2010

Ovládnutí severoafrické Ceuty v roce 1415 podnítilo portugalské mořeplavce k dalším plavbám za poznáním nových světů a jejich bohatství. Přistáním na Porto Santo, Madeiře a Santa Marii pak otevřeli nejslavnější kapitolu v dějinách malé země na konci Evropy, jež si před koncem století rozdělila se Španělskem svět…

Nejsevernější z centrální skupiny Azorských ostrovů, oválného tvaru, o délce 12 a šířce 8 km. Hlavní a jediné město Santa Cruz. První osídlenci přišli v polovině 15. století z portugalských krajů Beira a Minho a také z Flander. O sto let později již Graciosa vyvážela kukuřici, obilí, víno a brandy, dozvídám se z bedekru o ostrově, zatímco letadlo dosedá na přistávací dráhu…

São Miguel se zrodil natřikrát. Nejprve vystoupila nad hladinu moře jeho východní část. Západně od ní vznikl zhruba před půl milionem let další ostrov, oddělen průlivem. Asi před 50 000 lety se nahromaděním čedičových hornin z 230 menších činných vulkánů mezi nimi obě části spojily do současné podoby ostrova…

Když u břehů ostrova pojmenovaného Santa Maria přistál na počátku 15. století portugalský mořeplavec Diogo Silves, objevil první z azorské devítky. Geologicky nejstarší ostrov, s útvary vzniklými před osmi miliony lety, leží v souostroví nejjižněji, a tak má nejteplejší a také nejsušší klima…

Pověstné madeirské zahrady oplývají exotikou, překypují barvami a hýří vůní květů. Spleť cestiček a stinná  zákoutí poskytují příjemné prostředí a klid návštěvníkům. Jardim Botânico da Madeira ve Funchalu je největší veřejnou zahradou na ostrově.

Portugalci přivezli na Madeiru a Azory svou tradiční kuchyni, jež na ostrovech obklopených mořem ještě víc čerpá z jeho bohatství a potvrzuje portugalské prvenství v množství konzumovaných ryb na hlavu v Evropě. Obyvatelé Azor od prvních dnů osídlení chovají krávy a ovce, takže jejich maso, mléko a zvláště sýry tvoří také významnou část jídelníčku. A k tomu mnoho druhů zeleniny a ovoce, jimž ostrovní klima navýsost přeje…

Signální raketa vystřelená z  Monte Judo probudila městečko Santa Cruz z ospalosti. Výkřiky „velryba v dohledu“ se jako ozvěna odrážely od zdí domků a svolávaly posádky lodí do přístavu. Muži nechali své práce, popadli něco k snědku a utíkali po hrubé dlažbě z lávových kamenů k připraveným člunům, vybaveným vším potřebným pro ulovení kytovce…

Mezi vesnicemi Porto Formoso a Maia na severu azorského ostrova São Miguel se po kopcích táhnou úhledné pásy pečlivě sestříhaných keřů světle zelené barvy. Zdejší plantáže čajovníku jsou jediné v Evropě…

Na rozdíl od malebných, až geometricky uspořádaných proužků francouzských, německých či moravských vinic, jež se jako zkrabacený manšestr táhnou po kopcích, připomínají vinice na Madeiře huňatý svetr. Réva se nepěstuje v řádcích, ale plazí se po speciálních drátěných konstrukcích, na nichž vytváří jakousi souvislou střechu ve výšce asi dvou metrů nad zemí, pod níž visí a dozrávají hrozny…

Každé ráno přesně v osm se z funchalského přístavu ozve zahoukání. Obyvatelé města by si podle něho mohli seřizovat hodinky. Ohlašuje vyplutí trajektu na ostrov Porto Santo, vzdálený přibližně dvě hodiny plavby…

Levády tvoří unikátní zavlažovací systém, který převádí vodu ze severní vlhké části Madeiry na sušší jih. Vodu svádějí z horských jezer a pramenů a přes stavidla a přepady ji úzkými kanály a akvadukty dodávají na plantáže banánovníků, vinice a zelinářská políčka na jižních slunných svazích. Kvůli čištění a údržbě vedou souběžně s levádami chodníčky, jež zavádějí turisty na jinak nedosažitelná místa ostrova…

Na Madeiře tu a tam narazíte na bránu s mřížovými vraty, za nimiž se v bujné zeleni a pestrobarevné květeně skrývá pohledná stavba oděná do bílé  fasády, již ozvláštňuje tmavé ostění oken a dveří a obvykle také prosklená veranda. Řekli byste: něco mezi honosnou vilou a zámečkem, na Madeiře je to prostě „quinta“…

Mše končí, vyzvánějí zvony. Z kostela vycházejí duchovní v bílých sutanách s širokými žlutými šerpami a rozdávají lidem hostie. Mačkám se v tlačenici a uhýbám před hořícími svíčkami, jež všichni drží v rukou. Z rozevřených dveří se prodírá ven muž s obrázkem Panny Marie nad hlavou…

Funchal se probouzí do nového dne. Začíná v přístavu, kam za kuropění připlouvají rybáři, aby ze svých bárek vyložili noční úlovky. Ještě před rozbřeskem je dodávky stačí odvézt do restaurací i rybích krámů a lidé hadicemi spláchnou z mola zbytky obchodů zpátky do moře. To už ranní opar nad městem zabarvují paprsky sluníčka, jež se pomalu vynořuje nad východními svahy a postupně zaplavuje Funchal svým světlem…

Málokterý kout světa se může pochlubit tolika rozmanitostmi jako Madeira. I přes zdánlivě malou plochu na ostrově najdeme hned několik světů najednou. Nespoutanou barevnou přírodu, nádherné pobřeží, hezká přímořská městečka. Ne nadarmo se mu říká nejen Perla Atlantiku, ale i Květinový ostrov, Květináč Atlantiku či Ostrov věčného jara. Je tajemný a svůdný jako omamná květina…

Madeiru, podle sloganů mnoha cestovních kanceláří „ostrov věčného jara“, jsme spatřili nedlouho před přistáním po „proražení“ silné vrstvy nízké oblačnosti. Pod námi se mihnul polopouštní poloostrov São Lourenço s menší skupinou větrných elektráren a už jsme se blížili k přistávací ploše. Samotné přistání na krátkou dráhu, která je navíc z poloviny vybudována na pilotech 60 m nad mořskou hladinou a za poměrně silného nárazového větru si opravdu zasloužilo náš potlesk pro kapitána letadla…

Madeira a Azory tvoří spolu s Kanárskými ostrovy a Kapverdami Makaronésii, jak ostrovy ležící v Atlantském oceánu západně od Afriky pojmenovali staří Řekové. V překladu to znamená Šťastné ostrovy, což je z pohledu tisíců spokojených turistů, kteří tato místa každoročně navštěvují, jistě velmi trefné označení – pomineme-li však, že jde o ostrovy vulkanického původu, což v minulosti, a to i velmi nedávné, mnohokrát otřáslo nejen jimi, ale přeneseně i osudy jejich obyvatel…