Jestliže jsou Sardiňané obecně hrdý a svérázný národ, tak o obyvatelích drsného vnitrozemského kraje Barbagia to platí dvojnásob. Barbary je nazývali už římští legionáři, jimž se během dlouhé kolonizace Sardinie tuto hornatou oblast nikdy nepodařilo zcela podrobit.

Od nepaměti to byl kraj, kde se rodili odvážní a houževnatí lidé. Překonávat těžké podmínky života v zapomenutých horských údolích jim pomáhalo udržování řádu, jenž posiloval hrdé vědomí jejich sounáležitosti. A mimo jiné platilo, že rodina, rod nebo klan podléhají povinnosti krevní msty. Na začátku 60. let minulého století se objevil film italského režiséra Vittoria de Sety s výmluvným názvem Bandité z Orgosola, postavený na autentickém projevu sardinských neherců. Jde o příběh ovčáka, jenž se snaží se svou rodinou uniknout z beznadějného života na sardinském venkově. Aby to dokázal, za všechny své peníze si koupí vlastní stádo. Vinou cizích banditů je ale podezříván z vraždy, přichází o své stádo a stává se sám banditou. Film, jenž vstoupil do dějin světové kinematografie, poprvé přiblížil do té doby jen málo známý život lidí v horách sardinského vnitrozemí. Od těch časů se mnoho změnilo, ale Orgosolo a celá Barbagia zůstávají tajemnou oblastí dodnes.

Historie banditismu se údajně odvíjí od roku 1720, kdy Sardinie připadla Savojsku. Savojští vévodové chtěli Sardinii přetvořit k obrazu svému, nepochopili ale ment…