Vatikánská muzea

Zvláštností vatikánských sbírek je jejich včlenění do interiérů papežské rezidence. Ať šlo o prostory určené k reprezentaci nebo komnaty sloužící soukromým potřebám svých uživatelů, vnesená umělecká díla se zpočátku chápala jen jako součást výzdoby. Ta jim bývala často přizpůsobována, zejména s ohledem na zvláště významná díla, která se podařilo získat, ale mnohdy se i výzdoba interiérů sama o sobě mohla zařadit mezi největší umělecké výkony své doby – zejména, když byla svěřena umělcům Raffaelova nebo Michelangelova formátu…

Ve srovnání se sbírkami antického umění, které už od založení Vatikánských muzeí představují jakousi jejich páteř, nejsou sbírky památek z nejstarších období evropské tradice – a tu odvozujeme už od starověkého Egypta – příliš rozsáhlé…

Bylo by podivné, kdyby právě v Římě už v minulosti nevzniklo reprezentativní muzeum kultury, jejíž dědictví provází obyvatele Itálie již více jak 1700 let. Samozřejmě vzniklo, a to hned několik sbírek – v prvním čísle věnovaném Římu (ZS 11/2015) jsme psali o dvojici muzeí na Kapitolu, kam se z papežských sbírek „odkládala“ díla, jakkoliv ceněná, jejichž

Zatímco dosud jsme se snažili vyhnout roli průvodce vatikánskými sbírkami, nerozptylovat popis památek dělením materiálu podle jednotlivých sbírek, ale pokusit se naopak o představení jejich bohatství v souladu s historickým vývojem, v případě malířství o tom uvažovat nemusíme: Časová linie procházející sbírkami vatikánské Pinakotéky je natolik plynulá a provázaná vývojovými souvislostmi, že plně stačí pouze ji sledovat…

Od samého počátku křesťanství se velké úctě těšilo vše, co bylo nějak spjato s novou vírou a jejími nositeli, tedy i hmotné památky jako relikvie nebo umělecká díla vytvořená v rámci křesťanského kultu. Je však s podivem, že skutečné muzeum, odborně a systematicky vedená sbírka, se právě v centru katolické víry dočkalo svého založení až v 18. stol…