Kolik je na Bali chrámů? Odpověď na tuto otázku se často opírá o údaje misionáře Swellengrebela, který ve dvacátých letech minulého století jejich počet vyčíslil na dvacet tisíc. Podle jiných zdrojů je jich však až pětkrát víc.
Tyto údaje nemusí být vůbec přehnané, uvážíme-li, že každá balijská rodina má svoji vlastní svatyni a nejméně tři chrámy stojí v každé vesnici – pura puseh, chrám původu věnovaný zakladatelům vesnice, pura desa určená pro duchy, kteří chrání vesnici, a pura dalem, chrám mrtvých. Další chrámy jsou zasvěceny předkům nebo různým klanům, na Bali najdete i chrámy horské, říční, vodní či královské. Jeden z nich, chrám boha zlodějů, je dokonce zasvěcen balijské obdobě Jánošíka. Některé svatyně mají pouze regionální význam, jiné jsou uznávány po celém ostrově.
Kolem chrámů se neustále točí sociální život komunity, vůbec není neobvyklé, že budoucí partneři se potkali během chrámové slavnosti, na kterou přispívá každá domácnost – penězi, prací i materiálem. Všechny práce na chrámu se vykonávají společně, každý dělá, co dokáže. Vesnice je pokud možno co nejvíce soběstačná, pouze na specializované a umělecké úkoly se najímají lidé zvenčí.
Chrámy jsou udržovány jako místa čistoty, takže vstup do nich je zapovězen těm, kteří se dostali v nedávné době do kontaktu s mrtvým, a také ženám během menstruace. Překročení tohoto pravidla, dokonce i turisty, si vyžaduje očišťovací ceremonie. Ještě na začátku 60. let se v chrámech odehrávaly zvláštní obřady sloužící k očištění rodiny, v níž se narodila dvojčata opačného pohlaví. Jejich rodiče se museli vystěhovat do zvláštního domku mimo vesnici, která byla po následujících 42 dnů považována za rituálně nečistou, a museli zaplatit za následné ceremonie.
Jednotlivými detaily se balijské chrámy liší, ale v hlavních rysech je jejich vzhled obdobný. Chrám tvoří řada zpravidla tří otevřených nádvoří obklopených zdmi, které mají oddělit posvátné místo od okolního světa. Do chrámu se vstupuje rozdělenou branou, candi bentar, která vypadá, jako by ji nějaký gigant rozetnul v půli a obě části poodsunul stranou. Touto branou se dostanete na nejníže položené a nejméně posvátné první nádvoří, které lze považovat za chrámovou předsíň. V rohu se nachází místo pro kulkul, méně významný je jenom zavěšený na stromě, v důležitějších chrámech má vlastní věž. Tento buben svolává vesnici ke slavnostem nebo ji varuje před požárem či zloději. Kulkulu se zpravidla přinášejí denní obětiny. Na prvním nádvoří neschází ani kuchyně, přístřešek pro gamelan (tradiční indonéský soubor bicích hudebních nástrojů), budova pro vesnická shromáždění a někdy také aréna pro kohoutí zápasy.
Následující střední část chrámu tvoří přechod mezi posvátným a světským, nachází se zde kuchyně i místo, kde se připravují obětiny. Nejposvátnější třetí nádvoří, orientované ve směru k uctívaným horám, střeží velká brána s tváří syna země Bhomy. Touto branou však mohou vstupovat pouze bohové a knížata, obyčejným smrtelníkům jsou určena malá vrata. Tento vchod má podobně jako candi bentar zubovitý tvar, ale není rozdělen.
Půvabné balijské rituály a modlitby, které se během chrámových slavností odehrávají na třetím nádvoří, lze sledovat přes nevysokou zeď, jež ho obklopuje. Muži při modlitbách sedí, ženy klečí, před sebou mají obětiny a zapálenou vonnou tyčinku. Všichni spojenými prsty ukazují nahoru a palci se dotýkají čela. Na závěr si přilepí na spánek, čelo a hrdlo zrníčka rýže, která jim podá kněz, a za ucho si dají květ.
Vlastními místy uctívání bohů jsou pagodovité stavby meru s dřevěným nebo cihlovým základem a stupňovitými střechami, jichž je vždy lichý počet, maximálně jedenáct. Původ těchto střech sahá zřejmě na Jávu do 14. stol. V nejposvátnějším severovýchodním rohu svatyně ve směru hory Gunung Agung se nachází prázdné kamenné křeslo padmásana, trůn pro nejvyšší božstvo Sanghyang Widi Wasa ve tvaru lotosového květu.
Chrámové zdi nejsou posvátné, a tak na nich můžete narazit na výjevy, před kterými prudérnější povahy mohou až zavírat oči. Zejména zdi v pura dalem zdobí až zcela názorná pornografie. Tyto scény mají odrazovat démony, kteří místo do samotného chrámu vstupují do lidských těl. S podobným stylem se setkáte zejména v severní části Bali, kde se dá tamní měkký pískovec snadno opracovat. Taková výpravná chrámová výzdoba bývá někdy označovaná jako balijské baroko.
Ve vesnici Jagaraga, kde se v roce 1840 odehrála bitva mezi Balijci a Holanďany, provází tamní chrám neobvyklá výzdoba zachycující například Evropana v autě přepadeného banditou. K nejhezčím svatyním severního Bali patří Pura Maduwe Karang v Kubutambahanu zejména díky svým panelům, mezi n…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bali