Preah Vihear byl jedním z nejposvátnějších khmerských chrámových komplexů. V nedávných letech jsme o něm slýchali poměrně pravidelně, vždy však jen v souvislosti s napjatou situací na hranici mezi Thajskem a Kambodžou, protože chrám a území kolem něj si nárokují oba státy.
Na světě je jen málo podobných míst, kde významná kulturní památka stojí uprostřed tak mimořádné krajinné scenerie. Současný politický vývoj navíc z tohoto chrámu udělal prvotřídní aktualitu – chrám národní, výraz národní hrdosti. Svědčí o tom i velký nápis „Jsem hrdý, že jsem se narodil jako Khmer“ hned u vchodu a také kambodžská vlajka i vojáci hlídkující od dolního schodiště až po závěrečný skalní sráz. O Preah Vihearu se zpívají vlastenecké písně v tradičních rytmech i moderní šlágry, jeden z nich nazpíval také nejznámější kambodžský zpěvák Preap Sovath. V roce 1962 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu oficiálně přiřkl Preah Vihear Kambodži. Na vedlejším kopci, vzdáleném na dohled i na dostřel, ale vlaje vlajka thajská. Z thajské strany je však nyní přístup k chrámu uzavřen, a tak sem jezdí jen khmerští poutníci a něco málo nadšených turistů, kterým není líto investovat čas do zdlouhavého výletu na odlehlé místo a nezaleknou se ani určitého stále existujícího rizika. Situace se však v poslední době opět zklidnila a ze Siem Reapu sem vede dobrá silnice. Zatímco v roce 2012 navštívilo chrám asi sedm tisíc cizinců, vloni to už bylo několik desítek tisíc.
Khmerská říše zahrnovala v dobách své největší slávy území několikanásobně větší, než je dnešní Kambodža. Patřily k ní velké části dnešního Laosu i Thajska a také celý jižní Vietnam. Mezi 9. a 14. stol. neměli Khmerové v regionu konkurenci, jež by jejich hegemonii zásadně narušila. Své hlavní sídlo vybudovali v oblasti Angkoru, v sousedství jezera Tonle Sap. Jejich říše byla protkána zpevněnými cestami, z nichž zřejmě ta nejdůležitější vedla na severovýchod až do jižního Laosu, k posvátnému chrámu Vat Phu, kam se na pouť a pro požehnání vydávali i angkorští králové. Druhá zásadní cesta pak mířila na sever na planinu Khorat (severovýchodní Thajsko), do oblasti dnešního města Phimai. Překonávala pás pohoří Dangrek, které tvoří hranici mezi dnešním Thajskem a Kambodžou, již Thajci zpochybňují. Na jednom z impozantních skalnatých vrchů Dangreku, vzpínajících se dramaticky nad okolní rovinu, byl vystavěn chrám Preah Vihear, v překladu „posvátný“ či „božský“ chrám.
O posvátnosti místa nesvědčí jen samotný název, nýbrž i skutečnost, že o jeho zvelebování se starala řada angkorských králů, kteří jej samozřejmě také navštěvovali. Nejde tudíž o stavbu, která by vznikla jednorázově, jako je tomu u řady jiných angkorských komplexů; byla přestavována a hlavně rozšiřována po několik staletí. První fáze proběhla zřejmě za krále Jašóvarmana I. na konci 9. stol. a zahrnovala již celkovou koncepci 850 m dlouhého komplexu táhnoucího se pozvolným svahem až na vrch hory Pey Tadi, včetně úvodního strmého schodiště a následné kameny vydlážděné široké cesty. Výstup vrcholil hlavní svatyní obklopenou zastřešenou galerií obdélníkového půdorysu, která zde byla použita možná vůbec poprvé v angkorském stavitelství.
Prakticky každý z dalších králů dal ke komplexu něco přistavět nebo se přičinil o jeho opravu a zvelebení. Posledním z panovníků, kteří se zasloužili o konečnou podobu Preah Vihearu, byl v 1. pol. 12. stol. Súrjavarman II., proslavený především jako stavebník Angkor Vatu. Preah Vihear tedy vznikal nějakých 250 let…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Laos a Kambodža