Dolnorakouská kuchyně vlastně neexistuje. Každá část této malebné, úrodné, ale značně různorodé země ovlivněné Moravou i Vídní má totiž vlastní kulinářské poklady. Seznámit se s nimi je čirou radostí a požitkem pro všechny smysly.
Co region, to specialita, ačkoli bez brambor, masa včetně zvěřiny, sýrů, chřestu nebo luštěnin si to neumí představit zřejmě nikde. Mnoho místních lidí nedá dopustit na Saumaise, což bychom mohli přiblížit jako obdobu fašírky ve vepřové síťce, směs pomletého hovězího a vepřového ve formě bochánku, která je různě dochucená a vaří se nebo peče v troubě. Podává se nejčastěji s tzv. servítkovým knedlíkem.
K Waldviertelu kromě piva a vína neodmyslitelně patří ryby, zejména pstruzi, štiky, líni a kapři, dále ovčí a kozí sýr a také šedé zlato – mák. Proto se čtvrti občas říká i Mohnviertel, Maková. Plodina, která se dokonce obchoduje na londýnské burze, zde našla ideální klimatické podmínky, dny plné slunce, chladné noci a hodně rosy. Kolem máku se vše točí zejména ve vesnici Armschlag, v jejímž okolí se pěstuje na ploše 700 ha. Mák se sklízí začátkem září, kdy se také konají makové hody. Na naučné stezce podél říčky Große Krems lze poznávat různé odrůdy, nejen místní šedý mák, ale také jeho konkurenty – mák žlutý a bílý alpský, žluto-oranžový islandský či orientální mák s bílými a tmavě fialovými květy. Zdejší šedý prý ale všechny předčí. Makovou túru, která zabere i pár hodin, nelze korunovat ničím jiným, než třeba makovým dortem, rybou v makové krustě či netradiční makovou hořčicí.
Svět meruněk se rozprostírá ve sluncem zalitém Wachau, kde jaro co jaro nastává přírodní divadlo – rozkvétají desetitisíce stromů, jejichž plody zdaleka nekončí pouze ve vyhlášených knedlíkách, ale třeba i v likérech či pálenkách. Weinviertel má svůj hlavní poklad přímo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Dolní Rakousko