2013

Téměř v každém průvodci o Barceloně najdete kapitolku o nejznámější ulici města s doporučením, že ji nesmíte vynechat. A tak se možná i vy vmísíte do proudu turistů plni zvědavosti, jak na vás zapůsobí slavná promenáda vedoucí od Katalánského náměstí (Plaça de Catalunya) k nábřeží, kde končí u monumentálního sloupu se sochou Kryštofa Kolumba hledícího do dáli na moře…

Montjuïc se zvedá nad jedním z nejvýznamnějších středomořských přístavů. Se svými 173 metry doslova nad mořem je nepřehlédnutelnou dominantou města. Ve středověku stála na jeho vrcholku strážní věž, odkud se signalizoval příjezd blížících se lodí. Od těch dob ale monitorovací metody, stejně tak jako Montjuïc, prodělaly pár zásadních změn…

Rušnou a živou ulici Ramblas v Barceloně si nenechá ujít žádný turista. Ptáčci v klecích, knihy, květiny, kavárny, živé sochy. O tom všem již byly popsány stohy papírů. Přesto je zde jedno místo, kam většina turistů nezabrousí – kavárna slavných cukrářů z rodiny Escribà, kde přijde po celodenním šlapání za památkami na řadu sladká tečka…

Život v Barceloně je stejně příjemný jako jejísubtropické klima a poloha na břehu moře. Jaro je dlouhé a pozvolné, stejně tak i podzim, obě období jsou velmi přívětivá a přímo vyzývají k pobytu venku. Léto bývá horké, ale vlhké a lepkavé, zima je většinou krátká, mírná a deštivá. Sníh se zde objevuje velmi zřídka, pro obyvatele znamená paniku a pro dopravu totální kolaps…

Uprostřed zeleně pod svahy Montjuïcu, nedaleko od mohutných budov Národního muzea katalánského umění, se rozkládá soubor drobných bílých staveb na nepravidelném půdorysu, nápadný svými terasami mezi bizarními čtvrtválcovými střechami – Muzeum moderního umění, nesoucí jméno umělce, jenž stál u jeho zrodu. Byl jím barcelonský rodák Joan Miró i Ferra…

Do konce důležitého utkání zbývá jen pár vteřin, na bránu soupeře se valí poslední útok a vítězný gól je konečně tady! Šťastní fanoušci katalánského klubu FC Barcelona na tribunách jásají tak, že cítím, jak se celý stadion Camp Nou chvěje. A když se pak vydají k domovu a zní klubová hymna Cant del Barça, na prázdné tribuně se vyloupne obří nápis Més que un club, Více než klub…

Dvě španělská města se perou o Picassa. Malaga a Barcelona. V tom prvním se narodil, ve druhém prožil své bohémské mládí a nezávislé malířské začátky. Barcelona se ale oproti Malaze těší určité výsadě. Tady poznal Pablo Ruiz Picasso svého přítele z nejvěrnějších, budoucího tajemníka, správce a manažera svých děl v jedné osobě, především ale zpovědníka a nositele všech tajemství své duše a tvorby. Byl jím Jaume Sabartés, básník a sochař, kterému Barcelona vděčí za sbírky nacházející se dnes v Muzeu Picassa…