V roce 1272 nastoupil na anglický trůn král Eduard I., schopný muž, odhodlaný posílit svou pozici svrchovaného vládce. Neutuchající neústupnost, s níž chtěl ovládnout celé Britské ostrovy, odstartovala éru dlouhých válek. První obětí se stal Wales…
Eduardův železný kruh Číst více »
Byť žili v éře průmyslové revoluce, omámil je středověk. Vzdělaný, plachý, nesmírně bohatý John, třetí markýz z Bute, a výstřední světák a geniální architekt William Burges. Vytvořili perfektní dvojici a jejich přátelství vydrželo 16 let. Výsledky jejich spolupráce jedni obdivují, druzí zatracují. Nikdo je ale nemůže minout bez povšimnutí…
Burgesiánské sídlo Buteů Číst více »
Nad nejvyšší horou Walesu Mt. Snowdon (1085 m ) leckterý znalec Krkonoš a Jeseníků, natož Alp, ohrne nos. Směšný kopeček, jen o málo vyšší než vrcholy Českomoravské vysočiny. Ovšem na Sněžku se turista vydává z Pece, tedy ze střediska ležícího téměř v devíti stech metrech nad mořem. Velšské hory však stoupají prakticky od mořského pobřeží a jejich tisícimetrový tmavý masív budí překvapivý respekt…
Národní park Snowdonia Číst více »
Croeso i Cymru – Vítejte ve Walesu! V zemi s rudým drakem na vlajce, s krkolomným, leč stále živým jazykem, se svébytnou kulturou a bohatou historií, v zemi, jež je menší než Morava. Od severu k jihu měří Wales kolem 260 km, na šířku má přibližně 100 km. Ze tří stran ho obklopuje moře, čtvrtou je nalepen na Anglii. Pobřeží je členité a na mnoha místech velmi divoké. Převážnou část území zaujímají Kambrické hory. Národní park Snowdonia, druhý největší ve Velké Británii, se pyšní jedním z nejstarších pohoří na Zemi…
Země červeného draka Číst více »
K nejkrásnějším turistickým zážitkům patří ve Walesu jízda vlakem po úzkokolejné železnici. Podobně jako spousta jiných technických památek z posledních dvou století, i vznik pověstných úzkokolejek spadá do časů, kdy se život ve velšských údolích točil podle kol těžních věží a skřípění vozíků svážejících narubané uhlí a nalámanou břidlici. Úzkorozchodné dráhy se členitou kopcovitou krajinou dokázaly proplétat stejně dobře jako do té doby jedineční tažní koně s povozy, a přitom mnohem rychleji. Když však tyto železnice ve 20. století ztratily význam pro přepravu surovin, byly odkázány k zániku. Dříve než se tak stalo, ujali se jich vlakoví nadšenci, kteří je udržují jako turistické atrakce…
Cardiff je od roku 1955 hlavním městem Walesu. Jeho základy položili Římané, po jejichž pevnosti zdědilo město i svůj název – z Castra Didi, Didova tábora, se časem stal velšský Caerdydd, anglicky Cardiff. Ve středověku měl pověst doupěte zločinců, hrdlořezů a pirátů, kteří ohrožují Bristolský průliv. Ještě v polovině 18. století ho obývalo pouhých 1500 lidí. Pak se silou vichřice přihnala průmyslová revoluce a díky uhlí vyváženému do celého světa se z velké vsi při ústí řeky Taff stala metropole země…
Město černé horečky Číst více »
„Welcome in Big Pit,“ vítá nás bodrým hlasem muž v oranžové kombinéze a zkušeným pohledem přeměřuje naše hlavy, aby nám bílé přilby dobře padly. „A odkud jste přijeli? Czech Republic? Well, Ostrava, Kladno, ještě se tam fárá?“ přidává nám čelní svítilnu a široký opasek s baterií a záchranným balíčkem. Další muž sbírá fotoaparáty, přehrávače i hodinky, veškeré přístroje, které obsahují baterie. „Se suchými články dolů nemůžete, mohly by vydat jiskru, a ta iniciovat výbuch metanu…
Big Pit aneb Velká díra Číst více »
„Narodil jsem se ve velkém velšském průmyslovém městě na počátku světové války: ošklivé, krásné město to bylo a je, alespoň pro mne…“ Slova nejproslulejšího velšského literáta Dylana Thomase platí dodnes. Druhé největší město v zemi jen pomalu mění svůj někdejší ryze průmyslový charakter továrních komplexů, zašedlých ulic a nekonečných řad dělnických domků, postavených nad řekou Tawe, na druhé straně se ale může pyšnit proměnou přístavu v moderní čtvrť zábavy, poučení, rekreace a bydlení…
Rychlý rozmach průmyslové revoluce v Anglii a Walesu provázelo budování rozsáhlé sítě vodních kanálů. Čluny nahrazovaly povozy, které po špatných silnicích nestačily přepravovat dostatečné množství uhlí, železné rudy a dalších surovin do železáren, vápenek a cihelen…
Telfordovo mistrovské dílo Číst více »
Ranním tichem se rozléhal pronikavý křik racků. Na pláži sbírali ulity mořských živočichů, s nimiž vylétali nad širokou nábřežní promenádu, kde je pouštěli ze zobáku na dlažbu. Schránky hlasitě křuply a rackové posnídali jejich obsah. Štědrou nabídku jim v noci vyplavily na pláž zpěněné vlny rozbouřeného moře. S jeho hukotem soutěžilo dunění hromů a scénu osvětlovaly blesky křižující oblohu…
Setkáte-li se s někým jménem Evans, Thomas, Davis, Jenkins, Jones, Morgan či Lloyd, je dosti pravděpodobné, že dotyčná osoba pochází z Walesu. Poměrně často se vyskytující stejná příjmení jsou následkem charakteru velšské krajiny – celé rozšířené rodiny žily izolovaně v odlehlých údolích. Původní keltské obyvatelstvo bylo postupně vytlačováno na západ, hlavně anglosaskými kmeny – jeden z vládců, král Offa, dal v 8. století dokonce postavit hraniční hliněný val, aby izoloval Velšany mimo své území. Dnes tento předěl slouží jako turistická stezka pro dálkové pochody…
Jak se pozná pravý Velšan? Číst více »
Projíždíme po perfektně upravených silnicích na velšském venkově. Rychlost je omezena na 40 mil za hodinu a před každou vesnicí ještě stojí nápis: Děkujeme, že jste zpomalili. Zpravidla následuje dopravní značka se symbolem ovce. Ovčích farem je ve Walesu nespočet. Zvířata se často potulují v těsné blízkosti silnic a na krajnicích, až se bojíme, abychom nějaké nesrazili. Ale mnohé z nich beztak půjdou na porážku. Vždyť Wales je proslavený svým jehněčím…
Wales voní jehněčím Číst více »
Krátký neformální průzkum veřejného mínění v několika velšských lokalitách může přinést neočekávané výsledky, pokud jde o slavné osobnosti z minulosti. Člověk by očekával krále Artuše (King Arthur) jako jasnou jedničku, ale není tomu tak. Zdá se, že tato postava je již odkázána do říše mýtů a pohádek. Historikové sice objevili záznamy v kronikách o velšském vojevůdci z 5.– 6. století jménem Arthur, ale věrohodné podklady chybí. Teprve středověk znamenal oživení legendy o slavných Artušových bitvách, jeho rytířích kulatého stolu a cestě za Svatým grálem…
Kladensko je jednou z českých oblastí, kde se v 19. století v nebývalém rozsahu rozvíjel průmysl. Těžba uhlí, výroba železa a oceli, strojírenská výroba či cukrovarnictví se postupně staly pro tato místa charakteristickými. Ruku v ruce s těmito činnostmi pronikaly do okolí Kladna rychle i ocelové pásy kolejnic, a prakticky každým údolím se rozléhal s ničím nezaměnitelný zvuk jedoucích vlaků. Z Kralup nad Vltavou do Kladna jezdí vlaky již od roku 1855, ze Středokluk do Podlešína od roku 1873 a kupříkladu ze Zvoleněvsi do Vinařic se první vlaky rozjely o dalších třináct let později…
Motoráčkem na počátek našich dějin Číst více »
I když by se na první pohled mohlo zdát, že nejdůležitějším železničním spojem z Prahy na severovýchod musí nutně být vlak do Liberce, není tomu tak. Nejvýznamnější trasa vede Českým rájem a směřuje do Tanvaldu…
Vlakem do Tanvaldu Číst více »
Uvažuji, zda je potřeba k nadpisu uvést upřesňující dovětek, ale některé názvy lze ponechat i bez doplňujících vysvětlení. Kam jsme se tedy vypravili tentokrát? Na malou železniční zastávku umístěnou v západní části Jizerských hor ve stejnojmenné obci na trati vedoucí z Liberce do Raspenavy a Frýdlantu v Čechách…
Oldřichov v Hájích Číst více »
V okolí královského města Slaný, především severozápadně od něj, najdete zajímavou nezalesněnou, odedávna osídlenou zemědělskou krajinu. Je to kraj překvapivých rozhledů. Prakticky každého výletníka zde bude doprovázet silueta Řípu, Hazmburku nebo některého z výrazných kopců Českého středohoří, v popředí doplňovaná vystupujícími věžemi barokních kostelíků historických obcí a městeček. Správný geografický název pro tuto oblast je Řípská tabule, na severu pak přechází v Dolnooharskou tabuli…
Slánsko z vlaku Českých drah Číst více »
Nevím, jak tahle malá osada v údolí Tiché Orlice získala svoje jméno, a netuším, na kom zde bylo bezpráví vlastně pácháno. Osada se kdysi jmenovala Bezpráv a byla střídavě součástí obcí Rviště a Dobrá Voda, které dnes nesou společný název Orlické Podhůří. Záhy po roce 1989 se Bezpráví díky svému názvu nakrátko stalo němým svědkem neúspěšného pokusu o založení recesistického skanzenu komunismu, spočívajícího v pouhém nahromadění různých artefaktů z nedávno minulých dob – zarámovaných portrétů stranických představitelů a jejich bust, rudých praporů, pěticípých hvězd a jiných symbolů odcházející éry. Dnes po něm nenajdete ani stopy, ale vlaky kolem jezdí stále dál, už 161 let…
Pro spojení Moravy s rakouskou (později československou) částí Slezska měla vždy rozhodující význam 116 km dlouhá trať vedená z Olomouce do Krnova a dále do Opavy, dokončená jako součást Moravskoslezské centrální dráhy již roku 1872. Na ni později navázaly lokálky odbočující v Ondrášově do Dvorců (v roce 1898), ve Valšově do Rýmařova (1878), v Bruntálu do Malé Morávky (1901) a v Miloticích do Vrbna pod Pradědem (1880)…
Z Olomouce do Krnova Číst více »
Pod jménem Džbán se skrývá turisticky nedoceněné území mezi Rakovníkem a Louny. Přesto tuto půvabnou oblast zná většina absolventů středních či vysokých škol v Čechách. Stačí vyslovit názvy některých obcí – Hořesedly, Svojetín, Solopysky, Konětopy, a hned se v mysli vybaví chmelové brigády, z nichž si každý z nás odnesl do života vzpomínky na studentská léta, první lásky a večerní kradmé útěky z ubytovny do místních hospůdek…
