Přelidněnost v nížinných oblastech Vietnamu vede nutně k nedostatku prostoru. Ve velkých městech jako Hanoj či Ho Či Minovo Město se za každý metr čtverečný pozemku platí horentní sumy. Úzké domy jsou na sebe nalepené a je v nich těsno. Šířka ulic pomalu nestačí pojmout místní provoz. Chybí místo na klidná náměstí, na větší počet parků, na sportovní aktivity… A tak není divu, že Vietnamci žijí část svých životů před domy, na chodnících.
Vietnamské chodníky jen výjimečně slouží chození. Parkují na nich nekonečné řady motorek, prodávají se tu květiny, ovoce, zelenina i losy, hrají si zde děti, navečer se i na tomto omezeném prostoru hraje badminton nebo pálí papírové obětiny. Chodníky také lákají svým občerstvením. Může jít o provizorní stánky s různými typy nudlových polévek, zejména známými pho (čti „fo“), s plněnými bagetkami nebo se sladkým osvěžujícím dezertem na bázi sóji zvaným che (čti „ťe“). Také nejchutnější čaj najdete na chodníku. Jeho prodavačům stačí po ránu rozestavět malý plastikový stolek a několik nízkých stoliček. K čaji se nabízejí oříšky, slunečnicová semínka, popřípadě kusové cigarety. Někteří svůj sortiment rozšiřují o žvýkačky, kořalku, pivo a jiné věci. Sednout si k takovému stánku znamená vstoupit do právě probíhající konverzace mezi prodavačem a dalšími sedícími, popřípadě se stát i předmětem zájmu nebo aktivním účastníkem kolektivního rozhovoru.
Chodník je prostorem, kde se prolíná veřejný a soukromý život víc, než kde jinde. Lidé sem vycházejí před svůj dům, aby si zacvičili, aby si popovídali se sousedy, aby si tu snědli oběd nebo vypili kafe, či si zkrátka a dobře zazevlovali a pozorovali okolní ruch. Dílny v přízemí některých domů rovněž přetékají ven na chodník. Díky tomu lze spatřit opraváře motorek, svářeče, tesaře a všelijaké další řemeslníky přímo při práci, jako by se kolemjdoucím sami vystavovali. Také kavárny, pivnice, lidové hospůdky a nejrozmanitější vývařovny rozkládají stolečky a židličky ven, protože uvnitř se prostě už místa nedostává.
Radnice v Hanoji i v Ho Či Minově Městě se již dlouhá léta snaží omezit parkování motorek i komerční aktivity na městských chodnících v centru, daří se jim to ale jen částečně. Jakkoli chodci musejí zejména hanojské chodníky často obcházet po vozovce, aby se vůbec dostali dál, každý zároveň pociťuje, že s úplným vyklizením chodníků by Vietnam ztratil něco, co je pro jeho každodenní život typické snad víc, než pro kteroukoli jinou zemi.
Další články z vydání o Vietnamu zde