Celosvětově mají Filipínci dobré jméno jako pracovití lidé, kterým lze důvěřovat. Mnozí pracují v zahraničí – na stavbách, v nemocnicích jako zdravotní sestry či v domácnostech jako služebné a chůvy. Dobrý pracovní výkon se snoubí s platy výhodnými pro zaměstnavatele a stále ještě atraktivními pro Filipínce, jimž umožní zasílat část peněz domů rodině. Miliony Filipínců takto pracují v USA, Evropě, na Blízkém Východě, v Japonsku, Jižní Koreji a dalších zemích. Menší komunita žije také v České republice. Dokážou se uskrovnit, bydlí po skupinkách v malých bytech a spoří. Jací jsou ale Filipínci doma?
Hned po příletu do Manily na vás dýchne vřelá atmosféra. Teplo přichází nejen díky tropickému klimatu, ale vychází ze srdcí lidí, z jejich úsměvů a veselých očí. Nic není problém, vše lze nějakým způsobem zařídit a zákazník je náš pán.
Filipínci milují děti a rodina je pro ně velmi důležitá. Proto jsou také Filipínky tolik oblíbeny jako chůvy. Rodina drží pohromadě a zpravidla je početná. Vláda se zatím k žádné rozsáhlé propagaci kontroly populace neodhodlala, takže ostrovy jsou skutečně přelidněné. Vyrazíte-li z Manily autem do provincií, nenajdete klidného místa. Všude jsou domy, spousta aut a lidí. K poměrně vysoké porodnosti přispívá i katolická církev, která naopak vyzývá k plození nových křesťanských duší. Filipínci jsou oddanými katolíky, v neděli navštěvují pravidelně bohoslužby a naslouchají podobným projevům. Finančně lépe situované vrstvy již mají jiný životní styl, bližší západnímu, a zpravidla počet dětí omezují, chudí lidé, kterým naopak chybí dostatek prostředků, mnohdy plodí „malé vesnice“.
Církev je aktivní i v jiných oblastech, dodnes není např. oficiálně povolen rozvod. Složitým a drahým způsobem lze dosáhnout separace právní, ale ti, kteří nemají moc peněz, zůstanou ve svazku, jenž se jim nepovedl, napořád. Cenzura funguje i u filmů, v nichž bývají některé příliš odvážné pasáže zamlžovány, případně není nějaký film vůbec povolen do distribuce.
Rodina podporuje své členy v době nemoci a jiných potíží. Mladé dívky, kterým se podařilo výhodně se provdat do ciziny, zasílají domů finanční podporu, což se považuje za samozřejmé. Příbuzní se scházejí především v době svátků, jako jsou Vánoce a Velikonoce. To přijíždějí v hojném počtu i ti, kteří žijí v zahraničí. Hlavní město Manila se o svátcích vylidní. Lidé, kteří ve městě zůstanou, si libují, že konečně zažijí pár klidných dnů bez dopravních špiček, smogu a hluku. Velké bulváry jsou poloprázdné, všude je klid. Jen na Silvestra je slyšet spoustu ohňostrojů a dělbuchů, které zahalí metropoli do šedivého kouře…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Filipíny