Neodmyslitelnou součástí mnoha amsterdamských grachtů jsou hausbóty, které je lemují po jedné nebo i obou stranách. Leckdo se při pohledu na ně zasní, jak romantické takové bydlení asi může být…
Pokud ke svému životu zrovna nepotřebujete rozměrný nábytek, nevadí vám trochu nižší stropy a nutnost občas se někde sehnout, můžete svůj sen snít směle dál. I když tak lehké to zase není. Hausbótů je prý dnes v Amsterdamu 2256. Představa, že si sem přidáte i ten svůj, je ale marná. Nejsou už žádná volná místa ke kotvení. Jediným řešením je, zakoupit už existující ukotvený hausbót. Občas se nějaký prodává, ale není to právě levná záležitost, hausbót stojí skoro stejně jako rodinný domek. Některý se dá pořídit už kolem 300 000 eur, ale výjimkou nejsou ani ceny více než dvojnásobné. Samotnou koupí výdaje nekončí, ale spíše začínají. Městu se platí „kotevné“, vlastně nájem za místo, kde je hausbót ukotven. To se pohybuje nejčastěji v rozmezí 800–1100 eur za rok. Zapomenout samozřejmě nesmíte na daň z nemovitosti, která se odvíjí z hodnoty hausbótu. Poplatky za vodu, elektřinu, případně plyn (hausbóty jsou většinou připojeny k inženýrským sítím stejně jako kterýkoliv dům na souši) jsou stejné jako v normálních bytech, ale pojištění hausbótu je mnohem dražší než pojištění domu. A u železných lodí je ještě třeba počítat s pravidelnou údržbou v loděnici.
Poslední informace si zaslouží bližší vysvětlení. Existují dva základní typy hausbótů. Jedním jsou právě zmíněné železné lodě, tj. původně nákladní lodě, jejichž nákladový prostor byl přestavěn na obytný. Protože železo reziví, vyžadují pojišťovny, aby taková loď absolvovala jednou za tři až šest let údržbu v loděnici. Obytné lodě většinou nemají motor, a tak je dopravuje do loděnice a zpátky vlečný člun. Údržba, při které se hlavně očistí vysokotlakou stříkačkou spodní část trupu a poté natře speciálním lakem, trvá zhruba týden, majitelé ale po tuto dobu mohou zůstat na palubě. Druhým typem jsou tzv. archy – nové hausbóty postavené na objednávku na plovoucí betonové plošině. Takové hausbóty mají často obdélníkový půdorys, moderní zařízení a ani pohledově se nijak neliší od malého domku. A protože beton nerezaví, není u nich nutná údržba v loděnici.
Chcete-li získat představu, jak to v takovém hausbótu vypadá, nemusíte mít nutně v Amsterdamu známého, který by obytnou loď vlastnil. Na Prinsengrachtu, přímo u náměstí Johnny Jordaanplein s památníkem známých zpěváků amsterdamských písní, kotví už 20 let Hendrika Maria, původně nákladní plachetnice postavená v roce 1914, která až do roku 1967 přepravovala hlavně dřevo, písek a štěrk. Pak byla přestavěna na hausbót, v němž se až do roku 1997 normálně bydlelo, aby následně začala sloužit jako muzeum.
Z paluby, kterou na zádi i na přídi zdobí bujná vegetace v květináčích, se po schodech sestoupí do malé místnosti zvané roef – tady kdysi žil kapitán nákladní lodi s celou svou rodinou. Dva schůdky odtud vedou do někdejšího nákladového prostoru. Původně nebyl nijak členěný, ale při přestavbě na hausbót do něj byly vestavěny příčky oddělující jednotlivé místnosti. Nejprve se vstupuje do kuchyně, která má ve stropě poklop – tudy se do lodi stěhovaly větší věci, jako třeba nábytek. Následuje obývací pokoj, za ním menší místnost se spacím koutem pro dvě osoby a vestavěnou koupelnou s toaletou i sprchou. Zvláštnost – speciální pumpa za toaletou, která veškerý odpad rozmělní a pod tlakem pak vede odpadní vodu úzkou hadicí do městského odpadního systému. Na konci je ještě jedna malá místnost, kde se dnes promítá dokumentární film. Je odtud vidět do prostoru přídě, v němž je na pravoboku stále ještě „klec“ – prostor, kde spal čeledín, přístupný pouze z paluby. Původně byla obdobná „klec“ i na levoboku. A to je vše. Navzdory veškeré romantice si nejsem úplně jistý, že by mi zrovna tohle bydlení vyhovovalo, ale za vidění to určitě stálo.
Další články z vydání o Amsterdamu naleznete zde