Ranním tichem se rozléhal pronikavý křik racků. Na pláži sbírali ulity mořských živočichů, s nimiž vylétali nad širokou nábřežní promenádu, kde je pouštěli ze zobáku na dlažbu. Schránky hlasitě křuply a rackové posnídali jejich obsah. Štědrou nabídku jim v noci vyplavily na pláž zpěněné vlny rozbouřeného moře. S jeho hukotem soutěžilo dunění hromů a scénu osvětlovaly blesky křižující oblohu…
Rychlý rozmach průmyslové revoluce v Anglii a Walesu provázelo budování rozsáhlé sítě vodních kanálů. Čluny nahrazovaly povozy, které po špatných silnicích nestačily přepravovat dostatečné množství uhlí, železné rudy a dalších surovin do železáren, vápenek a cihelen…
Telfordovo mistrovské dílo Číst více »
Setkáte-li se s někým jménem Evans, Thomas, Davis, Jenkins, Jones, Morgan či Lloyd, je dosti pravděpodobné, že dotyčná osoba pochází z Walesu. Poměrně často se vyskytující stejná příjmení jsou následkem charakteru velšské krajiny – celé rozšířené rodiny žily izolovaně v odlehlých údolích. Původní keltské obyvatelstvo bylo postupně vytlačováno na západ, hlavně anglosaskými kmeny – jeden z vládců, král Offa, dal v 8. století dokonce postavit hraniční hliněný val, aby izoloval Velšany mimo své území. Dnes tento předěl slouží jako turistická stezka pro dálkové pochody…
Jak se pozná pravý Velšan? Číst více »
Projíždíme po perfektně upravených silnicích na velšském venkově. Rychlost je omezena na 40 mil za hodinu a před každou vesnicí ještě stojí nápis: Děkujeme, že jste zpomalili. Zpravidla následuje dopravní značka se symbolem ovce. Ovčích farem je ve Walesu nespočet. Zvířata se často potulují v těsné blízkosti silnic a na krajnicích, až se bojíme, abychom nějaké nesrazili. Ale mnohé z nich beztak půjdou na porážku. Vždyť Wales je proslavený svým jehněčím…
Wales voní jehněčím Číst více »
Krátký neformální průzkum veřejného mínění v několika velšských lokalitách může přinést neočekávané výsledky, pokud jde o slavné osobnosti z minulosti. Člověk by očekával krále Artuše (King Arthur) jako jasnou jedničku, ale není tomu tak. Zdá se, že tato postava je již odkázána do říše mýtů a pohádek. Historikové sice objevili záznamy v kronikách o velšském vojevůdci z 5.– 6. století jménem Arthur, ale věrohodné podklady chybí. Teprve středověk znamenal oživení legendy o slavných Artušových bitvách, jeho rytířích kulatého stolu a cestě za Svatým grálem…
Kladensko je jednou z českých oblastí, kde se v 19. století v nebývalém rozsahu rozvíjel průmysl. Těžba uhlí, výroba železa a oceli, strojírenská výroba či cukrovarnictví se postupně staly pro tato místa charakteristickými. Ruku v ruce s těmito činnostmi pronikaly do okolí Kladna rychle i ocelové pásy kolejnic, a prakticky každým údolím se rozléhal s ničím nezaměnitelný zvuk jedoucích vlaků. Z Kralup nad Vltavou do Kladna jezdí vlaky již od roku 1855, ze Středokluk do Podlešína od roku 1873 a kupříkladu ze Zvoleněvsi do Vinařic se první vlaky rozjely o dalších třináct let později…
Motoráčkem na počátek našich dějin Číst více »
I když by se na první pohled mohlo zdát, že nejdůležitějším železničním spojem z Prahy na severovýchod musí nutně být vlak do Liberce, není tomu tak. Nejvýznamnější trasa vede Českým rájem a směřuje do Tanvaldu…
Vlakem do Tanvaldu Číst více »
Uvažuji, zda je potřeba k nadpisu uvést upřesňující dovětek, ale některé názvy lze ponechat i bez doplňujících vysvětlení. Kam jsme se tedy vypravili tentokrát? Na malou železniční zastávku umístěnou v západní části Jizerských hor ve stejnojmenné obci na trati vedoucí z Liberce do Raspenavy a Frýdlantu v Čechách…
Oldřichov v Hájích Číst více »
V okolí královského města Slaný, především severozápadně od něj, najdete zajímavou nezalesněnou, odedávna osídlenou zemědělskou krajinu. Je to kraj překvapivých rozhledů. Prakticky každého výletníka zde bude doprovázet silueta Řípu, Hazmburku nebo některého z výrazných kopců Českého středohoří, v popředí doplňovaná vystupujícími věžemi barokních kostelíků historických obcí a městeček. Správný geografický název pro tuto oblast je Řípská tabule, na severu pak přechází v Dolnooharskou tabuli…
Slánsko z vlaku Českých drah Číst více »
Nevím, jak tahle malá osada v údolí Tiché Orlice získala svoje jméno, a netuším, na kom zde bylo bezpráví vlastně pácháno. Osada se kdysi jmenovala Bezpráv a byla střídavě součástí obcí Rviště a Dobrá Voda, které dnes nesou společný název Orlické Podhůří. Záhy po roce 1989 se Bezpráví díky svému názvu nakrátko stalo němým svědkem neúspěšného pokusu o založení recesistického skanzenu komunismu, spočívajícího v pouhém nahromadění různých artefaktů z nedávno minulých dob – zarámovaných portrétů stranických představitelů a jejich bust, rudých praporů, pěticípých hvězd a jiných symbolů odcházející éry. Dnes po něm nenajdete ani stopy, ale vlaky kolem jezdí stále dál, už 161 let…
Pro spojení Moravy s rakouskou (později československou) částí Slezska měla vždy rozhodující význam 116 km dlouhá trať vedená z Olomouce do Krnova a dále do Opavy, dokončená jako součást Moravskoslezské centrální dráhy již roku 1872. Na ni později navázaly lokálky odbočující v Ondrášově do Dvorců (v roce 1898), ve Valšově do Rýmařova (1878), v Bruntálu do Malé Morávky (1901) a v Miloticích do Vrbna pod Pradědem (1880)…
Z Olomouce do Krnova Číst více »
Pod jménem Džbán se skrývá turisticky nedoceněné území mezi Rakovníkem a Louny. Přesto tuto půvabnou oblast zná většina absolventů středních či vysokých škol v Čechách. Stačí vyslovit názvy některých obcí – Hořesedly, Svojetín, Solopysky, Konětopy, a hned se v mysli vybaví chmelové brigády, z nichž si každý z nás odnesl do života vzpomínky na studentská léta, první lásky a večerní kradmé útěky z ubytovny do místních hospůdek…
Někoho možná překvapí, že Tunisko je také zemí bohatou na římské mozaiky. Dochovalo se jich zde opravdu mnoho a ve vynikající kvalitě i námětové šíři…
Mozaiky v muzeu Bardo Číst více »
Obydlí troglodytů vyhloubená několik metrů pod zemí, ale také vesnice s opevněnými sýpkami dominující vrcholkům kopců – to jsou nejatraktivnější připomínky Berberů, které přivádějí na jihovýchod Tuniska tisíce návštěvníků…
Pod zemí i na kopcích Číst více »
Středem Tuniska se od východu k západu táhne pás solných jezer nazývaných šoty, který pokračuje až hluboko do vnitrozemí sousedního Alžírska. Dominuje mu Šot el-Džeríd, jehož maximální rozloha se udává někdy pět, jindy dokonce 7000 km2. Bezodtoké jezero, které bývalo před tisíci let součástí Středozemního moře, má vodu pouze v zimě. Po většinu roku je vyschlé, s občasnými kalužemi a solnou krustou hrající všemi barvami, pod níž se však místy může skrývat zrádná bažina…
Velbloud jednohrbý neboli dromedár získal za nějakých pět tisíc let společné existence s člověkem bezpočet přídomků. „Koráb pouště“ je asi nejznámější a tak trochu zprofanovaný, ale jak by se vám líbil třeba „Ata Alláh“ – Boží dar…
Občas jsem tázán, která místa na světě jsou nejkrásnější či nejzajímavější. Upřímně odpovídám, že nevím, neboť krása míst stejně jako půvab žen se měřit nedá a nezajímavých míst není. Opravdu si myslím, že v každém koutě světa je možné najít něco pozoruhodného. V této mé víře mě opět utvrdila návštěva Metláví…
Asi čtyřicet kilometrů východně od Tunisu vybíhá z afrického pobřeží do Středozemního moře devadesátikilometrový prst – Cap Bon neboli Krásný poloostrov, Pulchri Promontorium, jak ho začali nazývat Římané…
Když si uvědomíme, kolik různých národů prošlo za tři tisíciletí Tuniskem, můžeme si představit, jak rozmanitá a pestrá je tuniská kuchyně. Každý z dobyvatelů a přistěhovalců zde zanechal i něco ze svého kuchařského umění. Tunisané právem považují svou tradiční kuchyni za součást národního kulturního dědictví. Některé pokrmy mají i symbolický význam a nelze si bez nich představit oslavu patřičné události či svátku…
„Ostatně pak soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Poslední ozvuky slov se ještě nesou římským senátem. Cato Censorius skončil svou řeč. Stejně jako mnohokrát předtím, stejně jako mnohokrát potom. Na jeho slova došlo, i když se jejich naplnění sám nedožil. Nedozvěděl se už nic o tom, jak bylo město srovnáno se zemí, ani o tom, jak ho po sto letech sami Římané zase obnovili. Kola dějin se tu točila docela rychle…
Ostatně pak soudím Číst více »
