Středem Tuniska se od východu k západu táhne pás solných jezer nazývaných šoty, který pokračuje až hluboko do vnitrozemí sousedního Alžírska. Dominuje mu Šot el-Džeríd, jehož maximální rozloha se udává někdy pět, jindy dokonce 7000 km2. Bezodtoké jezero, které bývalo před tisíci let součástí Středozemního moře, má vodu pouze v zimě. Po většinu roku je vyschlé, s občasnými kalužemi a solnou krustou hrající všemi barvami, pod níž se však místy může skrývat zrádná bažina…
Občas jsem tázán, která místa na světě jsou nejkrásnější či nejzajímavější. Upřímně odpovídám, že nevím, neboť krása míst stejně jako půvab žen se měřit nedá a nezajímavých míst není. Opravdu si myslím, že v každém koutě světa je možné najít něco pozoruhodného. V této mé víře mě opět utvrdila návštěva Metláví…
Asi čtyřicet kilometrů východně od Tunisu vybíhá z afrického pobřeží do Středozemního moře devadesátikilometrový prst – Cap Bon neboli Krásný poloostrov, Pulchri Promontorium, jak ho začali nazývat Římané…
Když si uvědomíme, kolik různých národů prošlo za tři tisíciletí Tuniskem, můžeme si představit, jak rozmanitá a pestrá je tuniská kuchyně. Každý z dobyvatelů a přistěhovalců zde zanechal i něco ze svého kuchařského umění. Tunisané právem považují svou tradiční kuchyni za součást národního kulturního dědictví. Některé pokrmy mají i symbolický význam a nelze si bez nich představit oslavu patřičné události či svátku…
„Ostatně pak soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Poslední ozvuky slov se ještě nesou římským senátem. Cato Censorius skončil svou řeč. Stejně jako mnohokrát předtím, stejně jako mnohokrát potom. Na jeho slova došlo, i když se jejich naplnění sám nedožil. Nedozvěděl se už nic o tom, jak bylo město srovnáno se zemí, ani o tom, jak ho po sto letech sami Římané zase obnovili. Kola dějin se tu točila docela rychle…
Ostatně pak soudím Číst více »
V okolní rovinaté krajině, obklopený ze všech stran nízkými současnými domy, působí amfiteátr v El-Džemu skoro nepatřičně. Jako by ho sem nějaký kouzelný koberec zanesl z úplně jiného světa. Ale proč se vlastně divím? Vždyť on opravdu z jiného světa pochází…
Nejkrásnější amfiteátr Číst více »
Romantikům prý na mapě připomíná Tunisko půvabnou dívku sedící u moře, která se nechává laskat něžnými vlnami a naslouchá přitom monotónnímu zpěvu větru. Realista může dodat, že země zhruba dvakrát větší než Česká republika a se stejným počtem obyvatel je na severoafrické poměry docela trpaslík, zanořený mezi alžírského a libyjského obra. Zatímco však sousední obři ukazují světu podmračenou tvář, Tunisko se vlídně usmívá a vítá návštěvníky v té nejlepší tradici arabské i berberské pohostinnosti…
O vlídné dívce mezi zamračenými obry Číst více »
Tuniská republika (Al-Džumhúríja at-Túnisíja)
Rozloha: 163610 km2
Počet obyvatel: 10 175 014 (červen 2006)
Hlavní město: Tunis
Hustota zalidnění: 60 obyv./km2
Státní zřízení: republika
Zákonodárná moc: dvoukomorový parlament
Hlava státu: prezident (Zine el Abidine BEN ALI)
Správní členění: 24 guvernorátů
Kdo však lótosu plod jen jedinkrát okusil sladký,
nechtěl už donést nám zprávu a ani se opět k nám vrátit,
nýbrž raději přál si tam zůstati, u Lótofagů,
lótosu plod tam jísti a návrat vypustit z mysli.
(překlad: Otmar Vaňorný)
Ostrov pojídačů lotosu Číst více »
Když na konci 7. století Arabové definitivně vyhnali ze severu Afriky Byzantince, potřebovali zajistit nově získaná území proti všem nebezpečím, která mohla přijít z moře. Od marockého Tangeru až po egyptskou Alexandrii začala vznikat obranná linie, kterou tvořily pevnosti zvané ribáty…
Datlovník pravý neboli palma datlová patří k velmi starým kulturním rostlinám, možná je to dokonce nejstarší pěstovaný strom na světě. Jeho původ se zdá být trochu ztracený v hlubinách starověku, ale zcela jistě se datlovník pěstoval už v Mezopotámii asi před 6000 lety. O jeho významu nejlépe svědčí množství zmínek, které jsou datlím a datlovým palmám věnovány ve svatých textech všech tří velkých monoteistických náboženství, jež vznikla na Blízkém Východě…
Díky své geografické poloze bylo Tunisko vždy styčným bodem mezi Orientem a Západem. Tunisané jsou původem Berbeři, kteří obývali zdejší území již před pěti tisíci let. V jejich žilách však koluje i krev Féničanů, Řeků, Římanů, Vandalů, Byzantinců, Arabů, Španělů, Turků, Italů a Francouzů, kteří zdejší území postupně dobývali. Nesmí nás překvapit, když potkáme kromě tmavovlasých Tunisanů se snědou pletí též modrooké a světlovlasé. Tunisané s černou pletí jsou většinou potomky otroků, které sem karavany zavlékaly již od starověku hlavně ze Súdánu…
Jací jsou Tunisané? Číst více »
Stopadesátitisícový Kajruván ležící ve vnitrozemí zhruba na půl cesty mezi pobřežím Hammametského zálivu a horami tvořícími nejvýchodnější okraj Atlasu je pro mnohé sunnitské muslimy čtvrtým nejposvátnějším městem po Mekce, Medíně a Jeruzalému…
Svaté město Kajruván Číst více »
Středozemní moře nemůže počtem, barevností ani rozmanitostí svých obyvatel konkurovat mořím korálovým, přesto je domovem mnoha zajímavých živočichů. Kdo se chce opravdu podrobněji seznámit s tím, co žije v moři u tuniských břehů a co se mu může v nestřežené chvíli také objevit v restauraci na talíři, musí nahlédnout pod ruce zdejším rybářům. Příležitostí je k tomu dost jak v přístavech, tak v tržnicích…
Alpské průsmyky Grimsel, Furka a Susten tvoří pomyslný trojúhelník propojený vysokohorskými silnicemi. Za hezkého počasí se dají projet během jednoho dne, a proto jsou tak oblíbeným cílem výletů. Silnice jsou však během roku otevřeny jen krátce, od 1. června nejpozději do konce září. Po zbytek roku zde panuje království zimy…
Automobilem přes tři sedla a tři kantony Číst více »
Když Vám někdo řekne, že si zamiloval Švýcarsko, automaticky si vybavíte krásnou přírodu, malebné chalupy, venkovské statky a celkem logicky dospějete k závěru, že zamilovat si tuto zem kvůli přírodě je velice snadné. Když jsem do této země jezdil jako návštěvník, horolezec, vysokohorský turista a fotograf, měl jsem ji také rád kvůli fantastické přírodě. Pak si život se mnou zahrál ruletu, v níž jsem vyhrál, a tak jsem strávil téměř čtyři a půl roku jako obchodní rada na českém velvyslanectví v Bernu. Když se mě dnes někdo zeptá, proč miluji Švýcarsko, jednoznačně odpovím, že kvůli Švýcarům…
Švýcarská společnost věnuje architektuře velkou pozornost. Stavby prakticky všech období se vyznačují přesností, čistotou a pravdivostí, smyslem pro řemeslný detail i úctou k přírodě. Zvláště obyvatelé německých kantonů jsou šetrní a zbytečně neplýtvají, ale když už vydávají prostředky na své vlastní životní prostředí, preferují kvalitu s vysokou užitnou hodnotou. Použité materiály jsou drahé a kvalitní, práce musí být odvedena pořádně a její výsledky dlouho přetrvat.
Soudobá švýcarská architektura Číst více »
Je to možná překvapivé, ale alphorn, prastarý hudební nástroj, je na vzestupu. Potvrzuje to i Hansruedi Bachmann, jeden z posledních mohykánů, kteří alpské rohy stále vyrábějí ručně…
Zatímco ve většině evropských zemí přibývá aut a jezdit hromadnou dopravou je téměř společenské faux-pas, Švýcarsko jde zcela jiným směrem. Jeho dopravní systém je založený na husté síti veřejné dopravy, která zajišťuje pravidelné spojení i s těmi nejvzdálenějšími kouty země…
Hromadná doprava po švýcarsku Číst více »
Při cestách Švýcarskem se nemohu ubránit dojmu, že se obyvatelé této země snaží představit snad každý aspekt (nejen) své historie, kultury a prostředí pěkně přehledným a uceleným způsobem. S množstvím muzeí a nejrůznějších výstav se tu můžete setkat i v těch nejzapadlejších koutech…
