Kde vlastně žili rodiče Panny Marie a kde leží ono místo s podivným jménem, místo jednoho z Ježíšových slavných zázraků? Bethesda
Při samém začátku Via Dolorosa, zhruba 50 m za Lví branou, spatříme po pravé straně ulice celkem nenápadný dům s výrazně rustikovaným průčelím a dvěma gotickými portály (jeden z nich, s arabským nápisem, je zazděný). Na něj navazuje další dům, taktéž s gotickým (i když evidentně novodobým) portálem, úpravou fasády připomínající běžný palác. Ve skutečnosti však jde o dvě z budov rozsáhlého komplexu konventu sv. Anny, rozkládajícího se na přilehlém pozemku a honosícího se dalšími budovami a nečekaně velkým gotickým kostelem. Ale největší překvapení se nabízí před severozápadním nárožím kostela: odhalené pozůstatky dvou velkých vodních nádrží se zbytky antických lázní.
Sám kostel byl založen už v 5. stol. na místě rodného domu Panny Marie. Na tom, že zde narážíme na jinou lokalizaci Mariina rodiště, než je jeho tradiční umístění do Nazaretu (včetně pozdější legendy o přenesení Svaté chýše do italského Loreta), není nic neobvyklého. Stejně tak ani místo Mariina skonu na jeruzalémském Sionu nebo ve skromném domku v kopcích nad maloasijským Efesem není uznáváno bez výhrad.
Původně malá, během staletí opakovaně ničená a zase obnovovaná svatyně se po dobytí Svaté země v roce 1099 dostala do rukou křižáků a v letech 1131–1142 zde královna Melisenda, dcera Balduina II., dala postavit velkolepý chrám ve francouzském (tedy gotickém) duchu. Už o 50 let později, roku 1192, byli křižáci z Jeruzaléma vyhnáni a sultán Saladin dal gotický kostel změnit na medresu (koránovou školu, což připomíná arabský nápis nad vchodem, ale stavba sama už tuto změnu přestála. Později však pověrčiví Turci měli místo za „prokleté“ a nakonec si zde zřídili maštale pro koně. Tomu odpovídal stav kostela v roce 1856, kdy „hnůj sahal skoro až pod střechu“ a sultán Abdulmecîd daroval kostel i s přilehlým areálem Napoleonu III. na znamení díků za francouzskou podporu Osmanské říši v krymské válce. Jako katolický chrám, zrestaurovaný a spravovaný francouzskou společností apoštolského života Bílí otcové (Pères Blancs), slouží kostel dodnes.
Poměrně prázdný trojlodní interiér s raně gotickými klenbami a novodobým hlavním oltářem se vyznačuje skvělou akustikou a i přes pseudogotickou restauraci patří k nejvýznamnějším památkám křižácké architektury ve Svaté zemi. Nepominutelný význam má zejména pro zbožné poutníky: po schodech lze z kostela sejít do podzemí, na úroveň původní ulice, do údajného obydlí Mariiných rodičů sv. Jáchyma a sv. Anny.
Ale jsou zde objekty ještě starší. Mohutné prohlubně za kostelem, obklopené kdysi pěti síněmi, jsou pozůstatkem původních římských lázní, čehosi na způsob sanatoria, které jako „rybník Bethesda“ popisuje ve svém evangeliu sv. Jan: „V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, u něhož je pět sloupořadí. Ležela tam spousta nemocných, slepých, chromých a ochrnutých a čekali, až se voda pohne.“ Neboť, jak sv. Jan vysvětluje, zázračné proudění vody v bazénu, které čas od času působil jakýsi anděl, mělo ozdravné účinky, ale vždy jen pro toho, kdo do proudu stačil vstoupit jako první. A právě tam vykonal Ježíš jeden ze svých zázraků, když chromému muži, který nikdy svůj okamžik nestihl, přikázal „Vstaň, vezmi si lehátko a choď!“ „A ten člověk byl ihned uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit.“ (J 5, 2–10) Protože to však bylo v sobotu, kdy nebyly dovoleny ani lidumilné terapeutické úkony, byl to v očích tmářů další vroubek pro nekonformního kazatele.
Obě nádrže, vlastně bazény, měly hloubku až kolem 13 m a byly doplňovány důvtipným systémem přívodu dešťové vody. Římané jim říkali Ovčí rybník, Piscina probatica. Latinský výraz piscina totiž neznamená jen rybník (což kdysi ozdobilo jménem Pičín jednu vesnici na Příbramsku), ale často též bazén či koupaliště – a to byl právě tento případ. A Židé lázním říkali Bét hesda, což znamenalo cosi jako „Dům milosrdenství“, a to jak hebrejsky, tak aramejsky; v Ježíšově době se už hebrejsky nemluvilo. Přitom obě hluboké nádrže, jak se zdá, sloužily především jako rezervoár vody, zatímco léčebným účelům bylo vyhrazeno několik menších bazénů, odkrytých během výzkumu při jejich východní straně.
Z lázeňských staveb se skutečně dochovaly zbytky sloupových síní, které obklopovaly nádrže ze všech čtyř stran, zatímco pátá stála na široké hrázi mezi nimi, stejně jako rozsáhlé pozůstatky i dalších lázeňských budov včetně předpokládané svatyně boha lékařství Aesculapa. Nad nepřehledným labyrintem trosek, prolínajících se zde v několika patrech ještě se zbytky dvou středověkých kaplí, může návštěvník zpočátku propadnout zoufalství, ale vše je opatřeno informačními tabulemi a orientačními plánky.