Pro Čechy není Kuba zemí neznámou. Mnoho našich občanů tam prožilo v 60. až 80. letech příjemnou dovolenou a hodně odborníků na ostrově dlouhodobě pracovalo. Kuba se však v posledním desetiletí dost změnila. Přijala a pak zase odvrhla americký dolar jako platidlo, přijímá mezinárodní turisty i kapitál a do jejích měst se nenápadně vrací „plíživý kapitalismus“…
Rovinatá krajina zdobená jen křovinatým a kaktusovým porostem, který se zuby nehty drží v kamenitém terénu. Na horizontu nízké stromy křečovitě sehnuté k zemi v úctě před věčnými severovýchodními větry. Obrázky ani trochu blízké představě Karibiku, zároveň však typické pro ostrov Aruba, kde nízké srážky (450 mm ročně) a sluneční žár drží vegetaci velmi zkrátka…
„Podívejte, slečinko, já jsem čtyřicet let ženatý, mám osm dětí a všechny jsou venku z hnízda. Tak jako vy. Za chvíli jdu do důchodu, a to si konečně začnu užívat večírky. I když dneska už to není jako dřív. Dřív po mně ženský jely jako blázni, a kolikrát se kvůli mně i zbily. Uměl jsem je při tanci pěkně rozžhavit. Ale dneska se musí s rozumem, dneska si člověk musí dávat pozor na všelijaký ty choroby…“
Cítím rytmus, tedy jsem Číst více »
V přístavu se prý dějí podivné věci. Roku 1953 tu v sídle jednoho námořního důstojníka otevřeli muzeum, ale chmurná historie Anglického přístavu jako by se nechtěla nechat uzavřít do muzea. Lidé přísahají, že zahlédli neskutečné bytosti, které procházely mezi jídelnou a výplatní kanceláří, jachtaři se dušují, že v místech, kde dříve stála márnice, slyšeli podivné kroky, a jiní zase zaslechli tklivé písně neviditelných veslařů…
English Harbour – ďábelské místo Číst více »
„Toto je nejkrásnější země, jakou kdy lidské oko spatřilo,“ napsal Kryštof Kolumbus královně Isabele Kastilské, když v roce 1492 objevil v Karibiku ostrov, který pojmenoval Hispaniola. Ostrov ležící mezi Kubou a Portorikem omývá ze severu Atlantský oceán, z jihu Karibské moře. Na ostrově se dnes nacházejí dva státy – v západní části Haiti, zhruba dvě třetiny rozlohy ostrova na východní straně zaujímá Dominikánská republika, země, v níž si mnozí turisté stále častěji realizují svůj sen o atraktivní exotické dovolené…
Dominika – nejkrásnější Kolumbův objev Číst více »
Neuvěřitelných 872 dní odolávali za 2. světové války obyvatelé metropole na Něvě blokádě německé armády. Od 8. září 1941 do 27. ledna 1944 bylo město doslova odříznuto od světa. V tehdejším Leningradě zůstalo uvězněno přes dva a půl milionu lidí. Následky obléhání byly děsivé, více než polovina obyvatel zahynula. Město se však ubránilo a nepadlo do rukou nepřátelských vojsk…
Nejstrašnější blokáda Číst více »
Státní ruské muzeum, jak se tato instituce nazývá celým jménem, je poměrně mladé – je mu teprve 108 let, a přesto je největším muzeem v Rusku, věnovaným výlučně domácímu umění. Navíc, na rozdíl od slavné moskevské Treťjakovské galerie, věnuje pozornost i lidové tvorbě…
Snad žádná památka moderní historie není opředena tajemstvími tak, jako proslulá Jantarová komnata. Unikátní výzdoba slavnostního sálu z carského paláce v Puškinu zmizela během druhé světové války z povrchu zemského. Je vůbec pravděpodobné, že se původní obložení stěn ještě někdy objeví? Otázka, na kterou asi v současnosti nedokáže nikdo odpovědět…
Rozvoj palácového komplexu Carskoje Selo souvisel s osvobozením pobřeží Něvy od švédské nadvlády, se založením Petrohradu a jeho přeměnou na hlavní město ruského impéria. Samotná podoba reprezentativního sídla panovníků byla do značné míry závislá na vkusu a často také na momentálním rozmaru jeho obyvatel…
Carskoje Selo aneb Puškin Číst více »
V roce 1993 byl se zahraniční pomocí zrekonstruován a bohoslužebným účelům navrácen protestantský kostel sv. Petra na Něvském prospektu, jedna z nejhezčích staveb období klasicismu v Petrohradu…
Do kostela s osuškou Číst více »
Petrohradem se lze přepravovat po silnici, po kolejích, po vodě i pod zemským povrchem. Nejromantičtější jsou bezpochyby projížďky malou loďkou po řekách a kanálech, prozaičtější a o poznání méně příjemné cesty přeplněnými dopravními prostředky…
Zapomeňte na tramvaj Číst více »
Když se touláte po dnešním Rusku a zajímá vás ruská historie, nejednou vás napadne, že za vším moderním a evropským je třeba hledat cara Petra I. Jakoby všechny věci, které lze v Rusku dnes potkat, pocházely pouze od něj. Dějiny moderního Ruska tak začínají slovy známými nám spíše z bájí různých národů: „Na počátku byl … Petr Veliký…“
Kunstkamera aneb obludárium Petra Velikého Číst více »
Do petrohradských chrámů se postupně vracejí náboženské obřady, které se pro řadu místních staly každodenní součástí života. Ani propagace ateismu a pronásledování věřících v dobách sovětského režimu nedokázaly z lidí vymýtit víru. A tak se v přítmí většinou pravoslavných chrámů po celém městě můžeme setkat s příslušníky všech generací, hledajících zde svou cestu k bohu…
Ožívající svatostánky Číst více »
„Seulement les souris et moi,“ neboli „Jen myši a já…“ povzdechla si prý carevna Kateřina II. v jednom ze svých dopisů přátelům nad tím, kdo vlastně může mít radost z obrovských pokladů umění, jež dokázala nashromáždit za svého dlouhého panování v letech 1762 až 1796. Sotva však tušila, že vytvořila základ jedné z největších světových uměleckých sbírek – petrohradské Ermitáže…
Na počátku vzniku Petrohradu byla bláznivá myšlenka cara Petra Velikého, který chtěl vybudovat v nehostinných bažinách na břehu řeky Něvy velkolepé město. A protože neměl daleko od slov k činům, začalo se 16. (27.) května roku 1703 na jeho pokyn se stavbou dnešní Petropavlovské pevnosti…
V Petrohradu je snad nejvíce mostů na světě. Dohromady jich odborníci napočítali přes pět stovek, z toho více než tři sta v centru. Metropole na Něvě tak předstihla i taková města, jako Benátky, Stockholm nebo Amsterodam…
Romantická představa o Něvském prospektu jako tepně velkoměsta, po níž se prohánějí bryčky a odpoledne se tam procházejí paničky se slunečníky v nažehlených šatech, už dávno vzala za své. Z klasické literatury známe tuto proslulou třídu jako místo, kde důstojníci kupovali osudové soubojové pistole, městská chudina čekávala na uklízeče z cukráren a restaurací, až jim na ulici vyhodí okoralé zbytky, a kde se to po poledni hemžilo vychovateli a guvernantkami s jejich svěřenci…
Něvský prospekt – tepna velkoměsta Číst více »
„Výstřelem z křižníku Aurora začala Velká říjnová socialistická revoluce…,“ zní mi v uších památná věta z učebnice dějepisu. Jakpak asi takový křižník vypadá a jak daleko je vlastně Leningrad, ptal jsem se jako dítě sám sebe při výkladu učitelky, která barvitě popisovala přelomový moment v dějinách 20. století. Ani ve snu jsem si tehdy nepředstavil, že mě osud zavane do Ruska a já budu jednoho dne stát před legendárním plavidlem…
Petrohrad revoluční Číst více »
Dobrá rada blízkého spolupracovníka Petra Velikého byla patrně jedním z impulzů, který přiměl ruského cara v roce 1703 k budování Petropavlovské pevnosti. S myšlenkou vytvořit na břehu Něvy u Finského zálivu vojenskou základnu s přístavem, skladišti na zboží a armádní výzbrojí přišel za panovníkem hrabě Fjodor Golovin – zkušený generál a první ruský kancléř. Osud a výsledky obratné válečnické politiky daly Petrovi jedinečnou příležitost, kterou bez váhání využil…
Petropavlovská pevnost Číst více »
Pomníky slavným osobnostem, které jsou nějak spojeny s dějinami města, najdeme v Petrohradu doslova na každém rohu. Nejčastěji jsou zastoupeni panovníci či politici, umělci, nouze není ani o sochy zvířat. Světové prvenství má metropole na Něvě například v počtu jezdeckých soch s historickou osobností v sedle…
Petrohradské pomníky Číst více »
