Jméno autora: Země světa

K nejkrásnějším turistickým zážitkům patří ve Walesu jízda vlakem po úzkokolejné železnici. Podobně jako spousta jiných technických památek z posledních dvou století, i vznik pověstných úzkokolejek spadá do časů, kdy se život ve velšských údolích točil podle kol těžních věží a skřípění vozíků svážejících narubané uhlí a nalámanou břidlici. Úzkorozchodné dráhy se členitou kopcovitou krajinou dokázaly proplétat stejně dobře jako do té doby jedineční tažní koně s povozy, a přitom mnohem rychleji. Když však tyto železnice ve 20. století ztratily význam pro přepravu surovin, byly odkázány k zániku. Dříve než se tak stalo, ujali se jich vlakoví nadšenci, kteří je udržují jako turistické atrakce…

Cardiff je od roku 1955 hlavním městem Walesu. Jeho základy položili Římané, po jejichž pevnosti zdědilo město i svůj název – z Castra Didi, Didova tábora, se časem stal velšský Caerdydd, anglicky Cardiff. Ve středověku měl pověst doupěte zločinců, hrdlořezů a pirátů, kteří ohrožují Bristolský průliv. Ještě v polovině 18. století ho obývalo pouhých 1500 lidí. Pak se silou vichřice přihnala průmyslová revoluce a díky uhlí vyváženému do celého světa se z velké vsi při ústí řeky Taff stala metropole země…

„Narodil jsem se ve velkém velšském průmyslovém městě na počátku světové války: ošklivé, krásné město to bylo a je, alespoň pro mne…“ Slova nejproslulejšího velšského literáta Dylana Thomase platí dodnes. Druhé největší město v zemi jen pomalu mění svůj někdejší ryze průmyslový charakter továrních komplexů, zašedlých ulic a nekonečných řad dělnických domků, postavených nad řekou Tawe, na druhé straně se ale může pyšnit proměnou přístavu v moderní čtvrť zábavy, poučení, rekreace a bydlení…

Rychlý rozmach průmyslové revoluce v Anglii a Walesu provázelo budování rozsáhlé sítě vodních kanálů. Čluny nahrazovaly povozy, které po špatných silnicích nestačily přepravovat dostatečné množství uhlí, železné rudy a dalších surovin do železáren, vápenek a cihelen…

Setkáte-li se s někým jménem Evans, Thomas, Davis, Jenkins, Jones, Morgan či Lloyd, je dosti pravděpodobné, že dotyčná osoba pochází z Walesu. Poměrně často se vyskytující stejná příjmení jsou následkem charakteru velšské krajiny – celé rozšířené rodiny žily izolovaně v odlehlých údolích. Původní keltské obyvatelstvo bylo postupně vytlačováno na západ, hlavně anglosaskými kmeny – jeden z vládců, král Offa, dal v 8. století dokonce postavit hraniční hliněný val, aby izoloval Velšany mimo své území. Dnes tento předěl slouží jako turistická stezka pro dálkové pochody…

Projíždíme po perfektně upravených silnicích na velšském venkově. Rychlost je omezena na 40 mil za hodinu a před každou vesnicí ještě stojí nápis: Děkujeme, že jste zpomalili. Zpravidla následuje dopravní značka se symbolem ovce. Ovčích farem je ve Walesu nespočet. Zvířata se často potulují v těsné blízkosti silnic a na krajnicích, až se bojíme, abychom nějaké nesrazili. Ale mnohé z nich beztak půjdou na porážku. Vždyť Wales je proslavený svým jehněčím…

Krátký neformální průzkum veřejného mínění v několika velšských lokalitách může přinést neočekávané výsledky, pokud jde o slavné osobnosti z minulosti. Člověk by očekával krále Artuše (King Arthur) jako jasnou jedničku, ale není tomu tak. Zdá se, že tato postava je již odkázána do říše mýtů a pohádek. Historikové sice objevili záznamy v kronikách o velšském vojevůdci z 5.– 6. století jménem Arthur, ale věrohodné podklady chybí. Teprve středověk znamenal oživení legendy o slavných Artušových bitvách, jeho rytířích kulatého stolu a cestě za Svatým grálem…