Méně znalí turisté se tu prý na ulicích občas ptají, kde že je ta vyhlášená pevnost? Přece tady, všude kolem vás, jste v ní, zní odpověď. Celé město je tou pevností. Nevěříte? Zajeďte si do Josefova. V seznamu obcí ho najdete pod Jaroměří, jejíž součástí je od roku 1948.
Ve válkách o dědictví rakouské přišla Marie Terezie o Kladsko a větší část Slezska. Znamenalo to změnu severní hranice habsburské říše, smluvně potvrzenou po skončení sedmileté války v roce 1763. Kromě území přišlo Rakousko i o tamní vojenské pevnosti, které potřebovalo nahradit. Nejprve zmodernizovalo Olomouc a pak udělalo bastionovou pevnost z Hradce Králové, jenže ta ležela příliš ve vnitrozemí, jak se ukázalo při dalším konfliktu mezi Rakouskem a Pruskem ve válce o bavorské dědictví. A tak došlo na výstavbu dvou úplně nových pevnostních měst podle nejnovějších poznatků francouzské Královské inženýrské školy v Mézières. Jedno vzniklo na severozápadě Čech a císař Josef II. ho pojmenoval po své matce, která zemřela necelých sedm týdnů po položení základního kamene, Terezín (psali jsme o něm v čísle České středohoří 2, ZS 3/2012). To druhé na severovýchodě známe dnes jako Josefov.
Josef II. ho sám po sobě nepojmenoval, učinil tak na jeho památku až císař František II. v roce 1793, tři roky po Josefově smrti. Do té doby byla pevnost známa pod jménem vesnice, která se v jejím místě původně rozkládala – Ples. Podle návrhu francouzského vojenského inženýra Clauda-Benoîta Duhamela de Querlonde byla postavena pevnost s osmi bastiony propojenými kurtinami, se čtyřmi předbastiony a třemi branami, vnější obrannou linií složenou z ravelinů, kleští a kaponiér, jejíž obranyschopnost ještě zvyšovala možnost zaplavit louky před pevností vodou z nedalekých řek Metuje a Labe. Hradbu lemoval na vnitřní (městské) straně souvislý pás kasáren, které jednak zesilovaly vnitřní obranný val, jednak poskytovaly ubytovací prostory pro vojáky nedaleko od míst jejich bojového nasazení. Ke kurtinám přiléhala tzv. jednoduchá kasárna, hrdla bastionů uzavírala kasárna dvojitá. Největším unikátem Josefova je ale systém podzemních chodeb, které dohromady měří 45 km a umožňovaly nejen bezpečný přesun vojáků mezi střeleckými galeriemi, ale také zaminování předpolí hradeb.
Základní kámen k pevnosti položil osobně Josef II. 3. 10. 1780, údajně v místech budoucí Jaroměřské brány. O sedm let později byla pevnost bojeschopná a císař ji slavnostně předal vojsku, i když dokončovací práce probíhaly ještě další tři roky. Od roku 1791 se pak začaly uvnitř města objevovat také první civilní domy, stavěné v jednotném stylu a podle přísných pravidel, které poskytovaly bydlení rodinám řemeslníků a živnostníků poskytujících posádce nejrůznější služby. A třeba kostel Nanebevstoupení Páně vznikl až v letech 1805–1811, do té doby se veškeré bohoslužby odehrávaly pouze v kapli na nádvoří nemocnice.
Jistou ironii osudu lze spatřovat v tom, že Josefov nikdy aktivně nezasáhl do žádné války, několikrát jen fungoval jako vězení, resp. zajatecký tábor, poprvé pro francouzské vojáky za napoleonských válek. V té době se z tradičních nepřátel Rakouska a Pruska stali pod tlakem okolností spojenci. A když pak znovu stály oba státy proti sobě ve válce z roku 1866, pruská armáda se Josefovem vůbec nezabývala, prostě ho obešla a k rozhodující bitvě této války došlo u Hradce Králové. V roce 1888 byl Josefov zbaven svého pevnostního statutu, v letech 1891–1905 byly postupně zbořeny všechny brány, ale většina opevňovacího systému zůstala zachována. A posádkovým městem poskytujícím armádě významné zázemí zůstal Josefov i nadále, celkem tak fungoval více než 200 let. Tato zásadní část jeho historie skončila teprve v 1. pol. 90. let 20. stol. odchodem nejprve sovětských vojsk a pak i české armády. Určité spojení s naší armádou ale přetrvává, stále zde funguje vojenské opravárenské zařízení.
Sdružená vstupenka za zvýhodněnou cenu umožní turistovi navštívit tři expozice. Na trase „Bastion I a podzemí“ se návštěvnici dozvědí všechny základní údaje o pevnosti, podívají se do tajemně působících podzemních chodeb, uvidí ubytovací kasematy určené pro pobyt vojáků během bojů a vystoupí také na hlavní obranný val. Kromě toho je v areálu Bastionu I umístěno též Lapidárium M. B. Brauna s originály soch z mariánského sloupu na dnešním náměstí Československé armády v Jaroměři, kde jsou nahrazeny kopiemi. Jediným dílem odjinud, konkrétně z nového jaroměřského hřbitova, je náhrobek Plačící žena, který zachycuje Braunovu manželku Marii Alžbětu, jak truchlí nad rakví své matky Anny Miseliusové.
Druhá trasa zahrnuje Bastion X, Ravelin XIV a Bastion IX. Ve vstupním objektu, dvojitých kasárnách v hrdle Bastionu X, je umístěna expozice zdravotní služby, která se soustředí především na období 1. a 2. sv. války. Ravelin XIV je zajímavý sám o sobě jako zase jiný typ obranné stavby, samostatná pevnůstka v hradebním příkopu. Návštěvník tu uvidí malou sbírku nálezů z Josefova včetně vojenského vozu na převážení mouky, hodinového stroje z věžičky na Starém pavilonu nebo třeba čtyřliberního kanonu české provenience a lafety zvané „josefínka“, speciálně zkonstruované do tohoto typu pevností. Další kanony jsou pak vystaveny v Bastionu IX…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Východní Čechy