Vlakem Českých drah můžeme do Volar přijet buď z Českých Budějovic přes Český Krumlov a Černou v Pošumaví, z Číčenic přes Bavorov a Prachatice, nebo ze Strakonic přes Vimperk a Kubovu Huť. Ze čtvrtého směru – z bavorského Waldkirchenu a Haidmühle – zbylo jen torzo v podobě krátké provozované odbočky Černý Kříž – Nové Údolí, navazující 6 kilometrů před Volary na dráhu z Českých Budějovic. Dnes se na cestu do Volar vydejme ze Strakonic po 71 kilometrů dlouhé trati; máme pro to dobrý důvod v podobě nejvýše položené železniční stanice v České republice – Kubovy Hutě – v nadmořské výšce 995 m.
Cesta vlakem ze Strakonic se zpočátku může zdát zdlouhavá. Mělké, poměrně zabydlené údolí Volyňky kolem Strunkovic a Volyně není nezajímavé, my však protentokrát míříme dál a výš. Podhorský charakter krajiny se začíná projevovat už za Čkyní a Bohumilicemi, kde výška okolních kopců dosahuje 750 metrů. Po hodině jízdy s mnoha zastávkami vjíždíme na nádraží do Vimperka, kam první vlak ze Strakonic přijel už v roce 1893. Starobylé město s bohatou historií a sklářskou i tiskařskou tradicí je dost dobrou záminkou k opuštění vlaku, my však zůstaneme pro dnešek sedět v motoráku a Vimperkem se pokocháme při jízdě mezi nádražím a tři kilometry vzdálenou zastávkou. Vlak se nejdřív od města poněkud vzdálí, aby se k němu za ostrým obloukem zase přiblížil, a nabral tak dostatečnou výšku. Po pravé straně ve směru jízdy se před námi otevírá jedinečné panoráma historického města s hradem (přestavěným postupně na zámek), hrdě se tyčícím na skále nad hlubokým údolím Volyňky. Jako by už stavitelé dráhy počítali s touto vyhlídkou, mající na našich železnicích jen málokde obdobu.
Za vimperskou zastávkou se mění charakter tratě, která se noří do hustého, převážně smrkového lesa, a táhlými oblouky podél horního toku Volyňky stoupá k horské obci Lipka, jejíž nádražíčko s průčelím staniční budovy pobitým dřevěnými šindely leží v nadmořské výšce 900 metrů. A pak už vlak opět míří vzhůru hlubokými lesy až k malému horskému nádraží v Kubově Huti, která je nejlepším výchozím bodem pro túru na nedaleký Boubín (1362 m) a k Boubínskému pralesu. Jak už název nevelké obce s pouhými 110 stálými obyvateli napovídá, původně se jednalo o sklářskou osadu, založenou počátkem 18. století. V zimě tady bývá spousta sněhu, a tak nepřekvapuje ani něk…