Centovalli - Viadukt Ruinacci u Cameda

Centovalli – přes sto údolí

Malebná údolí, louky s pestrými květy, hluboké propasti, vinice, světlé lesy plné kaštanů, zasněné vesničky. Cesta železnicí Centovalli ze švýcarského Locarna u jezera Lago Maggiore do italské Domodossoly je stejně okázalá jako fascinující a v turistech zanechá nezapomenutelný zážitek.

Železnice Centovalli je pojmenovaná po kraji, jímž projíždí: Sto údolí. Z locarnského nádraží až k stanici San Martino jede moderní elektrická vlaková souprava pod zemí. Už v paprscích ticinského slunce pak pokračuje k Ponte Brolla, kde koleje opouštějí údolí Maggia a vedou na západ přes Terre di Pedemonte až do vesnice Intragna. Zvonice tamního farního kostela San Gottardo je s 65 m nejvyšší v celém kantonu Ticino. Intragna je součástí obce Centovalli, jejíž území se odtud táhne až k švýcarsko-italské hranici u vesnice Camedo. Nejedeme však do údolí, nýbrž stoupáme, a to pořádně, jde o vůbec nejstrmější stoupání na trati. Než se vlak dostane na hranici, projede po fascinujícím ocelovém viaduktu Ruinacci. I za hranicí na italském území stoupá trať po strmých svazích údolí Vigezzo stále výš přes Re a Malesco až do stanice Santa Maria Maggiore, kde je s 836 m n. m. její nejvyšší bod. Údolí Vigezzo dalo této železnici také její italské jméno Vigezzina.

Tradiční švýcarská kapela Joopimuisig Chruitfrässär při karnevalu v italské Domodossole
Tradiční švýcarská kapela Joopimuisig Chruitfrässär při karnevalu v italské Domodossole

Po zdolání nejvyššího bodu následuje nejdřív mírný, pak stále strmější sjezd podél jižní strany údolí až do stanice Trontano. Za ní, mezi Trontanem a Maserou v údolí Toce, dosáhne trať nejvyššího sklonu 60 ‰. Po krátkém přejezdu údolí Toce vjíždí vlak tunelem do své konečné stanice v podzemním nádraží Domodossola. Cesta z Locarna do Domodossoly trvá hodinu a tři čtvrtě, v opačném směru zhruba o 10 minut déle. V Domodossole lze přestoupit na vlaky jedoucí Simplonským tunelem do švýcarského Brigu. Centovallibahn představuje také přímé spojení se západním Švýcarskem a s Bernem. Cesta na trase Locarno–Centovalli–Domodossola–Brig–Lötschberg–Bern trvá kolem čtyř hodin.

Železniční projekt Centovalli vznikl z iniciativy locarnského městského prezidenta Francesca Balliho ke konci 19. stol. Trať o rozchodu 1000 mm byla ale dokončena až po 1. sv. válce, v listopadu 1923. Na švýcarské straně ji provozuje společnost Ferrovie Autolinee regionali Ticinesi (FART), na italské straně Società Subalpina di Imprese Ferroviarie (SSIF).

V srpnu 1978 byla trať těžce poškozena povodněmi, především na italské straně, kde byly zničeny dva mosty a odplaveno několik set metrů kolejí. Trvalo dva roky, než se podařilo vše znovu opravit. Trať o délce 52 km, která ročně přepraví kolem 1,5 milionu cestujících, má na švýcarské straně 14 stanic nebo zastávek, na italské celkem 19, přičemž stanice mezi Re a hranicí se obsluhují jenom sporadicky. Celkem je na trati 83 mostů a 31 tunelů. Původně vedla trať v Locarnu mezi výchozím nádražím a stanicí San Antonio povrchově jako tramvajová linka přes hlavní náměstí Piazza Grande. V roce 1937 byly ale koleje tratě přeloženy z centra města do Maggiadelty a roku 1990 byl otevřen tunel mezi locarnským nádražím a stanicí San Martino.

Železnice Centovalli