I když by se na první pohled mohlo zdát, že nejdůležitějším železničním spojem z Prahy na severovýchod musí nutně být vlak do Liberce, není tomu tak. Nejvýznamnější trasa vede Českým rájem a směřuje do Tanvaldu…
Vlakem do Tanvaldu Číst více »
Uvažuji, zda je potřeba k nadpisu uvést upřesňující dovětek, ale některé názvy lze ponechat i bez doplňujících vysvětlení. Kam jsme se tedy vypravili tentokrát? Na malou železniční zastávku umístěnou v západní části Jizerských hor ve stejnojmenné obci na trati vedoucí z Liberce do Raspenavy a Frýdlantu v Čechách…
Oldřichov v Hájích Číst více »
V okolí královského města Slaný, především severozápadně od něj, najdete zajímavou nezalesněnou, odedávna osídlenou zemědělskou krajinu. Je to kraj překvapivých rozhledů. Prakticky každého výletníka zde bude doprovázet silueta Řípu, Hazmburku nebo některého z výrazných kopců Českého středohoří, v popředí doplňovaná vystupujícími věžemi barokních kostelíků historických obcí a městeček. Správný geografický název pro tuto oblast je Řípská tabule, na severu pak přechází v Dolnooharskou tabuli…
Slánsko z vlaku Českých drah Číst více »
Nevím, jak tahle malá osada v údolí Tiché Orlice získala svoje jméno, a netuším, na kom zde bylo bezpráví vlastně pácháno. Osada se kdysi jmenovala Bezpráv a byla střídavě součástí obcí Rviště a Dobrá Voda, které dnes nesou společný název Orlické Podhůří. Záhy po roce 1989 se Bezpráví díky svému názvu nakrátko stalo němým svědkem neúspěšného pokusu o založení recesistického skanzenu komunismu, spočívajícího v pouhém nahromadění různých artefaktů z nedávno minulých dob – zarámovaných portrétů stranických představitelů a jejich bust, rudých praporů, pěticípých hvězd a jiných symbolů odcházející éry. Dnes po něm nenajdete ani stopy, ale vlaky kolem jezdí stále dál, už 161 let…
Pro spojení Moravy s rakouskou (později československou) částí Slezska měla vždy rozhodující význam 116 km dlouhá trať vedená z Olomouce do Krnova a dále do Opavy, dokončená jako součást Moravskoslezské centrální dráhy již roku 1872. Na ni později navázaly lokálky odbočující v Ondrášově do Dvorců (v roce 1898), ve Valšově do Rýmařova (1878), v Bruntálu do Malé Morávky (1901) a v Miloticích do Vrbna pod Pradědem (1880)…
Z Olomouce do Krnova Číst více »
Pod jménem Džbán se skrývá turisticky nedoceněné území mezi Rakovníkem a Louny. Přesto tuto půvabnou oblast zná většina absolventů středních či vysokých škol v Čechách. Stačí vyslovit názvy některých obcí – Hořesedly, Svojetín, Solopysky, Konětopy, a hned se v mysli vybaví chmelové brigády, z nichž si každý z nás odnesl do života vzpomínky na studentská léta, první lásky a večerní kradmé útěky z ubytovny do místních hospůdek…
Někoho možná překvapí, že Tunisko je také zemí bohatou na římské mozaiky. Dochovalo se jich zde opravdu mnoho a ve vynikající kvalitě i námětové šíři…
Mozaiky v muzeu Bardo Číst více »
Obydlí troglodytů vyhloubená několik metrů pod zemí, ale také vesnice s opevněnými sýpkami dominující vrcholkům kopců – to jsou nejatraktivnější připomínky Berberů, které přivádějí na jihovýchod Tuniska tisíce návštěvníků…
Pod zemí i na kopcích Číst více »
Velbloud jednohrbý neboli dromedár získal za nějakých pět tisíc let společné existence s člověkem bezpočet přídomků. „Koráb pouště“ je asi nejznámější a tak trochu zprofanovaný, ale jak by se vám líbil třeba „Ata Alláh“ – Boží dar…
Středem Tuniska se od východu k západu táhne pás solných jezer nazývaných šoty, který pokračuje až hluboko do vnitrozemí sousedního Alžírska. Dominuje mu Šot el-Džeríd, jehož maximální rozloha se udává někdy pět, jindy dokonce 7000 km2. Bezodtoké jezero, které bývalo před tisíci let součástí Středozemního moře, má vodu pouze v zimě. Po většinu roku je vyschlé, s občasnými kalužemi a solnou krustou hrající všemi barvami, pod níž se však místy může skrývat zrádná bažina…
Občas jsem tázán, která místa na světě jsou nejkrásnější či nejzajímavější. Upřímně odpovídám, že nevím, neboť krása míst stejně jako půvab žen se měřit nedá a nezajímavých míst není. Opravdu si myslím, že v každém koutě světa je možné najít něco pozoruhodného. V této mé víře mě opět utvrdila návštěva Metláví…
Asi čtyřicet kilometrů východně od Tunisu vybíhá z afrického pobřeží do Středozemního moře devadesátikilometrový prst – Cap Bon neboli Krásný poloostrov, Pulchri Promontorium, jak ho začali nazývat Římané…
Když si uvědomíme, kolik různých národů prošlo za tři tisíciletí Tuniskem, můžeme si představit, jak rozmanitá a pestrá je tuniská kuchyně. Každý z dobyvatelů a přistěhovalců zde zanechal i něco ze svého kuchařského umění. Tunisané právem považují svou tradiční kuchyni za součást národního kulturního dědictví. Některé pokrmy mají i symbolický význam a nelze si bez nich představit oslavu patřičné události či svátku…
„Ostatně pak soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Poslední ozvuky slov se ještě nesou římským senátem. Cato Censorius skončil svou řeč. Stejně jako mnohokrát předtím, stejně jako mnohokrát potom. Na jeho slova došlo, i když se jejich naplnění sám nedožil. Nedozvěděl se už nic o tom, jak bylo město srovnáno se zemí, ani o tom, jak ho po sto letech sami Římané zase obnovili. Kola dějin se tu točila docela rychle…
Ostatně pak soudím Číst více »
V okolní rovinaté krajině, obklopený ze všech stran nízkými současnými domy, působí amfiteátr v El-Džemu skoro nepatřičně. Jako by ho sem nějaký kouzelný koberec zanesl z úplně jiného světa. Ale proč se vlastně divím? Vždyť on opravdu z jiného světa pochází…
Nejkrásnější amfiteátr Číst více »
Romantikům prý na mapě připomíná Tunisko půvabnou dívku sedící u moře, která se nechává laskat něžnými vlnami a naslouchá přitom monotónnímu zpěvu větru. Realista může dodat, že země zhruba dvakrát větší než Česká republika a se stejným počtem obyvatel je na severoafrické poměry docela trpaslík, zanořený mezi alžírského a libyjského obra. Zatímco však sousední obři ukazují světu podmračenou tvář, Tunisko se vlídně usmívá a vítá návštěvníky v té nejlepší tradici arabské i berberské pohostinnosti…
O vlídné dívce mezi zamračenými obry Číst více »
Tuniská republika (Al-Džumhúríja at-Túnisíja)
Rozloha: 163610 km2
Počet obyvatel: 10 175 014 (červen 2006)
Hlavní město: Tunis
Hustota zalidnění: 60 obyv./km2
Státní zřízení: republika
Zákonodárná moc: dvoukomorový parlament
Hlava státu: prezident (Zine el Abidine BEN ALI)
Správní členění: 24 guvernorátů
Kdo však lótosu plod jen jedinkrát okusil sladký,
nechtěl už donést nám zprávu a ani se opět k nám vrátit,
nýbrž raději přál si tam zůstati, u Lótofagů,
lótosu plod tam jísti a návrat vypustit z mysli.
(překlad: Otmar Vaňorný)
Ostrov pojídačů lotosu Číst více »
Když na konci 7. století Arabové definitivně vyhnali ze severu Afriky Byzantince, potřebovali zajistit nově získaná území proti všem nebezpečím, která mohla přijít z moře. Od marockého Tangeru až po egyptskou Alexandrii začala vznikat obranná linie, kterou tvořily pevnosti zvané ribáty…
Datlovník pravý neboli palma datlová patří k velmi starým kulturním rostlinám, možná je to dokonce nejstarší pěstovaný strom na světě. Jeho původ se zdá být trochu ztracený v hlubinách starověku, ale zcela jistě se datlovník pěstoval už v Mezopotámii asi před 6000 lety. O jeho významu nejlépe svědčí množství zmínek, které jsou datlím a datlovým palmám věnovány ve svatých textech všech tří velkých monoteistických náboženství, jež vznikla na Blízkém Východě…
