Vápencové území na jih od Julských Alp náleží Dinárské horské soustavě, která se táhne v délce kolem 700 km až k hranicím Albánie. Slovinský úsek je silně krasový, dokonce se tak i jmenuje – Kras. Přesněji řečeno, název pohoří se stal geomorfologickým pojmem…
Momentálně jich je tucet, každá má za sebou pestrou, často i pohnutou minulost. Každá je výraznou individualitou, každá má své zvláštnosti, nenapodobitelnou atmosféru a svůj okruh příznivců, kteří se k ní stále vracejí. A skoro každá má jednu či více laskavě znějících přezdívek, což už samo o sobě o něčem svědčí – tatranské chaty…
Líbilo by se vám, kdybyste mohli za necelou hodinu vyjet tramvají z pražského Václaváku do nadmořské výšky, jakou má třeba vrchol krušnohorského Klínovce? Že je to scestná představa? Jak kde. V Bolzanu byla takováto jízda možná již před sto lety, přesně od 13. srpna 1907. Vděčným výletem zůstala dodnes a vydat se na ni je jedna z nejlepších věcí, které můžete v Bolzanu udělat…
Rozlohou čtvrtá největší země Evropy poskytuje na svých 450 000 km2 domov necelým deseti milionům obyvatel. Tvoří tělo a přední nohy skandinávského psa, zatímco sousední Norsko představuje jeho hlavu a hřbet, Finsku pak zbývá zahnutý ocas. Od Dánska ho dělí dvě mořské úžiny, jejichž jména znějí jako hudební staccato či kulometná střelba: Skagerrak a Kattegat. A pak jsou tu ještě stovky ostrovů, z nichž dva největší zase připomínají tóny země zaslíbené: Gotland a Öland…
Trocha historie ze Skandinávie Číst více »
Ještě donedávna se o post nejstaršího slovinského města přetahovala Ptuj se Škofijou Lokou. Dnes už mají archeologové jasno a na základě početných důkazů mohou s jistotou označit toto jedenáctitisícové městečko na levém břehu Drávy za nejstarší sídlo ve Slovinsku…
Ptuj – nejstarší slovinské město Číst více »
V osm hodin osm minut osmého dne osmého měsíce dvoutisícího osmého roku (8.8.2008 v 08:08:08) budou zahájeny 29. letní olympijské hry v Pekingu. Den, kdy Mezinárodní olympijský výbor o hostitelské zemi rozhodl, se stal pro Čínskou lidovou republiku skutečným svátkem…
Škofija Loka si toto výstižné označení vysloužila hned z několika důvodů. Hrdá na svou tisíciletou tradici se prezentuje bohatou pokladnicí plnou vzácných relikvií a památek. Zdejší poklidná náměstí lemují pestře malované měšťanské domy připomínající trojrozměrné obrazy. A celé zátiší dvaadvacetitisícového města, vzdáleného 20 km severně od Lublaně, pak dokresluje lidskou činností nezasažená krajina hustě zalesněných kopců a příkrých vrcholků hor…
Škofja Loka – galerie v přírodě Číst více »
V horách jsem už zažil leccos, ale ještě nikdy jsem nešel na túru s horským vůdcem. Zítra bych si měl tuto mezeru ve vzdělání doplnit, z čehož jsem nejdřív lehce rozpačitý. Vůdce mi byl totiž přidělen „ex offo“, stejně jako výstup, který je prachobyčejným „choďákem“ a který navíc končí v místech, kde jsem už několikrát byl. Nechci ale organizátorům mého programu komplikovat život, takže bez výhrad souhlasím. No a potom zjišťuji, že jsem na toho vůdce vlastně docela zvědavý…
S horským vůdcem k Tre Cime Číst více »
Světu žulových velikánů se oddali natolik, až se velikány stali sami. Čtyři vám teď ve zkratce představíme, ale mohlo by jich být pochopitelně mnohem víc…
Tatranští velikáni Číst více »
Tříčlenná kutálka vyhrává staré rakouské marše. Mašinfíra vyklepává rytmus do okraje otevřeného okénka parní lokomotivy, z něhož pozoruje pestrobarevný rej na nástupišti. Dámy v dlouhých róbách a s širokými klobouky na hlavách, zavěšeny do pánů oblečených do tmavých šatů či upnutých vojenských uniforem s blyštivými knoflíky, se na něm procházejí mezi turisty s batohy a kamerami. Když se ozve dlouhé zapísknutí, cestující nastoupí do hnědě, zeleně a modře natřených vagonů první, druhé a třetí třídy a z komínu mašiny se vyvalí hustý kouř doprovázený těžkým oddychováním parního kotle. Na zelenou se pak vlak pomalu rozjede…
Po Transalpině na Bled Číst více »
Vypráví se o jednom profesorovi – horolezci, který za první republiky trávil v tatranských dolinách veškerá svá prázdninová volna, nicméně čas od času musel vyhovět svým kulturním potřebám, a tak sestupoval z hor do Starého Smokovce či do Tatranské Lomnice, aby se účastnil koncertů nebo plesů. Pro tento účel měl v lese skrýš a v ní pečlivě zabalený společenský oděv s lakýrkami. Bez něj by se dole znemožnil…
Největší město Slovenska Číst více »
Charakter velehorské krajiny s dlouhými úzkými údolími, uzavřenými neprostupnou hradbou horských hřebenů a navzájem spojenými pouze cestami přes horské průsmyky, nahrává vzniku různých přírodních i etnologických zajímavostí. V Dolomitech tak zůstalo zachováno pět ostrůvků pozoruhodného etnika – Ladinů
Je to park nebo palác? Ukázka klasické dřevěné čínské architektury 19. století nebo příklad bohapustého mrhání prostředků ve chvíli, kdy státní pokladna zeje prázdnotou? Místo bezbřehých radovánek nebo tajných státnických rozhodnutí? To i to, oboje a všechno – Letní palác…
Zahrada, park, palác a co ještě? Číst více »
Zlatožlutá glazura tašek na střechách byla v dobách mandžuské dynastie Čching vyhrazena císaři, nikdo jiný nesměl takto zbarvené střechy mít. Tady jsou střechy zlaté, ale v síních pod nimi chybí trůny i jiné známky světské moci. Zato tam jsou desítky soch buddhů, svaté texty a dým z vykuřovadel i vonných tyčinek. Někdejší palác Harmonie a klidu je totiž buddhistickým klášterem…
Setkat se v Thajsku s delfíny není zcela jednoduché. Jejich přirozené prostředí je pod stále větším tlakem rozvíjejícího se průmyslu a zmenšuje se. Vůbec nejblíže se lze k thajským delfínům dostat v mořském parku v provincii Chantaburi…
Khoratskou planinu tvoří rozsáhlá nezalesněná rovina, která se geologicky zrodila přibližně ve stejné době jako Himálaj. Tento severovýchodní kout Thajska s krajinou stereotypně pokrytou rýžovými poli se již dlouho potýká s problémem, jak přilákat pozornost turistů. Nyní by se vše mohlo změnit – zásluhou dinosaurů…
Nikdo není doma prorokem. Staré rčení má svoji platnost i v případě siamských koček. V zahraničí jsou známé, společně se siamskými dvojčaty zřejmě nejznámějším pojmem vzešlým z Thajska, ve své původní domovině však patří téměř k ohroženým druhům. Pan Aree Yoobumrung je jedním z několika domácích chovatelů, kteří se snaží mizející thajské dědictví zachránit…
V úzkém hrdle vodních kanálů se tísní desítky vydlabaných loděk těžce dýchajících pod svým nákladem. Ženy s pádly v rukou a širokým kloboukem na hlavě se obratně proplétají vodní zácpou…
Od plovoucích trhů k pouličním prodejcům Číst více »
V minulosti bylo Thajsko nazýváno Zemí bílého slona, nyní se mu nejčastěji přezdívá Země úsměvů. Stejným právem si však zaslouží ještě jeden přídomek, Země svátků a festivalů. Neuplyne měsíc, aby se zde nějaký neodehrál, a jejich zhlédnutí patří k nezapomenutelným zážitkům…
Svátky a festivaly Číst více »
Zvednete hlavu od snídaně a nechcete věřit vlastním očím. Přímo nad vámi plachtí zoborožec. Takhle zablízka jste ho snad ještě neviděli. Rozhlížíte se po ostatních hostech, ale ti se dál nerušeně věnují svým talířům. Na Tarutau přece nejde o nic výjimečného. Ko Tarutao je největším ze skupiny jedenapadesáti ostrovů, kterými se Thajsko na svém jižním chvostu téměř dotýká sousední Malajsie. Kdybyste ho chtěli přejít na délku, urazili byste 26,5 kilometru, na šířku pak 11 kilometrů. Ve skutečnosti byste toho v kopcovitém, hustě pokrytém vnitrozemí museli našlapat ještě více…
Mořský park Ko Tarutao Číst více »
