Egyptské muzeum ve Vatikánu co do rozsahu svých sbírek nemůže konkurovat mnohem bohatěji vybaveným sbírkám antického umění, které tvoří již od založení páteř Vatikánských muzeí. Přesto stojí za návštěvu…
Zaujímají jen devět sálů v severním průčelním křídle Cortile della Pigna a přiléhají k prostorám Belvederu a jeho pozdějších přístaveb. Spolu s antickými sbírkami Musea Chiaramonti jsou vlastně prvními, které se nám nabízejí hned poté, co vstoupíme do Vatikánských muzeí nyní užívaným vchodem a projdeme tzv. atriem Čtyř bran.
Jak už jsme se zmínili, za svůj vznik muzeum vděčí obecné „egyptománii“, která zachvátila Evropu po Napoleonově výpravě do Egypta v roce 1798. Na rozdíl od většiny válečníků se Napoleon skutečně zajímal o historii kultury a tak, kromě odborníků technických profesí, s ním putovali i historikové a umělci. Francouzi v Egyptě, nedotčeném dosud archeologickým bádáním, tehdy získali ohromné množství materiálu, který též průběžně dokumentovali. Mezi jiným také slavnou Rosettskou desku, která se později stala klíčem k rozluštění hieroglyfů.
Po zkáze francouzského loďstva u Abúkiru roku 1798 a následné kapitulaci odříznutého expedičního sboru museli Francouzi své nejcennější nálezy přenechat Angličanům (dnes jsou pýchou Britského muzea v Londýně), nicméně obdiv Evropanů ke všemu egyptskému byl na světě – v architektuře, módě i užitém umění a, samozřejmě, v novém odvětví sběratelství.
Egyptologické muzeum ve Vatikánu založil Řehoř XVI. v roce 1839. Jeho pravou rukou byl páter L. M. Ungarelli, jeden z prvních italských egyptologů, jenž také inicioval úpravu interiérů v „egyptském stylu“ zahrnující třeba i tvar pilířů a časté motivy okřídlených slunečních kotoučů coby symbolů boha Re v jeho chrámech. Kuriozitou je oslavný hymnus na počest papeže jako zakladatele sbírky, který Ungarelli sám složil a nechal ho v hieroglyfech napsat na římsu v jedné z místností.
Sbírka zahrnuje objekty různorodé povahy, jak je už Řehořovi předchůdci získávali zhruba od konce 18. stol. nejen přímo z Egypta, ale především z archeologických nálezů v samotné Itálii, hlavně v Římě a okolí. Nebylo to totiž poprvé, co se někdo zajímal o kulturu starého Egypta – ta se těšila už ve starověku zájmu bohaté římské společnosti, tím spíše, že po zániku ptolemaiovské dynastie a politicky nešťastné love story Marka Antonia s Kleopatrou byl bájný a vždy záhadný Egypt součástí Římské říše. A tak se už tehdy egyptské cennosti do Říma hojně dovážely a neméně hojně padělaly. A to jak přímo kvůli nekalým obchodům, tak i jako sochy či dekorace budov zařizovaných v módním egyptském stylu. Muzeum vystavuje artefakty obojího druhu – i prastaré falzifikáty a napodobeniny mají svou vypovídací hodnotu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vatikánská muzea