Bratři Kleinové
Stejně jako náš článek se nazývá i vydařená expozice Muzea silnic ve Vikýřovicích u Šumperka, kde můžete putování po místech spojených s touto významnou, ač dnes pozapomenutou průmyslnickou rodinou začít i skončit. Dozvíte se tu o historii rodiny i jejích podniků a uvidíte řadu výrobků zdejších železáren a sléváren. Odtud se pak můžete vydat na konkrétní místa, kde Kleinové zanechali největší otisk…
Bratři Kleinové byli syny statkáře z Loučné nad Desnou, jemuž se na přelomu 18. a 19. stol. narodilo postupně devět dětí, z nichž se dospělosti dožilo šest: Josef, Engelbert, Franz, Libor, Albert a Hubert. Nejpodnikavější byl třetí z nich, Franz, který začal svou kariéru jako zahradník v Lednici, kde mu byly svěřovány i různé stavby, především vodní, a kam za ním přišli i oba starší bratři. Trojici se dařilo a další zakázky se jen hrnuly: šlo o různá silniční a vodní díla i úpravy parků. Roku 1830 Josef i Engelbert podlehli tuberkulóze. O několik let později zbývající bratři zahájili spolupráci s c. a k. akciovou společností Severní dráhy císaře Ferdinanda a od tohoto okamžiku se začali věnovat téměř výhradně realizaci železničních tratí. Zůstalo po nich úctyhodných 3700 km v českých zemích, Rakousku, Německu, Polsku i Rumunsku; kromě jmenované Severní dráhy například i slavná trať v rakouském Semmeringu. Stáli také za ojedinělými stavbami – zámeckým skleníkem v Lednici, Vídeňským viaduktem v Brně, Negrelliho viaduktem v Praze či již neexistujícím pražským řetězovým mostem Františka Josefa.
Ve 40. letech 19. stol. bratři vybudovali své sídlo v Brně, novorenesanční Kleinův palác, a také zakoupili panství Loučná nad Desnou včetně sobotínských železáren a lesů, jež jim dodávaly dřevo. Zároveň se pustili do výstavby dalších železáren ve Štěpánově u Olomouce a v Rejhoticích. Roku 1847 byla založena firma Gebrüder Klein, v níž měl rozhodující podíl Franz. Protože tak obrovská produkce železa spotřebovávala velké množství paliva, začali bratři skupovat pozemky na Ostravsku a budovat uhelné doly. Z jejich společnosti se stal druhý největší producent železa na Moravě, ve výrobě kolejnic byli třetí v celé monarchii. V 70. letech ale krach na vídeňské burze přinesl ekonomickou krizi a další generaci Kleinů zkomplikoval podnikání i přechod z železných kolejnic, jež vyráběli, na kolejnice ocelové. Přeorientovali se proto postupně na výrobu litinového zboží, důlního vybavení a různých železničních konstrukcí a mostů. Potomci bratrů už tolik podnikavosti nezdědili, roku 1910 ukončili výrobu železa a železárny prodali.
Naše putování po místech spjatých s bratry Kleiny zahájíme v Loučné nad Desnou, jež se do roku 1948 jmenovala Vízmberk (německy Wiesenberg). První zmínky o vsi jsou z konce 15. stol., rozhodující však byl počátek 17. stol., kdy rod Žerotínů začal Vízmberk přetvářet na druhé centrum svého velkolosinského panství. K tomu patřila i výstavba reprezentativního renesančního zámku, kterou realizovali italští stavitelé. Nedlouho poté se vízmberské panství od velkolosinského oddělilo a osamostatnilo. Ke konci 17. stol. zde často pobývala Angela Anna Sibylla z Galle, za jejíž vlády byly rozpoutány nechvalně proslulé čarodějnické procesy ve Velkých Losinách i blízkém Šumperku. Později přešel vízmberský zámek i panství do majetku velehradského kláštera a poté je koupil hrabě Antonín Bedřich I. Mitrovský z Nemyšle, nejvyšší český a první rakouský kancléř a moravský gubernátor. Tento osvícenský vzdělanec se mj. zasloužil i o výstavbu a rozvoj železáren v Sobotíně a v Petrově nad Desnou. Od něj pak už panství v roce 1844 koupili bratři Kleinové. Zakladatelem loučenské větve rodu byl podnikavý Franz, který ale pobýval hlavně v Brně. Jeho syn František II., svobodný pán Klein z Vízmberka, byl – jak již titul napovídá – povýšen do šlechtického stavu a nechal si vybudovat palác ve Vídni. V Loučné nejvíce pobýval až Franzův vnuk, František III. z Vízmberka, který se zasloužil i o zvelebení zdejších lesů a na svém panství zabránil výsadbě kleče. Vybudoval také Františkovu myslivnu, prostornou loveckou chatu na severním úbočí Velkého Máje. Když zemřel, vízmberští lesníci nechali vyrobit bronzovou plaketu s reliéfem barona Kleina a osadili ji do skaliska pod vrcholem Velkého Máje, kde ji najdete dodnes…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky/Rychleby/Kralický Sněžník