Broumovský klášter
Skoro by se chtělo začít „za devatero horami a devatero řekami“, ale úplně stačí, když se řekne „za Broumovskými stěnami“. Tak tedy: Za Broumovskými stěnami, v nevelkém údolí říčky Stěnavy, z druhé strany lemovaném pohraničními Javořími horami, leží město Broumov a v něm se jako nepřehlédnutelná dominanta tyčí mohutná stavba benediktinského kláštera sv. Václava, jedné z významných staveb českého baroka.
Odlehlost broumovského výběžku by rozhodně neměla být překážkou k jeho návštěvě. K vidění je zde spousta zajímavostí a aktuálně opravený klášter sv. Václava, fungující nejen jako památkový objekt, ale rovněž vzdělávací a kulturní centrum, a dokonce třeba i jako ubytovací zařízení, stojí na jejich špici.
K pochopení významu broumovského kláštera musíme zamířit aspoň kratičce do jeho historie, která je neoddělitelně provázána s osudy benediktinského kláštera sv. Vojtěcha a posléze i sv. Markéty v Břevnově (dnes součást Prahy), nejstaršího mužského kláštera v českých zemích. Byli to právě břevnovští benediktini, kteří od krále Přemysla Otakara I. obdrželi území kolem dnešní Police nad Metují, „krajinu děsnou v širé pustině“. Tradičně udávaný rok 1213 je nutno brát s rezervou, neboť příslušná listina byla po moderním historickém průzkumu zařazena mezi tzv. břevnovská falza, nicméně období, řekněme 1. pol. 13. stol., určitě odpovídá. Stejně tak se mění názor na založení osady Broumova, která zřejmě existovala už před příchodem benediktinů, jakkoli k jejímu rozkvětu došlo nepochybně až za jejich správy. Broumovský klášter vznikl někdy po roce 1258 coby proboštství, organizačně a právně závislé na mateřském klášteře břevnovském. Když za husitských válek začalo břevnovskému klášteru hrozit zjevné nebezpečí (klášter pak byl opravdu 22. 5. 1420 poničen a vypálen), odešla většina břevnovských mnichů včetně tehdejšího opata Mikuláše z Jistebnice i s četným klášterním inventářem do Broumova, kam husitské války zasáhly jen okrajově. Opat od této doby začal používat titul „opat břevnovský v Broumově“, později „opat břevnovsko-broumovský“, i když právně šlo stále a jen o opata břevnovského. Z broumovského kláštera se tak stalo centrum benediktinského řádu v Čechách a také silná bašta katolicismu.
V souvislosti s přesunem benediktinů z Břevnova do Broumova připomeňme jednu zajímavost. Mezi převáženými knihami z klášterní knihovny byl i slavný Codex gigas přezdívaný podle jednoho vyobrazení Ďáblova bible, největší rukopisná kniha na světě s 312, původně 320 stranami o rozměrech 89 × 49 cm. Rukopis vytvořený někdy v 1. třetině 13. stol. se dostal do majetku benediktinů v roce 1295 a v Broumově zůstal více než 170 let, než ho opat Martin z Pravdovic, lidmi přezdívaný Korýtko, v roce 1594 věnoval zřejmě jako dar císaři Rudolfu II. Po dobytí Prahy Švédy roku 1648 byl odvezen do Stockholmu, kde je dodnes uložen v Královské knihovně. To už je jiný příběh, ale až budete stát v překrásné klášterní knihovně, vzpomeňte si, že právě zde byl Codex gigas uložen vůbec nejdéle ze všech míst na našem území.
Závěr třicetileté války zasáhl i Broumov, kdy nejprve vyplenili klášter Švédové a po nějaké době přišel ničivý požár. V několika etapách pak následovala zásadní přestavba původně gotického kláštera do jeho dnešní barokní podoby, pod níž najdeme v určitých obdobích podepsány také Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofery. A jestliže vzpomínáme tuto dvojici slavných architektů vrcholného baroka, musíme připomenout, že působili nejen ve vlastním klášteře, ale v okolních obcích postavili soubor deseti jedinečných kostelů, což dobře dokládá obrovský rozmach kláštera i celého regionu, který započal už za opata Thomase Sartoria a vyvrcholil zejména za jeho nástupce Ottomara Zinkeho.
Víceméně současně s přestavbou broumovského kláštera probíhala po více než 200 letech také obnova kláštera břevnovského. I když jeho stavba byla architektonicky rovněž velkolepá (opět Dientzenhoferové), svého středověkého významu klášter už nedosáhl a v 18. i 19. stol. zůstal nadále hlavním benediktinským centrem u nás Broumov. Teprve na začátku roku 1939 papež Pius XI. vzhledem k politické situaci (Broumov ležel v Sudetech, jeho obyvatelstvo bylo převážně německé a město se jmenovalo Braunau) oba kláštery oddělil a broumovské proboštství povýšil na samostatné opatství. Po navrácení benediktinům se oba kláštery po roce 1990 opět propojily a broumovský je spravován představeným kláštera břevnovského, přičemž v něm žádní řeholníci trvale nežijí.
Z obrovského areálu je v rámci prohlídkového okruhu zpřístupněna jen malá část, další prostory slouží k různým kulturním a společenským účelům, tzv. Dům hostů nabízí jednoduché ubytování v někdejších mnišských celách, k dispozici je návštěvníkům i Café Dientzenhofer umístěné v přízemí budovy někdejšího gymnázia. Klášterní škola zde fungovala už od 14. stol. a jedním z jejích žáků byl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. V roce 1624 byla škola obnovena v podobě gymnázia, třetího nejstaršího u nás, které bylo v rámci reforem Josefa II. převedeno na veřejné a mezi jehož studenty najdeme třeba Aloise Jiráska nebo Aloise Rašína.
První místností, kterou návštěvníci spatří, je zimní refektář s bohatou štukovou výzdobou, kde je vystaveno několik exponátů, které se dochovaly z původního vybavení kláštera, ale také především z pohledu náboženského to nejcennější, co v klášteře je, kopie Turínského plátna. Množství zejména polských turistů, kteří sem kvůli němu míří, dokládá, že i v 21. stol. jde pro věřící o vzácnou relikvii. Originál textilie, do které údajně bylo zabaleno Ježíšovo tělo po sejmutí z kříže, jež na ní zanechalo otisk, je uložen v Turíně a vystavuje se jen velmi ojediněle. Během staletí vzniklo na 40 jeho kopií, přičemž ta broumovská je jediná severně od Alp a prý druhá až třetí nejkvalitnější. Navíc jde o kopii tzv. dotýkanou, když v procesu její výroby došlo k jejímu fyzickému kontaktu s originálem. Pozoruhodná je však historie jeho objevení – plátno bylo nalezeno v klášterním kostele sv. Vojtěcha za štukovým věncem s nápisem Sancta sindon (Svatá látka) na stuhách teprve v roce 1999, a to i s průvodní listinou dosvědčující, že ho turínský arcibiskup Bergiria daroval roku 1651 pozdějšímu 15. pražskému arcibiskupovi Sobkovi z Bílenberka, mimochodem rovněž někdejšímu studentovi zdejší klášterní školy.
Barokní knihovna je úžasná tak, jak barokní knihovny bývají. A i když Codex gigas v ní už nenajdeme, můžeme se potěšit pohledem na jiné obří svazky, třeba Výklad sv. Tomáše Akvinského na evangelia z roku 1475. Před 2. sv. válkou byly v klášteře dokonce tři knihovny celkem asi s 60 000 svazky – opatská, konventní a gymnaziální. Řádění komunistických koniášů při vyklízení kláštera po roce 1948 jich uniklo zhruba 17 000. V jediném dnes přístupném knihovním sále nejsou samozřejmě všechny, většina je uložena v depozitářích. A pokud budete přemýšlet o tom, z jakého materiálu je knihovna postavena, vězte, že celá je ze dřeva. Mramorový vzhled dodává sloupům jejich nátěr.
Opatské sály dnes slouží hlavně jako konferenční centrum, ale při prohlídce zde uvidíte zajímavé fresky z konce 18. stol., které mají pro klášter netradiční náměty – zachycují totiž různé výjevy ze sedmileté války v letech 1756–1763, která se z velké části odehrávala na území Čech, Moravy a Slezska a postihla silně i Broumovsko.
A nakonec přichází kostel sv. Vojtěcha s jedním z nejkrásnějších barokních interiérů u nás. Obdivovat v něm můžeme „šlehačkovou“ štukovou výzdobu, typickou pro konec 17. stol., která je tu aplikována na tvarově až překvapivě klidnou architekturu kostelní stavby. Všechno, co vidíte, je opravdu štuk, nic není iluzivní výmalba. Štuky zhotovili Antonio a Tommaso Soldatiové krátce před tím, než Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu v letech 1690–1691 vymaloval do sedmi klenebních polí ve směru od presbytáře ke kúru výjevy ze života zakladatele břevnovského kláštera, českého zemského patrona a titulárního světce broumovského kostela, sv. Vojtěcha.
A potom? Samozřejmě si prohlédněte i sochy na balustrádách před prelaturou, Kalvárii naproti vchodu do kostela, jeho portál a pak nezapomeňte zajít do obnovené klášterní zahrady s dominantním „císařským“ dubem, který studenti gymnázia zasadili v dubnu 1854 na počest sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou, řečenou Sisi, neboť tehdejší opat Jan Nepomuk Rotter byl na té slávě hostem.
Další články z vydání o Východních Čechách naleznete zde