Fenua Enata neboli Země lidí, ve světě známá jako Markézy, je nejsevernější části Francouzské Polynésie. Z dvanácti větších ostrovů ležících asi 1500 km severovýchodně od Tahiti je pouze šest obydlených – v severní skupině Nuku Hiva, Ua Pou a Ua Huka, v jižní Hiva Oa, Tahuata a Fatu Hiva…
Jsou krásné a jsou drahé. Nejčastěji se kombinují s osmnáctikarátovým zlatem, žlutým nebo bílým, případně s platinou, aby vytvořily jedinečný a neopakovatelný prsten, závěs, náhrdelník či náušnice. Černé tahitské perly…
Černá krása ve všech barvách Read More »
Chycení ryby jako symbol osídlení ostrova, lidské oběti eufemisticky označované jako dlouhonohé ryby, rek, který vytahuje ostrovy z mořského dna nad hladinu čelistní kostí své babičky, podivuhodná podobnost některých stvořitelských mýtů s bájemi řeckými a čínskými, ale také třeba složitý systém zákazů a příkazů, který obohatil slovníky na celém světě o výraz tabu – polynéská kultura rozhodně není nezajímavá…
Svět bohů, svět lidí Read More »
„Tento ostrov vyvstal přede mnou v takovém světle, že jsem ho nazval Utopií či zemí Šťastných, tj. tak, jak svoji ideální republiku pokřtil Thomas More. Narodivše se pod nejkrásnějším nebem, živeni plody nesmírně bohaté země, která je štědrá, i když není obdělávána, ovládáni spíše otci rodů než králi, vyznávají obyvatelé této země jen jediného boha, jehož jméno je Láska…“
Tahiti – přestěhovaný ostrov Read More »
Ostrov Havaj je zázrak sám. Zvedá se z oceánského dna do výšky 4201 m n. m. a spolu s výškou podmořskou (asi 4800 m) je nejvyšší sopečnou horou světa. Kdyby měl základnu na souši, mohl by se měřit s Mt. Everestem. Ostrov, jemuž místní říkají Velký (Big Island), leží na jižním konci ostrovní šňůry, která se táhne 2575 km daleko k severozápadu. Všechny tyto ostrovy jsou sopečného původu, ale aktivní sopky najdeme pouze na Velkém ostrově. A pouze na něm a dalších čtyřech sousedních velkých ostrovech – Maui, Molokai, Oahu a Kauai žijí lidé. Všechny tyto ostrovy jsou vysoké, skalnaté a jejich návětrné svahy porůstá tropický deštný les…
Už v antice začaly první spekulace o existenci tajemného kontinentu, který by měl na jižní polokouli vyvažovat eurasijskou masu polokoule severní. Bájná Jižní pevnina, Terra australis, byla odvěkou výzvou učencům, panovníkům i dobrodruhům. Po objevení Ameriky, dosažení Indie a Indonésie východní cestou a nalezení Austrálie už skoro nikdo nepochyboval, že v dálavách Tichého oceánu tento kontinent opravdu leží…
Při pohledu do atlasu to vypadá, jako když se na modrý ubrus rozhodí pár zrnek máku. Tečky zvýrazněné ve většině případů varovnou červenou vlnovkou korálových útesů je skoro potřeba hledat na mapě Tichého oceánu lupou. V nedozírných dálavách Pacifiku leží přes tři tisíce ostrovů, ostrůvků a skalisek. Vysněný cíl desítek generací cestovatelů, dobrodruhů i umělců, poslední ráj, bájný svět jižních moří…
Dostat se ze Společenských ostrovů na atoly Tuamotu není vůbec jednoduché. Turista si totiž musí vypracovat vlastní cestovní plán, pak ho několikrát po telefonu upravit podle změn v letovém řádu a obsazenosti spojů a nakonec se dostavit do kanceláře Air Tahiti. Když tam začaly naše letenky vylézat z jakési mašiny v podobě dlouhého hada, přišly se na to podívat snad všechny dámy z kanceláře. Kdoví proč, při pohledu na papírovou anakondu dostávaly záchvaty smíchu. Balík letenek jsme radostně shrábli z pultu, zamávali veselým Tahiťankám a naše cesta do souostroví Tuamotu začala…
Pro mnoho Evropanů jsou polynéské ostrovy spojeny s životními osudy Paula Gauguina (1848–1903), malíře, který zde na přelomu 19. a 20. století hledal svůj vysněný „ztracený ráj“; na rozdíl od mnoha snílků však se sobě vlastním odhodláním a typickou rozhodností jít za vytčeným cílem. A to do důsledků – není náhodou, že předchozí věta platí i opačně: řekneme-li Gauguin, vybaví se nám představa tichomořských ostrovů…
Gauguinův Ztracený ráj Read More »
Už osmý měsíc byly na cestě za bájnou Jižní pevninou tři lodě holandského admirála Jacoba Roggeveena, když 6. dubna 1722, na Velikonoční neděli, spatřili námořníci na 27. ° j. z. š. ostrov, který dosud nebyl zanesený na žádné mapě. Vzhledem k datu objevení byl výběr nového jména jednoduchý – do dějin západní geografie vstoupil Velikonoční ostrov…
Nejosamělejší místo na světě Read More »
Každá kultura má své centrum, své svaté místo, k němuž vzhlíží s úctou, někdy i bázní. Pro Polynésany byl takovým místem ostrov Raiatea, v překladu Jasné či Zářící nebe, ležící asi 220 km na severozápad od Tahiti. Staří Polynésané ho nazývali Havai´i, a když dorazili na svých plavbách Pacifikem k Havaji, pojmenovali ji právě podle svého hlavního náboženského a kulturního střediska…
Připadají vám trochu zvláštní lidé, kteří jezdí do práce parníčkem a ne automobilem, lidé, které večer ukolébává a ráno probouzí šplouchání vln v kanálech, lidé, kteří necítí to hrozné vlhko, v létě dusné a lepící se na kůži a v zimě štiplavé a vlezlé? Většině Italů také, ale právě takoví jsou Benátčané…
Žádný jiný filmový festival na světě se nemůže chlubit tak vysokým věkem jako ten benátský, který letos na přelomu srpna a září oslavil už 75. narozeniny. Podle neoficiálních pramenů prý hrabě Giuseppe Volpi di Misurata a jeho přátelé, trávící tenkrát v roce 1932 prázdniny v přepychovém hotelu Excelsior na ostrově Lido a už poněkud znuděni sluněním, koupáním a večírky, přišli na nápad zpestřit si pobyt uspořádáním přehlídky ukázek nového umění, jež se teprve nedávno naučilo mluvit…
Přehlídka filmového umění Read More »
Santa Croce, San Polo, Dorsoduro, Cannaregio, San Marco a Castello. Šest benátských čtvrtí a nespočetně možností, kam jít, kde se zastavit, nač pohlédnout, co vyfotografovat. Stovky jmen, tisíce dat, miliony pohledů a jediný pocit naprosté výlučnosti tohoto města. Benvenuto a Venezia! Vítejte v Benátkách…
Kostely, paláce, školy a… Read More »
Mnozí z návštěvníků Benátek mívají kromě krás města a bohatých uměleckých sbírek ještě jeden důvod k cestě, dokonce natolik významný a výjimečný, že ostatní před ním ustupuje stranou. Je jím celosvětová přehlídka moderního umění La Biennale di Venezia…
La Biennale di Venezia Read More »
Zrcadla zasazená do broušeného rámu, lustry v podobě skleněných kytic, mozaikově pestré dózy millefiori rozkvetlé jako louka a především křídlové poháry, jejichž nožky se rozvinuly do fantaskních podob. Předměty křehké a mistrně zpracované, určené víc pro reprezentaci než pro užitek. Vzácné a drahé jako šperk, takové je benátské sklo…
Při pohledu na plán Benátek nelze přehlédnout nápadný modrý otazník se zvednutým zobáčkem na začátku, který prochází ve dvou širokých obloucích celým městem – Canal Grande neboli Velký kanál. Pro město ale nikdy nebyl otazníkem, nýbrž vždy velmi zřetelným vykřičníkem, dálnicí a výkladní skříní v jednom…
Otazník? Ne, vykřičník! Read More »
Žádný portrét Benátek nemůže být úplný, dokud se nezalidní postavami, neoživí jejich osudy, láskami a nenávistmi. Jsou to oni, lidé benátští, kteří dodávají svému městu po celá staletí další rozměr…
Karneval patří k Benátkám stejně jako architektonické skvosty, jako harmonická spleť vody a kamene, světla a stínu, jako zvláštní aroma slané vody a jisté zatuchlosti, kterou odvane větřík z moře, jako slunce v létě a mlha v zimě. To všechno je esence neopakovatelnosti…
Karneval na laguně Read More »
Desítky benátských náměstí se ve zdejším zvláštním dialektu nazývají campo nebo campiello. Campo leží vždy před kostelem a v minulosti mívalo často alespoň na části své plochy zahrady. Většinou stísněnější campiello je obestavěné kolem dokola obytnými domy a sbíhá se k němu několik ulic. Jedno jediné náměstí v Benátkách se tomuto rozdělení vymyká a těší se z výsady nést tradiční italské označení piazza – náměstí Svatého Marka. Jeho celé jméno ale domácí skoro nepoužívají, pro ně je to prostě Piazza, Náměstí s velkým N…
Srdce bije u svatého Marka Read More »
