Ve statistikách návštěvnosti patří Tate Gallery odedávna k nejvýznamnějším sbírkám v Londýně, ale už deset let sídlí ve dvou vzájemně dosti vzdálených budovách. Druhá z nich, ta novější, představuje zároveň jedno z nejvýraznějších děl současné britské architektury – na mysli máme samozřejmě galerii věnovanou modernímu umění, populární Tate Modern…
Čtvrť Chiswick, kterou najdeme na západě Londýna v městské části Hounslow, prý dostala své jméno podle toho, že v místních farmách kdysi dělali sýr (anglicky cheese). Po výrobě sýrů bychom tu dnes těžko hledali nějakou stopu, můžeme ale obdivovat nádherný anglický park, který obklopuje jedinečnou ukázku neopalladiánské architektury v Anglii – Chiswick House…
Na nádvoří Královské observatoře se tvoří dlouhá fronta návštěvníků. Na řadě je pohledná Japonka. Stoupne si na místo, kde je kovovým páskem v dlažbě vyznačen nultý poledník, jednou nohou na východní a druhou na západní polokouli. Přítel udělá fotku a role si vymění. I když se podle nejnovějších měření nachází nultý poledník asi 112 m dál na východ, na popularitě kovového pásku zapuštěného do dlažby to nic nemění. Greenwich ale zdaleka není jen nultý poledník…
I když se v souvislosti s Britským muzeem většině návštěvníků jako „hlavní trhák“ sbírek vybaví především slavné „Elginovy mramory“ z aténské Akropole, nejedná se o muzeum zaměřené pouze na antické umění. Nehledě na to, že sama tato věhlasná instituce je podstatně starší než události z roku 1806, kdy bedny s „Elgin Marbles“ přistály u londýnského mola, a odstartovaly tak nekonečný, mediálně vděčný řetěz sporů mezi Aténami a Londýnem…
Od svatojakubského parku se v lehkém poklusu blíží dvanáctičlenný jízdní oddíl. V sedlech černých koní sedí muži v modrých kabátcích, jimž se na hlavách v dopoledním slunci třpytí přilby s červenými chocholy. Zastaví na Horse Guards Parade a vzduchem třesknou povely velitele. K vyznačenému prostoru se sbíhají turisté s fotoaparáty…
Tower of London, starobylý hrad a pevnost, do roku 1810 sídlo královské mincovny, ale také vězení, patří neodmyslitelně k historii ostrovního království. V metropoli nad Temží, na jejímž severním břehu stojí, je jednou z mála připomínek Viléma Dobyvatele, prvního anglického krále. Patří-li Tower mezi vůbec nestarší dochované památky, je most po něm pojmenovaný naopak jedním z nejmladších přemostění vodního toku. Přes svůj vzhled je příkladem umu viktoriánských stavitelů …
„Jedna věc se musí Luftwaffe nechat. Když nám rozbombardovali domy, nenahradili je ničím horším než sutinami. To jsme si pak udělali sami,“ řekl údajně na adresu extravagantních architektů britský korunní princ Charles. Navzdory jeho kritickému postoji k moderní výstavbě se Londýn originálním nápadům nebrání. Objevují se i v samotném centru města a zdá se, že k jeho prospěchu…
I pro Londýn platí okřídlené úsloví: „Již staří Římané…“ O tehdejším Londiniu se zmiňuje i Tacitus ve svých Letopisech a datuje jeho vznik do roku 43. Za tři desetiletí tedy metropole nad Temží oslaví dvoutisícileté jubileum. Během té dlouhé doby se však leccos změnilo. Ale ačkoli již Británie nevládne nad vlnami a impérium, nad kterým slunce nezapadá, je dávno zapomenuto, patří Londýn stále k předním světovým metropolím. A v mnoha ohledech je výjimečný. I dnes je jedním z center finančního světa, avšak naštěstí rovněž pro mnohé středobodem kulturním…
Ještě se dobře pamatuji na 80. léta, kdy v celém Československu nebyla jediná japonská restaurace. Konkrétní představu o tom, jak vypadají suši nebo jiná japonská jídla, bylo možno získat jen občas v nějaké televizní reportáži. Když jsem pak poprvé přijel do Japonska, čekalo na mne při seznamování s jednotlivými druhy japonských restaurací mnoho nečekaných překvapení, ale bylo to svým způsobem dobrodružství…
Málokterý turista, který přijíždí do Japonska, asi věří, že se někde setká s opravdovým živým samurajem a navíc v plné zbroji a na koni. A přece – není to tak nemožné. Stačí se vydat na některou z tradičních slavností jabusame, které se konají několikrát do roka na různých místech…
Japonci sice žijí na druhém konci zeměkoule, ale přesto nám dnes připadají určitě méně exotičtí než třeba obyvatelé Angoly, Bolívie nebo Havajských ostrovů. Zásluhu na tom jistě má vysoké zapojení Japonska do světové ekonomiky. Tradice kulturních styků je však ještě mnohem delší…
O japonské Cestě čaje se na Západě nejčastěji mluví jako o „čajovém obřadu“. Není to zrovna šťastné řešení, protože v japonštině tvoří toto slovo znaky „čaj“ a „cesta“ (kromě „sadó“ se někdy vyslovuje také „čadó“). Podobně jako v mnoha jiných japonských „cestách“ (džúdó = cesta obratnosti, kjúdó = cesta luku, lukostřelba, šodó = cesta písma, kaligrafie atd.) to není pouhý rutinní rituál, ale především jedna z cest k dosažení pravého poznání ve smyslu zenového buddhismu. Zvládnutí Cesty čaje není jednorázovou záležitostí, ale celoživotním úkolem…
Kromě Kjóta je nejvýznamnějším historickým městem v Japonsku Nara. Byla hlavním městem a sídlem císařů v letech 710–740 a 745–784. Zachoval se v ní poměrně velký počet památek, jejichž význam přesahuje hranice země. O tom svědčí i to, že osm míst v Naře je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Letošní rok je pro Naru obzvlášť významný: město slaví 1300 let od svého založení a při této příležitosti se v něm koná řada nejrůznějších akcí…
Posvátná hora Fudži je jedním z nejznámějších symbolů Japonska. Její jméno znají lidé na celém světě – a to i ti, co se jinak o Japonsko vůbec nezajímají. Pro svůj dokonale symetrický tvar a téměř trvale zasněžený vrchol, který vysoko vyčnívá nad okolí a je viditelný z velké dálky, se Fudži všeobecně řadí k nejkrásnějším horám světa…
Když přijede japonský turista do České republiky a projeví zájem o naše historické památky, zajedeme s ním na nějaký hrad či zámek. Když má chuť seznámit se s výtvarným uměním, zavedeme ho do umělecké galerie. V Japonsku je to trochu jinak. Když obdobný zájem projeví cizinec, skončí v obou případech v některém ze starobylých zahradních areálů…
Jedním z nejzajímavějších a nejkrásnějších měst světa je nepochybně Kjóto. Je to také opravdová pokladnice historických památek: celkem sedmnáct objektů na jeho území bylo zařazeno na seznam Světového dědictví UNESCO…
O Tokiu se dnes často mluví jako o nejlidnatější městské aglomeraci na světě. Rozhodování o tom, komu patří pomyslná první příčka, není sice tak úplně jednoduché, ale v případě Tokia je titul zřejmě v dobrých rukou. Vnitřní město se statutem samostatné prefektury (obdoba našich krajů) má sice „jen“ 13 milionů obyvatel, ale v celé spádové oblasti žije asi 35–39 milionů lidí. Bydlení přímo v centru je nesmírně drahé, a tak statisíce lidí denně dojíždějí za prací i ze vzdálenosti kolem 50 km…
Slovo samuraj je odvozeno od starého japonského výrazu saburau znamenajícího „střežit“, ale také „být v něčích službách“. Původně byli samurajové ozbrojenci ve službách dvorské šlechty, kteří střežili císařský palác. Později se toto označení vžilo pro všechny příslušníky vojenského stavu, pro něž bylo navíc typické, že se jejich chování v boji i v běžném životě řídilo zvláštními, přesně určenými zásadami…
Japonský císař Akihito je dnes jediným císařem na světě a dynastie, z níž pochází, je vůbec nejstarší vládnoucí monarchií. O úloze japonských císařů v minulosti i v moderní době se sice ve světě často mluví a píše, ale přesto ve spojení s nimi přežívá mnoho různých dezinformací…
Japonsko sice dělí od České republiky mnoho tisíc kilometrů, přesto se u nás dlouhodobě těší velkému zájmu. Jsou zde tisíce specializovaných zájemců o čajový obřad, bojová umění, keramiku, dřevořezy či ikebanu. I v anketách, jakou zemi by lidé nejraději navštívili, se Japonsko objevuje vždy na jednom z předních míst…
