Polonnaruwa a další starobylá města byla opuštěna po smrti Mághy roku 1255. Devastace Srí Lanky nájezdníky z jižní Indie se stala inspirací pro mytologii a folklór, který představoval Tamily jako nepřátele sinhalského národa. Svou roli při kolapsu srílanské civilizace hrála ale také politická nestabilita uvnitř sinhalského království. Sinhalci se usadili hlouběji ve vlhkých horách, kde hledali větší bezpečí a novou ekonomickou základnu. Začal se rozvíjet obchod se skořicí, kterou nalezli v lesích a exportovali přes přístavy na jihozápadním pobřeží. V praxi tak došlo k regionálnímu rozdělení ostrova mezi Sinhalce a Tamily. Až do počátku 20. století byl mezi tamilským královstvím na severu kolem Jaffny a sinhalským na jihozápadě rozsáhlý lesní pás.
V pořadí již třetím hlavním městem sinhalské části ostrova se ve 13. stol. stalo Kandy – „sladké“ město rozkládající se mezi zelenými kopci s bohatou vegetací. Jeho jméno ale ve skutečnosti v sinhalštině neznamená „cukrátko“, nýbrž „hora“. Kandy pokračovalo v tradici Anurádhapury a Polonnaruvy, stalo se centrem umění, hudby a tance, jež žijí v mysli a duši jeho obyvatel dodnes.
Hrdí vládci v horách si udrželi nezávislost po několik set let, a to dokonce i vůči Portugalcům, Holanďanům a Britům, kterým však nakonec roku 1815 podlehli. Britové si je podmanili jednou provždy a drželi Kandy ve svých rukách až do nezávislosti Cejlonu v roce 1948. Panovníci v Kandy prosluli nemilosrdným chováním. Jedním z trestů, který používali za neposlušnost, bylo například zabití slonem. K nejrozporuplnějším patřil podle některých zpráv poslední z nezávislých králů, Srivikrama Rádžasinha, který ale na druhé straně zanechal Kandy milou památku – umělé jezero, nad nímž se zrána snáší mlha a které zve k romantickým procházkám a vyjížďkám na loďkách. V centru města lze i dnes najít zbytky deštného pralesa s různými druhy květin, popínavých lián, zeleným a žlutým bambusem. V mělké vodě se zde brouzdají varani, pestrobarevní ledňáčci pátrají bystrým zrakem po chutné rybce a tlupa opic se živí ježatými plody chlebovníku, známými jako žakie či anglicky jackfruit. Svěží vzduch a zvuky džungle jsou zcela novou zkušeností pro Evropany, kteří přijíždějí z chladného kontinentu.
Rájem pro milovníky přírody je také Královská botanická zahrada v asi 15 km vzdáleném městě Peradeniya. Z někdejší královské zahrady, která se v těchto místech nacházela už od druhé poloviny 14. stol., ji vytvořili Britové a roku 1824 otevřeli poprvé pro veřejnost. Ideální místo pro fotografie se nabízí třeba v palmové aleji či pavilonu orchidejí, jejichž sbírka patří k největším chloubám zahrady. Na jezírku ve tvaru srílanského ostrova plavou barevné lekníny a v korunách okolních stromů pospávají hejna kaloňů. Děti je občas škádlí, rozkývají kmen a vyplašení okřídlenci se za mohutného mávání kožnatými křídly rozlétnou do všech stran. Zajímavostí je také endemická palma lodoicea seychelská, rostoucí ve volné přírodě pouze na ostrovech Praslin a Curieuse, která je známá pod jménem Coco de Mer a vytváří největší semena ze všech rostlin na světě, která váží až 20 kg a mají pozoruhodný tvar připomínající ženské pozadí. Obrovské plody této palmy jsou proto pečlivě očíslované, aby si žádný z návštěvníků nevzal domů o suvenýr víc.
Kandy se nejvíce proslavilo růžovým chrámem Dalada Maligawa, kde je uložen Buddhův zub, který se dostal na Srí Lanku ve 4. stol. ve vlasech indické princezny z Kalingy (stát rozkládající se zhruba v místech dnešního spolkového státu Urísa). Tuto scénu také zachycuje krásná nástěnná malba v chrámu Kelanya nedaleko Kolomba. Poté, co Buddha dosáhl nirvány, byly jeho ostatky rozděleny mezi věřící v jihovýchodní Asii. Levý špičák získal král z Kalingy a jeho rodina ho chránila po celá staletí. Když hrozilo obsazení trůnu novou nebuddhistickou dynastií, král Guhasiva předal zub své dceři Hemamale a pověřil ji jeho ochranou. Ta se měla s manželem vydat na Srí Lanku, ostrov buddhistům…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Srí Lanka