Byzantské umění
Byzantská minulost se v dnešním Istanbulu připomíná několika typy staveb – církevními, palácovými, ale také užitkovými a fortifikačními.
Kromě Valensova akvaduktu a monumentálních cisteren, s nimiž jsme se seznámili v předchozím článku, patří k nejpůsobivějším světským byzantským stavbám současného Istanbulu Theodosiovy hradby, které chránily město po více než 1000 let. Za vlády císaře Theodosia II. byly při rozšiřování Konstantinopole vybudovány v 1. pol. 5. stol. dvojité hradby, jejichž zbytky spolu s několika zrekonstruovanými úseky dodnes ohraničují historický poloostrov od Yedikule u Marmarského moře až k Ayvansaray na břehu Zlatého rohu. Historici považují tento přes 6 km dlouhý a 70 m široký hradební systém se čtyřmi stupňovitě seřazenými opevňovacími liniemi, hlavní zdí 15 m vysokou a 5 m silnou a s 96 věžemi za nejpromyšlenější a nejúspěšnější systém vojenského opevnění v dějinách lidstva. Velké množství útoků a obléhání skončilo neúspěšně, město bylo dobyto pouze dvakrát – při čtvrté křížové výpravě v roce 1204 a pak po osmanském obléhání v roce 1453, což zároveň znamenalo definitivní konec Byzantské říše.
Právě u hradeb na severozápadě, kde osmanská vojska Mehmeda II. vnikla 29. května 1453 do města, se nacházely významné chrámy a paláce – v prvé řadě kostel Chora, někdejší palácová čtvrť Blachernae a Porfyrogenetův palác, jediný relativně neporušený příklad byzantské palácové architektury v Istanbulu.
Kostely
V byzantském klášterním kostele sv. Spasitele, známém zkráceně jako Chora, neboli v mešitě Kariye v městském obvodu Fatih je spousta mozaik a fresek, které poutavě vyprávějí biblické dějiny. Jsou působivým dokladem uměleckého potenciálu Byzance a patří k nejvýznamnějším a nejpropracovanějším sakrálním cyklům na světě. Přestože část mozaik byla v 19. stol. poškozena zemětřesením, zůstaly dodnes úchvatnou podívanou.
Starší kostel, který byl v havarijním stavu, nechal v letech 1315–1321 kompletně obnovit a vyzdobit rozsáhlými obrazovými cykly Theodoros Metochites, jedna z nejvýznamnějších osobností své doby, diplomat, vysoký státní úředník, teolog, filozof, historik, astronom, básník a mecenáš umění za vlády císaře Andronika II. Palaiologa. Ke kostelu na půdorysu řeckého kříže přiléhá vpravo kaple a vlevo dvoupodlažní galerie. Centrální kopule má svou dnešní podobu až z osmanské doby, kdy byl kostel přeměněn na mešitu a jeho figurální výzdoba zakryta vrstvou omítky. Mnohé mozaiky tak byly objeveny teprve při rekonstrukci chrámu v roce 1948, po níž byl kostel o 10 let později zpřístupněn veřejnosti jako muzuem. V roce 2020 bylo rozhodnuto, stejně jako v případě Hagie Sofie, že se kostel přemění zpět na mešitu. Vzápětí byl uzavřen kvůli opravám, plánovaná první modlitba na konci října 2020 byla odvolána těsně před jejím konáním a od té doby nejsou žádné relevantní informace o dalším osudu této památky k dispozici.
Tématem mozaik, které zdobí vnější a vnitřní předsíň i centrální prostoru chrámu, jsou scény ze života Ježíše, Panny Marie a jejích rodičů. Boční kaple je vyzdobena freskami s tématy smrti, posledního soudu a vzkříšení. V kap…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Istanbul