Efes
„Iónové, scházející se na Panionu, založili svá města pod nejkrásnější oblohou a v nejlepším podnebí dosud známého světa,“ napsal kdysi řecký historik Hérodotos z Halikarnássu, ležícího na egejském pobřeží Malé Asie. I to jméno zdejšímu moři dali Řekové, k nimž Iónové patřili. V řecké mytologii se athénský král Aigeus vrhl do jeho vln v zoufalství nad domnělou smrtí svého syna Thesea. I Turci jméno přijali za své – říkají moři Ege Denizi. Dodejme, že tu také vyrostly dva ze sedmi antických divů světa, mauzoleum v Halikarnássu a Artemidin chrám v Efesu, zatímco v samotném Řecku se do slavné sedmičky dostala jen obří socha Diova v Olympii.
Již v době rozkvětu chetitské říše pronikla přes Egejské moře na západní pobřeží Malé Asie kultura krétská, mykénská a aiolská. Jejími středisky byly Mílétos a Trója (Ílion). Ke známé válce mezi Trójany a Řeky došlo kolem roku 1200 př. n. l. Přibližně v té době zanikla pod náporem východních kmenů i chetitská říše. Později ovládli vnitrozemí Frygové a Lýdové, kteří začali ohrožovat i pobřežní oblasti s řeckým osídlením. Ti uchránili svou kulturu i díky tomu, že se v 7. stol. př. n. l. sdružili do spolku dvanácti iónských měst v čele s Mílétem a Efesem. Její pozůstatky můžeme naštěstí obdivovat dodnes.
Jelikož se o archeologický průzkum maloasijských nalezišť zasloužili v 19. stol. hlavně evropští archeologové a osmanští páni jim moc pozornosti nevěnovali, ocitly se cenné památky z Pergama v Berlíně a ty efeské zase v Londýně. Ovšem vidět pozůstatky antických staveb na jejich původním místě, v nádherné přírodní kulise, je zážitek, jaký vám žádné muzeum nemůže věrně zprostředkovat, jen doplnit.
Mílétos byl jedním z nejstarších měst na egejském pobřeží. Postupné zanášení zálivu, na jehož břehu se nacházel, naplaveninami přinášenými řekou Meandros (dnešní Büyük Menderes) způsobilo zánik jeho přístavu a nakonec i opuštění města, jehož pozůstatky dnes leží několik kilometrů od moře. Mílétos zbohatl obchodem a zakládáním kolonií od Egypta po Černomoří. Proslavily ho také významné osobnosti zdejší filozofické školy: matematik a astronom Thalés (počítaný mezi tzv. sedm mudrců řeckého archaického období), vědci podobného zaměření Anaximenés a Anaximandros, historik Hekataios a architekt Hippodámos.
Doba však byla pohnutá, a když okupovali město Peršané, stal se zdejší tyran Histiaios dokonce rádcem perského krále Dáreia I. Pak se však Mílétos v čele dalších řeckých měst vzbouřil a zaplatil za to krvavou daň: Byl srovnán se zemí. Architekt Hippodámos začal roku 479 př. n. l. budovat nové město, které pak mělo až 80 000 obyvatel a prošlo bouřlivým vývojem, než v 16. stol. zaniklo.
Na kopci se dochovala byzantská pevnost, pod ní héróon, kultovní místo k uctívání héroizovaných zemřelých, a hlavně římské divadlo pro 15 000 diváků. Zajímavé jsou i zbytky dávné radnice se sedadly pro 1200 lidí v 18 řadách a pozůstatky Athénina chrámu. Monumentální vstup na největší náměstí (agoru) tvořila brána, která je dnes v rekonstruované podobě součástí Antické sbírky Berlínských státních muzeí. V Mílétu nechybějí římské a turecké lázně ani mešita. V 6. stol. se tu narodil architekt Isidor z Mílétu, tvůrce slavného byzantského chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli.
Na planině zavlažované kdysi řekou Meandros leží i nedaleké město Priéné. Je ukázkou nejdokonalejšího provedení Hippodámova roštového plánu výstavby města, v němž se všechny ulice křižují v pravém úhlu. Za dobře dochovaným helénistickým divadlem (s oltářem pro oběti bohu Dionýsovi) projdete pobořeným byzantským kostelem k mohutnému sloupoví chrámu bohyně Athény. Chrám byl dílem architekta Pýthea, který se podílel i na slavném mauzoleu v Halikarnássu. Athéninu božskému otci Diovi tu postavili v dórském stylu mnohem menší chrám, větší tu měla dokonce i bohyně úrody Démétér.
Blízká Didyma byla sice mnohem menší než Mílétos, ale mohla se pochlubit opravdu velkolepým chrámem s dvojitými řadami sloupů po obvodu (dipteros). Tento tzv. Didymeion byl zasvěcen Apollónovi, bohu slun…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Turecko