Jihovýchodní předměstí Říma přecházejí v oblast Castelli Romani, kterou tvoří malá města ležící v Albanské pahorkatině. Již ve starověku tady hledali útočiště před letním horkem v Římě bohatí patricijové. Na zdejších kopcích vznikaly antické vily, jež se ve středověku proměnily v opevněné hrady a později v honosná šlechtická sídla s krásnými zahradami a parky. Zalíbilo se tady i papežům.
Nad jezerem Lago Albano, zatopeným sopečným kráterem, vyrostlo na místě antického sídla Alba Longa městečko Castel Gandolfo, pojmenované podle středověké pevnosti rodiny Gandolfi z Janova. Rád sem jezdil i kardinál Maffeo Barberini. Když se stal v roce 1623 papežem Urbanem VIII., pověřil stavitele Carla Maderna, aby na troskách staré pevnosti vybudoval palác, který by papežům sloužil jako letní sídlo. Maderno začlenil středověké pozůstatky do nové stavby, přidal křídlo na straně k jezeru a zřídil malou Mouřenínovu zahradu. Papežský architekt Gian Bernini navrhl velkou galerii, vstupní bránu a fontánu na náměstí před palácem. Poprvé tu Urban strávil léto v roce 1626.
Jeho následovníci sídlo přestavovali a rozšiřovali. Klement XIV. v roce 1773 zakoupil vilu Cybo a Pius XI. vilu Barberini a pozemky pro zemědělskou farmu. Papežské vily v Castel Gandolfo, podle Lateránské smlouvy vatikánské exteritoriální území, zaujímají s pozemky rozlohu 55 hektarů a jsou o čtvrtinu větší než samotný Vatikán. Přibližně polovina z této plochy patří farmě a druhá parku a zahradám, které se rozkládají pod vilou Barberini. Jejich terasovité uspořádání odpovídá několika úrovním antické vily císaře Domiciána z 1. stol., jejíž pozůstatky včetně divadla archeologové na několika místech odkryli. Jednotlivé stupně zahrady propojují schodiště s ozdobným zábradlím. Okrasné zahrady v italském stylu, s rozlehlými trávníky zdobenými květinami vysazenými do rozličných ornamentů, středozemními i exotickými dřevinami doplňují sochy a vodní bazénky. Zahrady přecházejí v park a dál v ovocné sady, vinice, olivový háj a louky, na kterých se pase dobytek. Asi šedesát holštýnských krav dává denně kolem 500 l mléka, slepice zase 150–200 vajec, farma produkuje spoustu zeleniny, ovoce a 2000 l olivového oleje ročně. Privilegovaným konzumentem je Svatý otec, mléko, vejce a jogurty se dostávají i do obchodů v Castel Gandolfo a Albanu a do supermarketu Annona ve Vatikánu.
Castel Gandolfo slouží papežům jako letní rezidence téměř 400 let. Ze tři desítek papežů, kteří se během této doby vystřídali na papežském stolci, jich do Gandolfa zavítala pouze polovina. Důvody jsou často hisorické, ale také osobní. Inocenc XII. se například poprvé objevil v Gandolfu večer za sychravého a deštivého počasí, takže mu místo připadalo tak ošklivé, že už se nikdy nevrátil. Dlouhá přestávka v návštěvách papežů nastala po roce 1870, kdy se po sjednocení Itálie papeži považovali dobrovolně za vězně a neopouštěli Vatikán. Až po usmíření s italským státem v roce 1929 letovisko znovu ožilo, ale jen nakrátko, protože ve válečných letech papež Pius XII. do Gandolfa nejezdil. V období od vylodění spojenců v Anziu v lednu 1944 až do osvobození Říma v červnu našlo v papežských vilách útočiště kolem deseti tisíc lidí, kteří dostávali jídlo a další pomoc. Byly mezi nimi i stovky Židů. Papežova ložnice byla vyhrazena těhotným ženám, narodilo se v ní asi 50 dětí. Pius XII. obnovil pobyty v Castel Gandolfo v roce 1946, o 12 let později zde zemřel. Jan Pavel I. vzhledem ke krátkému pontifikátu vůbec nestihl Gandolfo navštívit. Jeho nástupce na papežském stolci Jan Pavel II. si Gandolfo velmi oblíbil a na rozdíl od dosavadních zvyklostí sídlo využíval nejen v létě, ale ke krátkým pobytům několikrát během roku. Během svého pontifikátu zde strávil celkem 5 let a 16 dní. V tradici častých krátkých návštěv pokračuje i Benedikt XVI.
Papežové mají v Castel Gandolfo méně úředních povinností, takže se mohou více věnovat studiu, psaní a poskytování rozhovorů. Často se také procházejí v papežských zahradách, kde se modlí, meditují a rozmlouvají se svými nejbližšími spolupracovníky. Castel Gandolfo leží v nadmořské výšce 400 m a ve srovnání s Římem se vyznačuje příjemnějším, chladnějším klimatem. Často proto papežové odjížděli do Gandolfa na radu svých lékařů, aby se jim zlepšilo zdraví. Klement XIV. zde s oblibou podnikal nejen dlouhé pěší procházky ale také vyjížďky na koni. Jakmile opustil městečko, pobídl koně do cvalu a často ujel svému doprovodu. Když ale několikrát spadl, nechal se přesvěčit, aby se své záliby vzdal.
Původně jezdili papežové do Gandolfa v kočárech. Vyrazili v osm hodin ráno po mši v Lateránské bazilice, cestou se dvakrát zastavili ke krátkému odpočinku a kolem páté odpoledne dojeli do cile. Později přejížděli autem a od roku 1975 létají vrtulníkem, aby se vyhnuli hustému provozu v římských ulicích. Přibližně třicetikilometrovou vzdálenost tak překonají za pouhých 10 minut.
Papežské vily v Castel Gandolfo nejsou veřejnosti přístupné. Na nádvoří papežského paláce se dostanou účastníci generálních audiencí, které zde papež v době své přítomnosti pořádá. Papežská observatoř, která sídlí v paláci od roku 1936, otevírá své prostory mladým vědcům. Zahrady za rok navštíví kolem pěti tisíc lidí, kteří ale musí doložit svůj „historický, umělecký či archeologický“ zájem o vykopávky Domiciánova paláce. Castel Gandolfo přesto patří k turisticky oblíbeným cílům, především jako papežské letní sídlo, ale i jako hezké městečko s půvabným náměstím, obklopeným restauracemi a obchůdky, a s terasami, odkud je pěkný výhled na jezero Albano…
Další články z vydání o Vatikánu zde