Každý rok v červenci nám televizní obrazovky nabízejí hrůzostrašné záběry lidí prchajících před rozzuřenými býky ulicemi Pamplony. Kdo z diváků však tuší, v čem spočívá podstata svátku svatého Fermína? Proč jsou býci hnáni ulicemi města? Kam? A kdo vůbec byl ten světec s podivným jménem…?
Svátek svatého Fermína Číst více »
Řeka Tajo tu dělá široký oblouk, který ze tří stran uzavírá nápadný ostroh. Strategická poloha, dostatek vody, za zády pastviny, orná půda i lesy – takového místa jako stvořeného pro založení města si dost dobře nešlo nevšimnout. Lesy dnes už v okolí nejsou, ale město tady je. Pochmurné pod nízkými černými mraky, přívětivé pod zářícím sluncem, korunované majestátní galérou katedrály, rozhrnující narezlé vlny domů, a hrdým Alcázarem, pevností i zámkem. Toledo…
Z hlubokých roklin a strží trčí k obloze zašpičatělé červenohnědé skalní útvary nejroztodivnějších tvarů. Las Médulas, kdysi největší římský zlatý důl na Pyrenejském poloostrově, najdete v severošpanělské provincii León, jen pár desítek kilometrů od Ponferrady…
Kde Římané dobývali zlato Číst více »
Bílá jižním zemím sluší a platí to i pro tu část španělského Středomoří, která má tuto barvu ve svém názvu. Bílé pobřeží údajně získalo své jméno díky květům mandloní, které vždy v únoru odívají celý kraj do nádherného bělostného hávu. Začíná u Dénie, příjemného a klidného městečka ležícího zhruba 100 km jižně od Valencie, a končí u Pilar de la Horadada. Costa Blanca se používá též jako turistický název pro celou provincii Alicante, nejjižnější provincii autonomní oblasti Comunidad Valenciana…
Chcete-li porozumět Španělsku, měli byste jeho poznávání začít tam, kde se zrodilo – v asturských horách. Tady navěky odpočívá bojovník Pelayo, který se ve střetech s Maury na Pyrenejském poloostrově vyznamenal mnohem dříve než slavný Cid. Stal se téměř mytickou postavou, vzorem, k němuž se v dobách malomyslnosti obraceli španělští mužové pera, aby povzbudili skleslého ducha národa, a jehož opěvovali romantičtí básníci, jako například José de Espronceda…
Asturie – kraj hrdinného Pelaya Číst více »
panělé tráví svůj volný čas jen málokdy doma v ústraní. Největší pohoda bývá s rodinou nebo přáteli na ulici. A tak se veselými a hlasitě debatujícími lidmi plní pěší zóny, obchody, restaurace a kavárny, ale také muzea. Velmi populární a téměř vždy zaplněná návštěvníky bývají tzv. domácí muzea neboli casas-museo. Jsou to někdejší šlechtická sídla nebo domy, kde žily známé osobnosti…
Kromě Nového Zélandu a Yellowstonu v USA nenajdete už nikde jinde na světě takové nahromadění geotermálních aktivit jako na Islandu. Díky svým aktivním sopkám, gejzírům a teplým pramenům je Island známý po celém světě. Stejně jako samotný výskyt těchto úkazů stojí za povšimnutí, jak šikovně Islanďané dokázali geotermální energii využít…
Energie z nitra Země Číst více »
Malí, ale houževnatí a silní islandští koně jsou považováni za nejčistokrevnější plemeno na světě. Alting totiž hned v roce 930 zakázal dovoz dalších koní z pevniny, který ostatně platí dodnes, a tak se plemeno po celá staletí vyvíjelo jen z koní dovezených před tímto datem…
Ta zpráva proběhla médii po celém světě. Greenpeace uvedla do stavu pohotovosti. Po čtrnáctileté přestávce se v srpnu 2003 vypravili islandští lovci velryb znovu na moře. Islanďané tvrdí, že velryby chtějí lovit z vědeckých důvodů, aby mohli lépe ochránit své zásoby ryb. Lov velkých kytovců je prý jediným způsobem, jak o nich získat vědecké informace…
Lov velkých kytovců Číst více »
Geotermální energii vděčí Island za další svůj specifický fenomén – vzhledem k počtu obyvatel je zde neuvěřitelné množství veřejných, většinou nekrytých plaveckých bazénů. Říká se, že jestli chce člověk potkat normálního Ira, musí zajít do pravého irského pubu. Pokud se chce setkat s Francouzem, tak by měl zamířit do kavárny. A pokud byste rádi pohovořili s Islanďanem, běžte do bazénu…
Dostaveníčka v plavkách Číst více »
Islanďané dlouho věřili v přírodní síly, vlivy hvězd a jiné nadpřirozené jevy. Tato víra se odvíjela ze zvláštnosti, někdo by mohl říci až obludnosti zdejší krajiny, z tajemné atmosféry dlouhé a tmavé zimy a drsného klimatu. Přispěly i přírodní úkazy, které si lidé dříve neuměli vysvětlit, a proto jim přisuzovali záhadnou sílu. Islanďané často věří na předtuchy, převtělování a telepatii…
Mýty, legendy a islandské ságy Číst více »
Někomu bude název tohoto článku možná připadat jako holý nesmysl. Orchideje na Islandu? Kde by tam, probůh, přebývaly? Na ledu, sopečném popelu, černé lávě? Tyto symboly pestrobarevné tropické flóry přece rostou a kvetou co nejblíže slunci, vysoko v korunách stromů. Jediné místo, kde by se tropickým orchidejím na Islandu mohlo dařit, jsou nesčetné skleníky, vytápěné geotermálními prameny…
Po loňských květnových volbách se pradvěpodobnost vstupu Islandu do Evropské unie snížila. Spíše proevropského premiéra Halldóra Ásgrímssona ze Strany pokroku, který odešel do důchodu, totiž vystřídal Geir Haarde, dosavadní ministr zahraničí a předseda Strany nezávislosti, jenž představuje protiunijní linii…
Island a Evropská unie Číst více »
Ještě v roce 1900 existovaly na místě dnešního hlavního města pouze tři vesnice, které dohromady neměly více než tisíc obyvatel. Jednou z nich byl i Reykjavík, který dal později jméno obcím spojeným v jednu aglomeraci. Od konce druhé světové války se počet obyvatel zvětšil několikanásobně. Dnes v hlavním městě a na jeho rozrůstajících se předměstích, tedy v takzvaném Velkém Reykjavíku, žije přes 60 procent všech Islanďanů…
Nejsevernější hlavní město světa Číst více »
Zalednění je nepřehlédnutelným přírodním fenoménem Islandu, o čemž svědčí i sám název ostrova. V roce 865 jej vyslovil norský Viking Flóki Vilgerdarson, když proplouval kolem severozápadní hornaté části ostrova, plné fjordů a horských ledovců. V současnosti pokrývají ledovce více než desetinu povrchu Islandu. Jejich rozloha není neměnná, ale kolísá v závislosti na změnách klimatu. Navzdory tomuto jevu mají ledovce velký význam pro celý ostrov, neboť jsou primárním zdrojem vody většiny velkých islandských toků…
Island je druhým největším evropským ostrovem. Omýván bouřlivými vodami severního Atlantiku leží kousek pod severním polárním kruhem. Na první pohled nehostinný kus země. Na jedné straně pohádkové duhy nad vodopády, divoké řeky a horské ledovce, na straně druhé rozsáhlé sopečné pustiny, lávové příkrovy, soustavy sopek a především všudypřítomný vítr, který nedává krajině vydechnout. Ocitáme se ve zcela jiném prostředí, ve světě lávy, ledu, sněhu a lišejníků…
Krutě zkoušený ostrov uprostřed severního Atlantiku Číst více »
Island má mezi skandinávskými zeměmi nejmladší vlajku. V době, kdy byl ostrov součástí Dánska, se používala pouze vlajka dánská. Islandská vlajka s červeným, bíle lemovaným skandinávským křížem v modrém poli se směla od roku 1915 vyvěšovat pouze na pevnině, po podepsání dohody o personální unii s Dánskem roku 1918 se mohla užívat i na moři…
Mozaika zajímavostí Číst více »
Islandská republika (Lýdveldid Ísland) Rozloha: 102 829 km2
Počet obyvatel: 299 388 (červenec 2006)
Hustota zalidnění: 2,6 obyv./km2
Státní zřízení: republika
Zákonodárná moc: jednokomorový parlament (Althing)…
Počet druhů obratlovců na Islandu je poměrně chudý. Relativně jednotvárná vegetace neposkytuje zvířatům dostatek potravy. Jedinými původními suchozemskými savci na ostrově jsou lišky polární. Lidé sem zavlekli myši domácí, myšice křovinné a později i potkany, dovezeni byli ještě sobi a norkové američtí. Zato lze na Islandu zastihnout ke stovce ptačích druhů. Zdaleka nejzajímavější je svět těch mořských…
Eldorádo mořských letců Číst více »
Při pohledu na mapu bychom ho skoro přehlédli – členitý polostrov na severozápadě Islandu ční do moře jako jakési klepeto. Na padesát hlubokých fjordů dalo této nejodlehlejší a nejdrsnější oblasti ostrova jméno – Západní fjordy. Rozlohou nevelký poloostrov se na celkové délce islandského pobřeží podílí z více než poloviny…
