Jižní Tyrolsko, kraj na pomezí středoevropského a středomořského prostoru přírodně-klimatického, kulturně-historického i politického, bývá nazýváno také krajem hradů. Právem – ať jede člověk kterýmkoli údolím, nestačí je počítat, celkem jich je v provincii přes čtyři stovky. A tak není divu, že i „kolébkou“ celého Tyrolska je hrad…
Mezi severem a jihem Číst více »
První kroky snad každého návštěvníka Pekingu vedou do Zakázaného města a k monumentální bráně Nebeského klidu, k nejlepším příkladům císařské architektury, jaké se tu zachovaly, a zároveň do symbolického centra čínského hlavního města…
Mont Blanku, na jihu stejné slunce otevírá modrofialovou záplavu levandulových květů a vytahuje z rostlinek do vzduchu vonné silice, aby je mistral roznesl do daleka, na západě se mezi nespočetnými ardéšskými kopci skrývá nejhlubší evropský kaňon i pramen zbožňované Loiry, na severu jako démant v koruně vladařově září Lyon a vše doplňuje mohutný životodárný vodní tok, jenž se tu spolu s monumentálním horským pásmem stal též dárcem jména – vítejte v oblasti Rhôna-Alpy…
Mezi horami a řekou Číst více »
Nejvyšším a nejnavštěvovanějším horstvem Slovinska jsou Julské Alpy (Julijske Alpe), a to i přesto, že jsou snad vůbec nejdeštivější oblastí celých Alp. Geologicky patří k jižnímu vápencovému pásmu. Vytvářejí je vysoko zdvižené zvrásněné vápence a břidlice druhohorního triasu na prvohorním podkladě. Jejich západní, nižší část leží v Itálii a označuje se jako Friulské či Furlanské Alpy – Italové název odvozují od dávné římské osady Forum Iulii v místech dnešního městečka Cividale, kdežto Slovinci od raně středověkého langobardského vévodství Furlanija…
Mladý muž, který chodil do Tater lovit kamzíky, se jednoho dne zřítil ze stěny Malého Ľadového štítu. Když se dlouho nevracel domů, jeho dívka se za ním vydala do hor. Procházela dolinami sem a tam, až přišla pod štít, kde spatřila milencovo bezduché tělo. Zoufalá dala se do pláče, který nemohla zastavit. Její slzy padaly na zem a slévaly se v horské jezero, na jehož břehu potom žalem zkameněla…
Zrcadla tatranských dolin Číst více »
Představte si, že se necháte hýčkat v lázních, které vám nabídnou vše, nač si vzpomenete, od koupelí v termální radioaktivní vodě po omlazovací kúru založenou na oleji z hroznových jadérek. Na obzoru uvidíte zasněžené vrcholky alpských třítisícovek, ale hřát vás bude středomořské slunce. Když se vám nebude chtít na pěší nebo cyklistickou túru, potěšíte se vonící nádherou elegantní zahrady nebo si zajedete na některý z historických hradů v okolí. Tohle všechno vám nabízí Merano…
Merano – jižní balkon Alp Číst více »
Slovinská metropole Lublaň asi nejlépe odráží stav současné slovinské společnosti. Snahu o zachování tradičních hodnot a originality více a více zatlačují produkty globalismu a přemíra výdobytků moderní doby. Na druhou stranu si Lublaň i nadále uchovává svou nenapodobitelnou atmosféru starých křivolakých uliček a tvář ospalého městečka, v jehož srdci stále tluče odkaz předků…
Lublaň – město jednoho muže a mnoha tváří Číst více »
Když se nám naskytne příležitost na vlastní oči sledovat, s jakou lehkostí a elegancí zdolávají kamzíci svahy tatranských dolin, anebo když zahlédneme mezi kameny bezstarostně skotačící skupinku svišťů, asi nás v těch chvílích nenapadne, že tito nejznámější zástupci zdejší fauny jsou vlastně v Tatrách uvězněni. Ale je to tak, odtud už pro ně jinam cesta nevede, a v tom spočívá podstata trvalého ohrožení jejich existence…
Trosečníci z doby ledové Číst více »
Řídit se vůlí Nebes znamená prosperovat; protestovat proti vůli Nebes znamená být zničen. Čínské přísloví
Vápencové území na jih od Julských Alp náleží Dinárské horské soustavě, která se táhne v délce kolem 700 km až k hranicím Albánie. Slovinský úsek je silně krasový, dokonce se tak i jmenuje – Kras. Přesněji řečeno, název pohoří se stal geomorfologickým pojmem…
Momentálně jich je tucet, každá má za sebou pestrou, často i pohnutou minulost. Každá je výraznou individualitou, každá má své zvláštnosti, nenapodobitelnou atmosféru a svůj okruh příznivců, kteří se k ní stále vracejí. A skoro každá má jednu či více laskavě znějících přezdívek, což už samo o sobě o něčem svědčí – tatranské chaty…
Líbilo by se vám, kdybyste mohli za necelou hodinu vyjet tramvají z pražského Václaváku do nadmořské výšky, jakou má třeba vrchol krušnohorského Klínovce? Že je to scestná představa? Jak kde. V Bolzanu byla takováto jízda možná již před sto lety, přesně od 13. srpna 1907. Vděčným výletem zůstala dodnes a vydat se na ni je jedna z nejlepších věcí, které můžete v Bolzanu udělat…
Rozlohou čtvrtá největší země Evropy poskytuje na svých 450 000 km2 domov necelým deseti milionům obyvatel. Tvoří tělo a přední nohy skandinávského psa, zatímco sousední Norsko představuje jeho hlavu a hřbet, Finsku pak zbývá zahnutý ocas. Od Dánska ho dělí dvě mořské úžiny, jejichž jména znějí jako hudební staccato či kulometná střelba: Skagerrak a Kattegat. A pak jsou tu ještě stovky ostrovů, z nichž dva největší zase připomínají tóny země zaslíbené: Gotland a Öland…
Trocha historie ze Skandinávie Číst více »
Ještě donedávna se o post nejstaršího slovinského města přetahovala Ptuj se Škofijou Lokou. Dnes už mají archeologové jasno a na základě početných důkazů mohou s jistotou označit toto jedenáctitisícové městečko na levém břehu Drávy za nejstarší sídlo ve Slovinsku…
Ptuj – nejstarší slovinské město Číst více »
V osm hodin osm minut osmého dne osmého měsíce dvoutisícího osmého roku (8.8.2008 v 08:08:08) budou zahájeny 29. letní olympijské hry v Pekingu. Den, kdy Mezinárodní olympijský výbor o hostitelské zemi rozhodl, se stal pro Čínskou lidovou republiku skutečným svátkem…
Škofija Loka si toto výstižné označení vysloužila hned z několika důvodů. Hrdá na svou tisíciletou tradici se prezentuje bohatou pokladnicí plnou vzácných relikvií a památek. Zdejší poklidná náměstí lemují pestře malované měšťanské domy připomínající trojrozměrné obrazy. A celé zátiší dvaadvacetitisícového města, vzdáleného 20 km severně od Lublaně, pak dokresluje lidskou činností nezasažená krajina hustě zalesněných kopců a příkrých vrcholků hor…
Škofja Loka – galerie v přírodě Číst více »
V horách jsem už zažil leccos, ale ještě nikdy jsem nešel na túru s horským vůdcem. Zítra bych si měl tuto mezeru ve vzdělání doplnit, z čehož jsem nejdřív lehce rozpačitý. Vůdce mi byl totiž přidělen „ex offo“, stejně jako výstup, který je prachobyčejným „choďákem“ a který navíc končí v místech, kde jsem už několikrát byl. Nechci ale organizátorům mého programu komplikovat život, takže bez výhrad souhlasím. No a potom zjišťuji, že jsem na toho vůdce vlastně docela zvědavý…
S horským vůdcem k Tre Cime Číst více »
Světu žulových velikánů se oddali natolik, až se velikány stali sami. Čtyři vám teď ve zkratce představíme, ale mohlo by jich být pochopitelně mnohem víc…
Tatranští velikáni Číst více »
Tříčlenná kutálka vyhrává staré rakouské marše. Mašinfíra vyklepává rytmus do okraje otevřeného okénka parní lokomotivy, z něhož pozoruje pestrobarevný rej na nástupišti. Dámy v dlouhých róbách a s širokými klobouky na hlavách, zavěšeny do pánů oblečených do tmavých šatů či upnutých vojenských uniforem s blyštivými knoflíky, se na něm procházejí mezi turisty s batohy a kamerami. Když se ozve dlouhé zapísknutí, cestující nastoupí do hnědě, zeleně a modře natřených vagonů první, druhé a třetí třídy a z komínu mašiny se vyvalí hustý kouř doprovázený těžkým oddychováním parního kotle. Na zelenou se pak vlak pomalu rozjede…
Po Transalpině na Bled Číst více »
Vypráví se o jednom profesorovi – horolezci, který za první republiky trávil v tatranských dolinách veškerá svá prázdninová volna, nicméně čas od času musel vyhovět svým kulturním potřebám, a tak sestupoval z hor do Starého Smokovce či do Tatranské Lomnice, aby se účastnil koncertů nebo plesů. Pro tento účel měl v lese skrýš a v ní pečlivě zabalený společenský oděv s lakýrkami. Bez něj by se dole znemožnil…
Největší město Slovenska Číst více »
