Někteří lidé tvrdí, že ostrovy ve Středozemním moři si jsou vzájemně podobné. Stejné klima, obdobná krajina, na pohled téměř shodná turistická střediska, vesničky v horách, výlety lodí… Tenhle pohled, který mají především plážoví turisté, je hodně zjednodušený. Každý středomořský ostrov je samozřejmě jedinečný a v různé míře se odchyluje od pomyslného „průměru“. Snad vůbec nejdál se od něj nachází Sardinie, přezdívaná Květ, Smaragd nebo také Karibik Středomoří…
Prakticky uprostřed Pyrenejského poloostrova leží Madrid – hlavní město Španělska a zároveň centrum stejnojmenné autonomní oblasti, jedné ze sedmnácti, do nichž se země dělí. Historicky jde o část Nové Kastilie, od níž bylo toto území během formování moderního systému španělských autonomií odděleno do samostatné oblasti, především kvůli značnému nepoměru v osídlení…
Když jsem kdysi poprvé trávil prázdniny u svých francouzských příbuzných v Paříži a začalo se mluvit o Le Midi, jako by všichni najednou zjihli a začali vychvalovat onen podbřišek Francie, ten bájný, vysněný a zaslíbený konec francouzského jihu, ohýbající se jako půlměsíc kolem severozápadního okraje Středozemního moře…
I pro Londýn platí okřídlené úsloví: „Již staří Římané…“ O tehdejším Londiniu se zmiňuje i Tacitus ve svých Letopisech a datuje jeho vznik do roku 43. Za tři desetiletí tedy metropole nad Temží oslaví dvoutisícileté jubileum. Během té dlouhé doby se však leccos změnilo. Ale ačkoli již Británie nevládne nad vlnami a impérium, nad kterým slunce nezapadá, je dávno zapomenuto, patří Londýn stále k předním světovým metropolím. A v mnoha ohledech je výjimečný. I dnes je jedním z center finančního světa, avšak naštěstí rovněž pro mnohé středobodem kulturním…
Stejně je to zvláštní – Verona existuje nepřetržitě více než dva tisíce let, je nabita památkami antickými i středověkými, už po osmaosmdesáté nabízí letos operní festival v jedinečných kulisách římské arény, její historické jádro leží v neopakovatelné poloze, sevřené ze tří stran řekou Adige, ale navzdory všem těmto skutečnostem jí přinesl největší slávu příběh smyšlený, jehož reálné jádro navždy zmizelo v temnotách zašlých věků. Nejslavnější milenecká dvojice, jakou lidstvo zná, Romeo, syn Montekův, a Julie, dcera Kapuletova, drží stále nad městem romantický závoj, o němž si jen největší skeptik troufne říci, že je protkán tlustou zlatou nití komerce…
Sardinie a Korsika, ostrovy, které spolu ještě v nedávné geologické době souvisely, jsou troskami dlouhého horského pásma, které se po variském vyvrásnění obloukovitě táhlo od francouzské Provence přes Středomořskou pánev až na Iberský poloostrov. Součástí a zároveň pozůstatkem tohoto prvohorního horstva jsou kromě Sardinie a Korsiky ještě malé ostrovy Baleáry. Většina bývalého pohoří však poklesla a leží teď na dně Tyrhénského moře. Oba ostrovy se také od třetihor zvolna sunou k jihovýchodu a ještě se přitom otáčejí ve směru hodinových ručiček – důkaz toho, že se Středozemní moře stále víc uzavírá a zmenšuje…
Turistickou procházku Madridem můžeme samozřejmě začít kdekoli. Jedno místo se ale jako výchozí bod přímo nabízí – Origen de las carreteras radiales, nultý kilometr šesti hlavních silnic paprsčitě se rozbíhajících z Madridu po celém Španělsku, který vyznačuje zvláštní dlaždice v chodníku na náměstí Sluneční brány, Puerta del Sol…
V létě vyprahlé, leč půvabné a přívětivé město Nîmes na severu kraje Languedoc-Roussillon se proslavilo po celém světě tím, co se někdy v jazykových kurzech uvádí na dokreslení zajímavého původu některých názvů. Když v roce 1850 ušil v San Francisku rakouský krejčí Levi Strauss první kalhoty z modré hrubé látky, do té doby obvykle používané jen na lodní plachty, začalo se jim říkat džíny a oné látce denim. Jak to souvisí s Nîmes? Vědělo se, že se látka dováží do Ameriky z přístavu Gênes (italský Janov, vyslovovalo se „džín“) a že se vyrábí a prodává v Nîmes (francouzsky de Nîmes – vyslov „denim“)…
Přesná definice krajiny neexistuje, ale obvykle se pod tímto pojmem rozumí větší územní celek, který spojuje několik výrazných přírodních znaků. Obyvatelé určité krajiny však vnímají své přírodní okolí srdcem a označují je jako svůj rodný kraj. Na území Písecka se střetávají krajiny různého charakteru, které zde vytvářejí neobyčejně malebnou mozaiku pahorkatin, vrchů, plochých hřbetů, brázd a pánví. A také mozaiku lesů, polí, luk, pastvin a rozptýlených sídel. Větší města jsou tady jen dvě – Písek na západ a Milevsko na východ od Vltavy, jež je osou celého Písecka…
„Jedna věc se musí Luftwaffe nechat. Když nám rozbombardovali domy, nenahradili je ničím horším než sutinami. To jsme si pak udělali sami,“ řekl údajně na adresu extravagantních architektů britský korunní princ Charles. Navzdory jeho kritickému postoji k moderní výstavbě se Londýn originálním nápadům nebrání. Objevují se i v samotném centru města a zdá se, že k jeho prospěchu…
Sardinie je součástí Itálie, a tudíž tam žijí Italové, ti sympatičtí, hluční, rozverní, impulsivní, extrovertní lidé, které známe z italských plážových destinací nebo jako turisty z Čech. To je však hluboký omyl! A Sardy bychom určitě urazili, ne proto, že se necítí být Italy, nýbrž proto, že oni jsou především Sardové, obyvatelé svébytného středomořského ostrova, autonomního italského regionu…
Je rok 1975, umírá Franco. Ve stejném roce na korunovační mši konané v madridském kostele San Jerónimo el Real nezní obvyklé Te Deum, ale mše Ducha svatého jako symbol určité změny. Hlavou Koruny a státu se stává mladý Juan Carlos. Nikdo neví, co od něj očekávat. Snad ani jeho otec, který by – nebýt Franca – vládl Španělsku místo svého syna. Ale samotná mše a dojetí ve tváři nastupujícího krále naznačují, že Španělsku bude vládnout nový duch…
V USA dnes existuje 58 národních parků a několik stovek dalších míst s různou úrovní federální ochrany. Po celém světě se pak počty národních parků a chráněných území počítají na tisíce. V severozápadním cípu státu Wyoming však leží park, který se zrodil o několik desetiletí dříve, než začala být podobná území vůbec vyhlašována kdekoli jinde. Dnes se sice honosí titulem Světová biosférická rezervace či přítomností na seznamu Světového dědictví UNESCO, ale své mládí prožil v dobách, kdy výrazy jako „národní park“ či „ochrana přírody“ byly jen mlhavými pojmy bez podstatného obsahu. Sám o sobě je důkazem, že dlouhá cesta, která vedla k naplnění těchto pojmů, byla sice složitá, nikoli však marná…
Svět středověké západní Evropy. Svět katolické církve, kterou začíná ohrožovat myšlenkový mor, šířící se z východu. Roku 1022 je v Orleansu upáleno pro kacířství deset kanovníků a epidemie je na čas utlumena. V roce 1096 posvěcuje papež Urban II. základní kámen nové katedrály ve městě Carcassonne, která se má stát baštou katolické církve proti rozrůstajícímu se kacířství. To ale nakonec přece jen vypukne v plné síle a právě Carcassonne bude svými mohutnými hradbami chránit „dokonalé“ či „dobré lidi“, jak se kataři sami ve své době označovali…
K tomu, abyste si Flandry oblíbili, stačí již docela krátký pobyt, protože skutečně jen málokterý evropský region je pro návštěvníka z ciziny tak „uživatelsky přívětivý“ a současně tolik štědrý pozoruhodnostmi. Předpokladem je však vaše upřednostnění zážitků kulturně historických před obdivováním přírody. Ne snad, že by tu žádné přírodní krásy nebyly, ale marná sláva, z pohledu turistického ruchu jsou oproti zdejším civilizačním výdobytkům mnohem méně významné…
Město v lesích, klenot na zlatonosné řece, jihočeské Atény, město studentů, jehož ulicemi stále vane Šrámkův stříbrný vítr, Pensionopolis poskytující vítaný klid seniorům, mekka houslistů… I když je to k nevíře, všechny tyhle přídomky, a našly by se i další, patří jedinému a jedinečnému městu…
Tower of London, starobylý hrad a pevnost, do roku 1810 sídlo královské mincovny, ale také vězení, patří neodmyslitelně k historii ostrovního království. V metropoli nad Temží, na jejímž severním břehu stojí, je jednou z mála připomínek Viléma Dobyvatele, prvního anglického krále. Patří-li Tower mezi vůbec nestarší dochované památky, je most po něm pojmenovaný naopak jedním z nejmladších přemostění vodního toku. Přes svůj vzhled je příkladem umu viktoriánských stavitelů …
Starověcí obyvatelé Podunají s posvátnou bázní hledívali na temnou hradbu hor lámající sluneční paprsky, za níž se vypravovali jen odvážnější z nich, aby tam, v třísovském oppidu, nejvýznamnějším z celého řetězce, i v dalších, navlečených jako korálky nad řekou Malší, měnili sůl za šperky, nádobí a řemeslné výtvory zručných rukou Keltů. Ze strany druhé jeví se pak ona hradba tajemným modravým obzorem, jenž svažuje se k bájné neviditelné Veliké řece. Však také vrcholky kopců Slepičích hor, plné přízračna téměř hmatatelného, byly nesčíslněkrát svědky prastarých obřadů, jimž právě obzory pomezí Novohradska, Waldviertlu a Vitorazska posloužily jako kulisa…
Na západním pobřeží Jaderského moře, v ploché krajině mezi Benátkami a Rimini, leží Ravenna – stočtyřicetitisícové, dnes spíše průmyslové město, v němž bychom sotva hledali někdejší hlavní město Itálie, ba celé Západořímské říše. A přece – bylo tomu tak a o zašlé slávě „Konstantinopole Západu“ svědčí i překvapivé množství zachovaných památek, mezi nimi též vzácných mozaik z pozdně antického období…
Dávná minulost Sardinie je opředena tajemnem. Někteří v Sardinii dokonce vidí ztracenou bájnou Atlantidu. Magicky působí pozůstatky prastaré kultury nuragů, která po sobě na ostrově zanechala tisíce kamenných staveb…
