S koncem války se bítovský hradní pán, sudetský Němec Jiří Haas ocitl v nemilosti příslušníků revolučních gard. I když s nacisty nekolaboroval, dostal příkaz okamžitě z Bítova odejít. Baron ale nedokázal opustit své sídlo plné zvířat, jež miloval. Oblékl se do parádní c. a k. uniformy a nabil revolver…
Bítov barona Haase Číst více »
Elegantní budovu vranovského penzionu Jelen zdobí velký znak s mlynářským kolem a letopočtem 1927. Honosnou vilu si toho roku nechal postavit mlynář Inocenc Jelen. Financoval ji z peněz, které dostal od státu náhradou za mlýn na řece Dyji, jenž mělo pohřbít jezero. Přehrada mu vzala původní živnost, ale nabídla novou. Jelen přistavěl moderní garáže a pořídil autobus. Z Vranova se stalo oblíbené výletní letovisko…
Vranovsko kraj u přehrady Číst více »
Souvislost mezi třemi slovy z titulku je zřejmá. Před dvěma sty let byl Napoleon u Slavkova a před bitvou nocoval několik dní ve Znojmě. A byl tam i o čtyři roky později. A souvislost s vínem je dokonce dvojí: Napoleon byl Francouz, a tak přece musel pít víno a kolem Znojma bylo i tehdy plno vinic…
Napoleon – Znojmo – víno Číst více »
Jen málokterý milovník vína či náruživý cestovatel nikdy neslyšel o moravských vinařských stezkách. Jejich hlavní síť dlouhou 1200 kilometrů tvoří deset tras propojených jednou páteřní – Moravskou vinnou stezkou. Tři z nich protínají znojemskou vinařskou podoblast, kterou tak můžete na kole procestovat doslova křížem krážem. A jedno je jasné už teď – o příjemné zážitky a dobré víno cestou nouzi mít rozhodně nebudete…
Znojemskem na kole Číst více »
Tradiční košty, hody, vinobraní a další veselice provázejí vinaře prakticky po celý rok. I když by se mohlo zdát, že nemají nic jiného na práci, jsou ve skutečnosti všechna setkání u vína spíše formou oddechu mezi dřinou na vinohradu a ve sklepě. Návštěvníci jsou na vinařských akcích většinou velmi vítáni, a proto přijměte pro začátek alespoň naše pozvání – na Znojemsku se toho děje opravdu požehnaně…
Bavte se s vinaři! Číst více »
Jistě mi dáte za pravdu, že vinařská krajina má svůj neopakovatelný ráz, a to nejen ta na Znojemsku, o kterém je řeč především. Kapličky s obrázkem či sochou svatého Urbana, patrona vinařů, najdete na jižní Moravě snad na každém kroku. Tentokrát ale pojďme opustit procházky pod modrou oblohou a zavítejme alespoň na chvíli do prostor o poznání temnějších a přitom neméně zajímavých. Ano, hádáte správně, řeč je o sklepích a sklepeních, jež k vinařství neodmyslitelně patří už stovky let…
Vydejte se pod zem Číst více »
Málokdo ví, že je tomu už více než deset tisíc let, co se víno začalo jako nápoj připravovat. Alespoň to tvrdí archeologové. Vinařskou kolébkou má být oblast kolem Kaspického moře, odkud se lahodný mok rozšířil dál do Malé Asie, Indie a Číny. I hrobky egyptských faraónů byly 3000 let př. n. l. vybaveny džbány naplněnými vínem a také motivy nástěnných maleb se pěstováním vína často inspirovaly. Po Libanonu, Řecku, Španělsku a Itálii dorazilo víno i do zemí moravských a novodobé znojemské vinařské podoblasti…
Historie vinařství na znojemsku Číst více »
Cestovatelští nadšenci, kteří stále rádi objevují nové nepoznané krajiny, určitě zavítají na svých toulkách do inařských krajů. Procházka nebo projížďka mezi vinicemi je většinou uchvacující a navíc je tento druh cestování spojen i s návštěvou vinných sklepů a příjemnými posezeními nad sklenkou dobrého vína, ve kterém se zrcadlí charakter místní krajiny. Lidé nasají atmosféru a zároveň se mohou dozvědět mnoho nového ať už o vinařských stavbách, pěstování révy vinné nebo konečném produktu – víně jako takovém. Při toulkách vinařskou krajinou nemohou minout ani cenné historické komplexy a další zajímavá místa hodná návštěvy. Při rozhodování kam vyrazit může usnadnit správnou volbu fakt, že nádherné vinařské oblasti zdobí také Českou republiku…
Znojemsko – vinařský kraj Číst více »
První zmínka o znojemském hradu, vystavěném na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, pochází z roku 1046. Když k hradu a podhradí Přemysl Otakar I. v roce 1226 připojil několik sousedních obcí, královské město se stalo nejdůležitějším přemyslovským sídlem na jižní Moravě. Významné postavení si udrželo i v dalších staletích, což dokládá i bohatství jeho historických památek…
Na jihozápadní Moravě, kde se Českomoravská vrchovina zvolna sklání k Dyjskosvrateckému úvalu, vytváří řeka Dyje unikátní kaňonovité údolí, jaké nemá ve střední Evropě obdoby. Říční údolí je zde zaklesnuté do tvrdých krystalických hornin rozevlátými meandry, které tvoří vlnovky, smyčky a zákruty, jaké si jiné řeky dopřávají pouze v rozlehlých rovinách a v měkkých sedimentech. Strmé svahy a místy i kolmé skalní stěny, které Dyji sledují, budí dojem hor propadlých do podsvětí Českomoravského masívu. Skalní defilé odhalené říčním zářezem ukazuje nejen složitou vnitřní stavbu moravské části Vysočiny, ale v rytmu meandrů se obrací ke všem světovým stranám, a tak vytváří podmínky pro pestrou mozaiku přírodních biotopů – od suchých svahových stepí rozpálených jižním sluncem až po Ledové sluje na severozápadním úbočí jednoho z meandrů…
Horní Podyjí se svým Znojemskem je krajem odvěkých setkávání. To první je zapsáno už do jeho rodného listu, kdy právě tady došlo ke spojení starého Českého masívu s mladou soustavou Karpat. A tady se také klima středoevropského prostoru se všemi svými rostlinami a živočichy setkává s teplým dechem slunného jihu, odkud do zdejších doubrav zalétají teplomilní zatoulanci jako vlha pestrá či kudlanky nábožné, jejichž populace se dlouhodobě zabydlela na slunných vřesovištích. Na jižních stráních povlávají zlaté vlasy stepních kavylů a růže galská shlíží ze sluncem rozpálených skal k zákrutám Dyje, kde se u Ledových slují zabydlely chladnomilné kapradiny. A kousek odtud se každé jaro s radostným klapáním zobáků opět setkávají černí čápi slibující si lásku až do podzimu…
Kraj jiskřivého moku a předlouhé paměti Číst více »
Malé údolí, jímž protéká řeka l´Aigues, ukrývá sedmitisícové městečko Nyons. Ochranitelská náruč okolních kopců ho střeží před všudypřítomným mistralem. Znají tu jen svěží ranní větřík Pontias, který přispívá ke zdejšímu výjimečnému mikroklimatu. Ještě je to Drôme, ale na dveře tu již klepe Provence…
Žil byl v kraji Drôme jeden venkovský pošťák, kterého při každodenní dvaatřicetikilometrové obchůzce nejvíce soužily kameny na cestách. Když v dubnu 1879 zase o jeden zakopnul tak, že málem upadl, pozorně si ho prohlédl a užasl, jak je zvláštní. A tak se rozhodl, že uskuteční svůj sen. Z kamenů na cestách povstal Ideální palác…
O duchu nespoutaném Číst více »
Když byla před čtyřiceti lety dokončena Sluneční dálnice, jak se přezdívá autostrádě A7 spojující Lyon s Marseille, pro město Montélimar to znamenalo malou ekonomickou katastrofu, náhlý ústup z výsluní, na němž se dlouhou dobu vyhřívalo. Dálnice se městu vyhnula, a tak tisícům řidičů, kteří tudy dříve projížděli a po kilech nakupovali zdejší proslulý nugát, nyní Montélimar nestál za zajížďku. Ačkoliv na tom někteří také byli škodní – na dlouhé cestě k moři či zpět prý nugát spolehlivě umlčel v autě se nudící a otravující ratolesti. Ale po pořádku…
Historická místa a stavby bývají příležitostí k připomenutí často pozapomenutých osobností, které v nich zanechaly jedinečnou stopu. Přesně to je i případ zámku Ripaille, spojeného se dvěma postavami, jež od sebe dělí dlouhých 400 let…
Od pevnosti La Bastille je fantastický rozhled. Všude kolem se táhnou pásy hor, dole pod kopcem se stékají řeky Isère a Drac a mezi nimi, v rovině tak rovné, až mu zajistila přídomek „nejplošší z francouzských měst“, leží Grenoble, město z mnoha důvodů pozoruhodné…
Město pod bublinami Číst více »
Jižně od řeky Ardèche leží obec La Bastide-de-Virac, hrstka nenápadných kamenných domů semknutých kolem pahorku, mezi nimiž ale nelze přehlédnout podsaditou stavbu opevněnou dvojicí válcovitých věží. Tento hrad, ač na to dnes nevypadá, kdysi ovládal přístup k nedalekému skalnímu mostu Pont d´Arc, jenž představoval jednu z mála možností, jak se dostat do kraje za řekou…
Někdy před 20 miliony let, při procesu formování alpského prostoru, se v místech dnešní jižní části departementu Ardèche začal z oceánu vynořovat blok druhohorních vápencových hornin, jejichž povrch byl ihned atakován vlivy podnebí, hlavně tekoucí vodou. Ta v propustných vápencích hloubila rozlehlé podzemní prostory, ze kterých se postupnou destrukcí stropů vyvíjela říční údolí. Takhle nějak byl zhruba před pěti miliony let založen i kaňon řeky Ardèche, jehož další prohlubování umožnil setrvávající tektonický výzdvih oblasti. Dnes se počítá k nejkrásnějším kaňonům kontinentu…
Nejhezčí pohled na Lyon se otevírá od baziliky Notre-Dame na pahorku Fourvière. Dole pod námi na pravém břehu Saôny leží středověká čtvrť s úzkými uličkami a katedrálou sv. Jana, vlevo se vypíná druhý pahorek Croix-Rousse, pod ním začíná Presqu´île, pás země sevřený mezi stále se k sobě přibližující toky Saôny a Rhôny, a vzadu za Rhônou nejmodernější část města s nepřehlédnutelně vztyčeným prstem mrakodrapu, jemuž místní podle jeho tvaru neřeknou jinak než le Crayon, Tužka…
Už skoro týden prší, předpověď na další dny je nevalná, a tak si jdu lehnout s tím, že zítřek, jediný den, který mám vyhrazen pro rande s nejvyšší horou Alp, nejspíš nebude stát za nic. Náladu mi kazí i vedro v přetopeném hotelovém pokoji, když se ale po čtvrté ráno konečně donutím vstát a otevřít dokořán dveře na balkon, veškeré chmury jsou ty tam. Alpy se zase jednou vysmívají meteorologům – nad Chamonix svítá a z vymeteného nebe září ledová čepice Mont Blanku olizovaná prvními slunečními paprsky…
Den v blízkosti Monarchy Číst více »
