Těžko odolat – když existuje sedmisetstránkový román odehrávající se ve městě, o němž pojednává tento článek, jeho hrdina přijíždí na začátku do onoho města vlakem, to znamená Rhétskou dráhou, a spisovatel stvořivší onen román a obdařený Nobelovou cenou za literaturu byl ještě navrch osm let československým státním občanem, tedy s vědomím všech těchto souvislostí nelze jinak než vetknout román hned do názvu článku. Dotčeným městem je Davos, spisovatelem Thomas Mann a románem Zauberberg čili původně v českých překladech vydávaných v letech 1930–1975 Kouzelný vrch a v novém překladu z roku 2016 Čarovná hora.
Na mapu rodícího se turistického světa vstoupil Davos v 2. pol. 19. stol. jako centrum nikoli zábavní, ale zdravotní turistiky coby klimatické lázně pro pacienty trpící tuberkulózou. Nepřehlédnutelnou pionýrskou postavou těchto začátků byl doktor Alexander Spengler, původem Němec, který musel emigrovat ve dvaadvaceti letech do Švýcarska, když se jako student právních věd v Heidelbergu výrazně zapojil do neúspěšné tzv. březnové revoluce v roce 1848. Vystudoval medicínu v Curychu a v roce 1853 nastoupil jako obecní lékař do Davosu. Krátce poté se Evropou začal šířit věhlas klimatických lázní pro léčbu obávané tuberkulózy, které otevřel doktor Brehmer roku 1854 v Görbersdorfu (dnešní vesnice Sokołowsko v Dolním Slezsku, pár kilometrů od českých hranic) a jež se staly dobovým vzorem pro všechna podobná zařízení. Spengler začal propagovat vysokohorské klima Davosu (nejnižší partie centra města leží v nadmořské výšce 1540–1560 m) jako blahodárné, zdraví prospěšné, ba léčivé pro plicní problémy včetně tuberkulózy. (To poslední se pozdějšími dlouhodobými výzkumy neprokázalo, ale třeba v případě astmatu je pozitivní působení zdejšího klimatu doloženo.) První dva pacienti s tuberkulózou přijeli v únoru 1865, a protože měli za sebou rok neúspěšné léčby v Görbersdorfu, zatímco v Davosu se jejich stav až zázračně rychle zlepšil, nabraly věci spád. Dokonce takový, že po pár letech se někdejšímu vzorovému Görbersdorfu začalo přezdívat „slezský Davos“.
Druhá zásadní role při vzestupu města připadla Willemu Janu Holsboerovi, o němž už z úvodního článku víme, že sem přijel s těžce nemocnou manželkou v roce 1867.
Hned o rok později otevřeli Spengler s Holsboerem lázeňské zařízení nesoucí jejich jména, jež bylo prvním větším komplexem ve městě. Do té doby se zde dalo bydlet pouze v malých penzionech. Když v roce 1875 vyhořelo, postavil Holsboer v jeho místech moderní lázeňský dům už jen pod svým jménem, který ale lékařsky stále vedl Alexander Spengler. Do davoského lázeňství se posléze zapojili i oba Spenglerovi synové. Starší Lucius si hned po studiích, která dokončil v Curychu v roce 1887, otevřel vlastní praxi v části obce Davos Platz a oženil se s Holsboerovou dcerou Helenou Christinou. Tchán se pak na sklonku života pustil s ním a s jeho švagrem Eduardem Neumannem, rovněž lékařem, do svého posledního zdejšího projektu, vybudování luxusního sanatoria na výšině Schatzalp (1861 m n. m.) nad městem. Dokončení se Holsboer nedožil, po jeho smrti v roce 1898 převzal vedení projektu právě Lucius Spengler, sanatorium o Vánocích 1900 otevřel a vedl ho až do své smrti v roce 1923.
Mladší syn Carl Spengler pracoval po promoci nejprve na jiných místech, mj. byl v letech 1892–1896 žákem a asistentem slavného německého mikrobiologa Roberta Kocha v Pruském ústavu infekčních nemocí v Berlíně. Pak se ale do rodného města vrátil a vedl sanatorium Alexanderhaus nesoucí jméno jeho otce. Carl byl nadšený sportovec, který se zapsal do dějin ledního hokeje. V roce 1923 totiž založil Spengler Cup, nejstarší mezinárodní hokejový turnaj týmů, který se zde koná v období mezi Vánoci a Novým rokem koná dodnes a pravidelně se ho účastní i čeští hokejisté.
Román a skutečnost
Éra Davosu jako klimatických lázní pro léčbu tuberkulózy skončila stejně jako v případě obdobných středisek všude jinde s objevem antibiotika streptomycinu (1943). Po 2. sv. válce část sanatorií zanikla, ale z jiných vznikly hotely lákající vlastně na totéž – čisté horské prostředí, doplněné o možnost sportovního vyžití a aktivní dovolené. A marketingově se dá využít i leccos z dávné minulosti. Pochopitelně, že známý obsáhlý román Thomase Manna se přímo nabízí. Jeho děj se odehrává ve fiktivním Mezinárodním sanatoriu Berghof nad Davosem. Turistický marketing s oblibou ztotožňuje Čarovnou horu se Schatzalpem, i když to ve skutečnosti není vůbec jisté. Manželka Thomase Manna Katia se přijela léčit do Davosu v roce 1912 a bydlela v tehdy novém Lesním sanatoriu (Waldsanatorium) profesora Jessena, později se léčila rovněž ve stejnojmenném sanatoriu v Arose. Její manžel čerpal inspiraci k románu z dopisů, které mu psala, a také ze své osobní zkušenosti, když přijel za Katiou na několik týdnů do Davosu na návštěvu. Schatzalp samozřejmě znal a v románu ho také několikrát zmiňuje. Ale třeba k tomu, kde se fakticky nalézá hotelová jídelna, jedno z významných dějišť románu, se vehementně hlásí nejen Schatzalp, ale také Waldhotel, v který se po roce 1957 proměnilo bývalé Lesní sanatorium…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Rhétská dráha