýcarsku Read More »
Při cestách Švýcarskem se nemohu ubránit dojmu, že se obyvatelé této země snaží představit snad každý aspekt (nejen) své historie, kultury a prostředí pěkně přehledným a uceleným způsobem. S množstvím muzeí a nejrůznějších výstav se tu můžete setkat i v těch nejzapadlejších koutech…
Jméno Zermatt, které vzniklo z německého zur matte, můžeme volně přeložit „v loukách“ nebo „v pastvinách“, Matterhorn potom jako „roh“ tamtéž. A on při pohledu z údolí od Zermattu přesně takhle vypadá: zezdola není vidět jeho okolí, jen zeleň předsunutých luk a lesů, z níž přízračně vystupuje a zatíná se do oblohy jako dráp…
Zermatt a Matterhorn Read More »
Prapůvodní událostí, od níž se začal odvíjet příběh nejvýše položené evropské železnice Jungfraubahn, byla stavba ozubnicové horské dráhy na bájnou horu Rigi u Lucernu, jejímž duchovním otcem i konstruktérem byl Niklas Riggenbach. Tento vyučený mechanik navzdory mnoha pochybovačům věřil, že železniční koleje mohou dosáhnout až na temena některých alpských velikánů, a umínil si být prvním, kdo umožní široké veřejnosti pohodlný a bezpečný přístup k úchvatným vrcholovým sceneriím. Když v roce 1869 malá parní lokomotiva poprvé vysupěla na hřeben Rigi, jeho troufalá vize se stala skutečností…
Královna na vrcholu Evropy Read More »
Naše doba je posedlá vytvářením různých žebříčků, které mají ukázat, kdo je v nějaké oblasti nejlepší a kdo tahá za špatný konec. Ve světovém pořadí měst s nejvyšší kvalitou života zaujímá Bern tradičně první, nebo přinejmenším jedno z prvních míst. Město nabízí unikátní kombinaci výjimečně krásné polohy, zachovalého historického jádra a nádherné přírody kolem, ideální pro rekreaci a aktivní trávení volného času…
Bern – město vysoké kvality života Read More »
Preciznost, pečlivost a smysl pro detail patří ke švýcarským klišé. Tyto vlastnosti Švýcarům rozhodně nechybí a projevují se zcela evidentně v nejrůznějších aspektech zdejšího života. Důraz na kvalitu a design, přesná a spolehlivá doprava, péče o vlastní příbytky s neodmyslitelnými muškáty zdobícími okna a balkony, dokonale vyrovnané hromádky dříví u venkovských stavení – vnější projevy zmíněných vlastností prostě nelze přehlédnout ani při sebekratším pobytu v této nádherné zemi…
Pod helvétským křížem Read More »
Na počátku 20. století se odvěký sen člověka pokořit vzduch a pohybovat se v něm jako pták stal skutečností. Po drkotavých pokusech průkopníků aviatiky začali lidé pomalu využívat letadel jako nového dopravního prostředku. Když 13. května 1911 Jan Kašpar přeletěl z Pardubic do Prahy, pro tehdejší Národní listy byl tento první dálkový let v Čechách „začátkem vzdušného turismu u nás“…
Sedmdesátiny Ruzyňského letiště Read More »
Je předposlední zářijová sobota a jedno z náměstí městečka Sembrancher provonělo výrazné aroma roztaveného sýru raclette. Line se z různých míst, ale zvláště silné je v blízkosti provizorní jídelny zastřešené režnou plachtou. Jindy bych si to vychutnávala, ale protože jsem zrovna v požehnaném stavu, nedělá mi tak výrazná vůně zrovna nejlíp. Žaludek a ten malý se hlásí o slovo, a tak se snažím jim vyhovět a najít něco dietnějšího. Ne a ne přitom objevit otevřený obchůdek nebo hospůdku. Všichni jsou zřejmě na náměstí a dávají si onen roztavený alpský sýr. Slaví se totiž desalpe, sestup dobytka z hor…
Chästeilet znamená „rozdělování sýru”. Starý zvyk se dodnes praktikuje v údolí Justistal nedaleko Interlakenu. Na podzim, ještě než pastevci seženou krávy z horských pastvin zpět do údolí, vždy v pátek po Dni pokání, se ze starých dřevěných domů, kde se přes léto skladovala, vynášejí ven voňavá kola místního „zlata“. Bývá toho na 20 tun. Farmáři, mnozí v tradičních krojích, vyrovnávají sýry pěkně na hromádky po pěti až osmi kusech tak, aby se střídaly zralé, středně zralé a mladé. Pak putují sýry k majitelům krav, kteří dodaly potřebnou surovinu, každému podle nadojených zásluh jeho stáda…
