Canterbury duchovní centrum Anglie

A v Anglii se táhnou všemi směry z každého hrabství k městu Canterbury, za mučedníkem blahoslaveným, jenž v nemoci a strázni pomoh jim.
Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky, Prolog, přeložil František Vrba

Město Canterbury v jihovýchodním cípu Anglie láká i více než 600 let od smrti básníka Geoffreyho Chaucera, dnes však více turisty než poutníky, kteří by chtěli uctít památku svatého Tomáše Becketa. Kdo jede z Doveru do Londýna autem či autobusem, nemůže toto starobylé sídlo na horizontu po své pravé ruce přehlédnout. Ročně navštíví Canterbury přes sedm milionů lidí (pro srovnání: návštěvnost Britského muzea je šest milionů).
Na konci roku 2020 uplynulo 850 let od chvíle, kdy byl přímo v canterburské katedrále 29. prosince 1170 zavražděn arcibiskup Tomáš Becket. Město se na toto výročí pečlivě připravovalo již několik let. Například v roce 2018 se podařilo získat z Vatikánu zkrvavenou tuniku, kterou měl Becket na sobě v okamžiku smrti. Připravilo celou řadu přednášek, slavností i divadelních představení jak v Canterbury, tak v Becketově rodném Londýně. Nakonec se však kvůli epidemickým opatřením mohla 29. prosince konat jen komorní připomínka v katedrále. Vše ostatní se muselo zrušit nebo v lepším případě posunout na letošní rok. To platí i pro velkou výstavu v Britském muzeu, která by se měla uskutečnit v novém termínu od 22. dubna do 22. srpna 2021. Výstava představí více než sto artefaktů – manuskripty, šperky, sochy, vitráže i obrazy, a především nádherně zdobené relikviáře, kterými chce vylíčit Becketovu životní pouť od syna londýnského obchodníka, přes králova kancléře až po arcibiskupa a posléze světce.

Vražda v katedrále

Tak své básnické drama nazval T. S. Eliot. Jeho hra měla premiéru 15. června 1935 právě v Canterbury nedaleko místa, kde se odehrál středověký zločin. Její diváci se ale – celkem pochopitelně, je to hra – nedozví, že Tomáš Becket se narodil pravděpodobně roku 1118 a původně byl blízkým přítelem krále Jindřicha II., nějaký čas dokonce jeho kancléřem. Avšak poté, co se stal arcibiskupem v Canterbury, se jejich cesty rozešly. Střetli se o práva církve, což nakonec vedlo k tomu, že arcibiskup musel roku 1164 uprchnout z Anglie a uchýlit se do jednoho cisterciáckého opatství ve Francii. Po šesti letech mu bylo přislíbeno odpuštění a dostal od krále bezpečnostní záruky. Vrátil se do Anglie, ale nedlouho poté byl čtyřmi královými rytíři přímo v katedrále zavražděn.
Necelé tři roky po vraždě, v únoru 1173, jej papež Alexander III. prohlásil za blahoslaveného a již o rok později za svatého. V roce 1220, při 50. výročí Becketovy smrti, byly jeho ostatky přeneseny do zvláštní svatyně v katedrále, jež se stala oblíbeným anglickým poutním místem. To známe z povinné školní četby, tedy z Canterburských povídek od Geoffreyho Chaucera. Becketovu svatyni však nechal v roce 1538 král Jindřich VIII. zničit a světce dokonce prohlásil za zrádce. Dnes je proto v katedrále pouze vyznačeno místo, kde kdysi svatyně stála.

Prehistorické sídlo

Dějiny Canterbury jsou však mnohem starší. Archeologické nálezy dokazují, že tu lidé žili již v paleolitu, neolitu i v době bronzové. První město v našem slova smyslu tu v 1. stol. vybudovali Římané a nazvali ho Durovernum Cantiacorum. Vznikly nové ulice, divadlo, chrám či veřejné lázně. Dalším významným datem v dějinách města je rok 597, kdy papež Řehoř Veliký vyslal benediktinského mnicha Augustina na misii do anglosaské Anglie a ustanovil jej arcibiskupem v Canterbury. Na Hod Boží onoho roku tu Augustin pokřtil anglosaského krále Ethelberta a 10 000 jeho poddaných. O této události se psalo jako o „zázraku v Canterbury“.
Mnich tu také založil opatství, které od roku 978 nese název „opatství sv. Augustina“ (mnich byl krátce po své smrti v roce 604 svatořečen). Položil také základy první katedrály, jejíž formální označení dnes zní „katedrála a metropolitní kostel Ježíše Krista v Canterbury“…

Shopping Cart