Hollókö
Sotva byste našli v Maďarsku pohlednější vesnici. Dokonale zapadá mezi kopce malebně zvlněné pahorkatiny Cserhát na severu země a její upravená stavení svítící bílou omítkou harmonicky splývají s okolní přírodou, pastvinami, sady, vinohrady, poli a lesíky.

Původní staré Hollókö tvoří jedna hrubě dlážděná, mírně svažitá ulice, která se u kostela rozdvojuje. Vypadalo takhle již v 17. stol. a od té doby se prakticky nezměnilo. Domy ale původní nejsou. Několikrát je jejich obyvatelé po ničivých požárech museli přestavovat. Naposledy na začátku minulého století, kdy dřevo a došky nahradili odolnějšími vepřovicemi a střechy pokryli taškami. Původní půdorys i vnější vzhled v duchu tradiční palócké architektury ale zachovali. Hliněné zdi jsou postaveny na kamenných podezdívkách, stěny podle starého zvyku bílí nejméně třikrát za rok. Pro venkovské chalupy jsou charakteristická dvě okna v průčelí, nad nimiž se zvedá lomenice zdobená půvabnými řezbami. Dřevěné loubí vpředu a na straně do dvora chrání před deštěm, lidé tady také suší kukuřičné klasy, papriky a česnek. Okna zdobí květiny a dřevěné ploty ohraničují upravené zahrádky. Malý kostelík v selském stylu stojí na návsi, kde se setkávají jediné dvě ulice starého Hollókö. Podle dochovaných záznamů tady křesťanská svatyně stála už v roce 1343, ale v 16. stol. ji při svém vpádu pobořili Turci. Dnešní kostelík se zajímavou dřevěnou věžičkou byl postaven o tři století později. Je tak malý, že se do něj ani nevejdou všichni obyvatelé vesnice a část z nich musí stát při bohoslužbě venku. Ve vesnickém muzeu se nacházejí předměty denní potřeby a obrazy ze života Palóců.

Na návrší, jež je zbytkem sopouchu prastaré sopky, se ve výšce 363 m n. m. nacházejí zříceniny hradu. Vznikl již někdy ve 13. stol., později sloužil jako obranný bod proti tureckým nájezdům a zavítali sem i husitští bratříci…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Maďarsko