Zalesněný Borečský vrch (449 m n.m.), jemuž se také říkává zkráceně Boreč, vyrůstá ze svažitých polí ve vzdálenosti asi tří kilometrů od západního okraje Lovosic. Nelze jej přehlédnout, ale toho, kdo kolem náhodně projíždí, běžně nijak zvlášť neupoutá, jelikož pozornost tu na sebe strhávají mnohem nápadnější a vyšší vrchy Lovoš s Milešovkou. Může tomu být ale jinak, když v zimě uhodí silnější mrazy.

Bělavého dýmu stoupajícího v zimě z vrcholu Borče si všímali místní obyvatelé od pradávna a pochopitelně mu přisuzovali nadpřirozený původ. Tento úkaz byl natolik neobvyklý, že nezůstal stranou pozornosti ani v dobách, kdy se u nás začala rozvíjet geologická bádání, k jeho objasnění však věda dospěla až po postupném vyloučení několika mylných teorií, většinou nějakým způsobem kalkulujících s vulkanismem. Ještě na přelomu 19. a 20. stol. zmiňoval Ottův slovník naučný u hesla obce Boreč „vrch (Kohlenberg) s jeskyní, z níž vystupují horké, omamující páry“ a teprve o něco později bylo zjištěno, že se jedná o jev svým způsobem banální, související s prouděním vzduchu.

Ale aby bylo jasno, samotný Borečský vrch je nezpochybnitelně sopečného původu, k němuž se ostatně hlásí již svou vizáží. Za počátek jeho existence můžeme považovat průnik hustého magmatu do podpovrchových vrstev druhohorních sedimentárních hornin, k němuž zde došlo ve třetihorách, někdy v období před 40 až 20 miliony lety. Vystupující magma tyto vrstvy vyklenulo, a aniž by proniklo na světlo boží, utuhlo v těleso kupovitého tvaru, v takzvaný lakolit. Ten pak během následujících několika milionů let vypreparovaly z mnohem měkčích sedimentů erozní procesy.

Borečský vrch bývá často popisován jako znělcová kupa. Není…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – České středohoří