Friedrichshafen
Bodamské jezero, to je nekonečný ráj vodních sportů a radovánek všeho druhu, od koupání a potápění přes jízdu na motorovém člunu či vodních lyžích, jachting, surfování, kanoistiku až třeba po okružní plavby. Nádheru, barvy i vůně zdejší krajiny lze vychutnávat také ze sedla kola či koňského hřbetu, ale i z oblohy, kam vás vynese vzducholoď, kultovní zeppelin nejnovější generace. Právě u Bodamského jezera se před více než stoletím začaly psát dějiny luxusní letecké přepravy a zhmotnil se sen o řiditelné vzducholodi.
Rodák z Kostnice, hrabě Ferdinand von Zeppelin, potomek německého šlechtického rodu, jehož kořeny sahají až do 13. stol., se s létáním seznámil za americké občanské války. Tehdy pětadvacetiletý Zeppelin sloužil jako pozorovatel u armády Severu, která ke sledování bojiště často používala balony naplněné plynem. Tehdy se také poprvé v životě balonem i proletěl, což byl pro něj evidentně zlomový okamžik. Na vysněnou stavbu vlastních vzducholodí si však musel počkat více než čtvrtstoletí. Na vojáka z povolání a časem i absolventa strojařiny a chemie čekala prusko-rakouská válka i válka s Francií. Myšlenka řiditelné vzducholodě se zřejmě zrodila při pozorování francouzských balonů odlétajících se zprávami z obležené Paříže. Technicky vzdělanému Zeppelinovi bylo hned jasné, že praktické využití má pouze let, jehož směr lze ovlivnit. Pro realizaci mu však chybělo v podstatě vše. Peníze, dostatečně výkonný a hlavně lehký motor i podpora vojenských míst. Prosadit vývoj vzducholodí pod záštitou armády se mu nepodařilo. Po předčasném odchodu do výslužby v roce 1891 v hodnosti generálporučíka však Zeppelin v realizaci svého snu pokračoval. Trvalo téměř dalších deset let, než se jeho vzducholoď s pevnou kostrou a benzinovými motory poprvé vznesla nad vody Bodamského jezera, kde si u Friedrichshafenu udělal základnu.
Hrabě Ferdinand von Zeppelin sice nebyl prvním konstruktérem vzducholodě, ale jako první ji vyrobil pro praktické účely. Řiditelnou vzducholoď LZ 1 poprvé vyzkoušel 2. 7. 1900. Během dalších let své vzducholodě zdokonaloval, ale po různých nehodách či nouzových přistáních měly jeho projekty namále. Zachránila ho celonárodní sbírka a nakonec i vládní podpora. Na podzim 1908 se ve vzducholodi proletěl také německý korunní princ Vilém Pruský a přišel se na ni podívat i sám císař Vilém II. Před 1. sv. válkou bylo vyrobeno 25 vzducholodí Zeppelin, během ní 88 a dalších šest po válce – toho se již hrabě, který si díky své zarputilosti vysloužil přezdívku „bláznivý“, nedožil, zemřel v 78 letech roku 1917.
Velké vzducholodě s pevnou kostrou, označované podle svého vynálezce jako zeppeliny, prožívaly svůj zlatý věk mezi oběma světovými válkami. Klenotem Zeppelinovy firmy, kterou po smrti jejího zakladatele vedl Hugo Eckener, se stala vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin. Vznesla se v roce 1928 a během devíti let bezproblémového provozu uskutečnila 590 letů, nalétala přes 1,5 mil. km, přepravila 34 000 cestujících a 78 t pošty. S výzkumnou expedicí prozkoumala ruské polární končiny a v roce 1929 jako první vzducholoď obletěla zeměkouli.
Fenomenální éru komerčních letů ukončila tragédie vzducholodi LZ 129 Hindenburg, pojmenované podle polního maršála a prezidenta Výmarské republiky. Luxusní létající kolos s kostrou vyztuženou kovovými dráty o dosud nepřekonaných rozměrech (délka 245 m, průměr 40 m) už měl za sebou několik úspěšných zaoceánských letů, když se 3. května 1937 večer vydal z Frankfurtu n. M. na další. Let měl trvat dva a půl dne, o polovinu méně než obvyklá plavba zaoceánským parníkem. Nad Atlantikem ale nabral stroj kvůli silnému protivětru několikahodinové zpoždění a kapitán Max Pruss i provozní ředitel společnosti Ernst Lehmann se ocitli pod tlakem. Přistání v americkém Lakehurstu u New Jersey bylo naplánováno na dopoledne 6. května, kdy se měli po vyložení cestujících a nákladu „nalodit“ noví pasažéři, vesměs bohatí Američané, kteří mířili na korunovací nového anglického krále Jiřího VI. Zpoždění se kapitánovi nepodařilo zmenšit, musel zápasit s bouřkou a silným větrem, poslední „kapkou“ byl zřejmě závěrečný manévr a dvě ostré zatáčky nad letištěm. Přeživší svědkové katastrofy vzpomínali, jak najednou obří rudá koule prorazila plášť vzducholodě, která se začala zhroutit. Někteří cestující začali v panice vyskakovat, což se mnohým stalo osudným. Pád z velké výšky měl paradoxně na svědomí více obětí než ohnivé peklo, které trvalo pouhých 34 vteřin. Při jedné z nejhorších leteckých katastrof své doby zahynulo z 97 osob na palubě 13 pasažérů a 22 členů posádky, navíc ještě jeden člen pozemního personálu. Tragédie se odehrála takřka v přímém přenosu, protože na přílet slavné vzducholodě z Německa čekali kromě fotografů také rozhlasoví i televizní reportéři. Příčiny katastrofy nebyly dodnes zcela jednoznačně objasněny. Kromě technické závady se spekulovalo o možné sabotáži. LZ Hindenburg byl totiž chloubou tehdejšího nacistického Německa. Nejspíš ale šlo o sérii nejrůznějších událostí včetně vlivu počasí.
Příběh konstruktérů, vynálezů a zrodu kultu elegantních vzducholodí vypráví u přístavu ve Friedrichshafenu na ploše 4000 m2 multimediální Zeppelin Museum, které přestavuje více než 1500 originálních exponátů, historické zvukové, filmové i obrazové materiály i slavnou částečnou rekonstrukci paluby vzducholodě LZ 129 Hindenburg. V každé docela titěrné kajutě, které byly situovány do dvou pater, bylo umyvadlo s tekoucí teplou a studenou vodou, šatní skříň a dvě lůžka nad sebou. Pasažéři měli zajištěno maximální pohodlí, ke kterému samozřejmě patřila jídelna a možnost procházet se po dvou promenádách. Ze salonu, který sloužil i jako kino a čítárna, mohli sledovat krajinu ubíhající pod vzducholodí. Zkrátka nepřišli ani kuřáci, kteří měli pro svou zálibu speciální místnost.
Zeppelin Museum se ale nevěnuje pouze technice, nýbrž má i svou část uměleckou, v níž vystavuje formou střídajících se výstav díla ze své sbírky čítající téměř 4000 položek od středověku až po modernu. Těžištěm je avantgarda 20. stol. a díla mistrů, kteří se v éře nacionálního socialismu stáhli k Bodamskému jezeru do „vnitřní emigrace“ jako Otto Dix, Max Ackermann nebo Erich Heckel. Začátky muzea spadají už do roku 1869, kdy Spolek pro dějiny Bodamského jezera a jeho okolí, založený o rok dříve, otevřel své sbírky pro veřejnost. Bylo to vůbec první muzeum v oblasti. V roce 1927 prodal spolek své sbírky městu Friedrichshafen. Vzniklo Městské muzeum Bodamského jezera. Ve stejném období založila společnost Luftschiffbau Zeppelin GmbH malé firemní muzeum. To se roku 1938 přestěhovalo do nové budovy o ploše 1000 m2. Během druhé světové války ho na rozdíl od městského muzea nezničily bomby, po válce však byla jeho sbírka odvezena do Francie. Obnovené Muzeum Bodamského jezera s uměleckou sbírkou nově vybudovanou po roce 1945 bylo otevřeno na podzim 1957 v bočním křídle nově postavené radnice. O tři roky přibyla do téhož objektu větší část sbírky muzea vzducholodí, vrácená z Francie. I když bylo muzeum v roce 1985 zrekonstruováno, jeho prostory stále se zvyšujícímu počtu návštěvníků nestačily. Začalo se uvažovat o novostavbě, ale pak se naskytla možnost získat budovu někdejšího přístavního nádraží. V ní mají od roku 1996 fandové letectví a techniky, ale i milovníci umění svůj ráj. Pod konceptem výstavních prostor je podepsán prof. Hans Günter Merz, spojený například také s novým pojetím berlínské Staré národní galerie. Přestavba památkově chráněného objektu v moderní muzejní budovu, do které ročně zavítá na 250 000 návštěvníků, je dílem místní architektonické kanceláře Jauss+Gaupp.
U Bodamského jezera se ale můžete nejenom ponořit do technických či historických detailů, ale také si na vlastní kůži zkusit let vzducholodí. Z letiště na okraji města startují každý den vzducholodě Zeppelin NT (Neue Technologie) k vyhlídkovým letům nad Bodamským jezerem a nad Alpami. První vzducholoď tohoto typu vzlétla v roce 1997, komerčně se začaly využívat o čtyři roky později. Nové zeppeliny jsou 75 m dlouhé, což je srovnatelné s Boeingem 747. Plášť vypíná hliníková konstrukce o hmotnosti 1100 kg. Tyto vzducholodě už nemají s původní konstrukcí hraběte Ferdinanda nic společného, snad jen to, že za krátký vyhlídkový let hodně zaplatíte.
Vzduchoplaveckou historii Friedrichshafenu mapuje také Dornierovo muzeum. Na výstavní ploše 5000 m2 a v přilehlém parku prezentuje zajímavou historii firmy, kterou založil konstruktér Claude Dornier. Jako mladý inženýr pracoval u Zeppelina, časem se osamostatnil a založil vlastní společnost. V letech 1920–1930 vyráběla hydroplány, jako třeba proslulý Dornier Do X. Po 2. sv. válce se výroba nejprve přesunula do zahraničí, v polovině 50. let se vrátila do Německa, v roce 2002 společnost zanikla.
Po zlaté éře zeppelinů na počátku 20. stol. stojí v současnosti létající obři na prahu renesance, zejména v Anglii a USA. Sen o nehlučném transportu v oblacích přináší stále nové vize. Zda a kdy skutečně dojde k renesanci vzducholodí, to ukáže brzká budoucnost.