Když Bůh stvořil svět, zbyla mu ještě hrst bílých kamínků. Odhodil je tedy do moře. Pak se otočil a nadšeně se zaradoval. Tak podle legendy vzniklo souostroví Kornati, jeden z nejkrásnějších a nejpozoruhodnějších koutů chorvatské přírody, pýcha Jadranu. Větší část nejčlenitějšího a nejpočetnějšího souostroví v celém Středomoří je od roku 1980 národním parkem.
Souostroví Kornati zahrnuje 147 ostrovů, ostrůvků a útesů nazvaných podle největšího z nich – Kornatu. Táhne se v pásu širokém zhruba 6 km a dlouhém 36 km mezi ostrovy Žirje, Dugi otok a Pašman. Trasy výletních plaveb vedou nejkrásnějšími místy souostroví. Ze Sukošanu na pevnině průplavem mezi Ugljanem a Pašmanem a kolem ostrova Lavdara vplouvá naše loď do labyrintu vápencových ostrovů, zátok a průlivů Kornati. Chráněné zátoky poskytovaly útočiště lodím, tyto přírodní přístavy před staletími využívali piráti. Jakousi vstupní bránu tvoří úžiny Mala a Vela Proversa. Mala Proversa je ve skutečnosti mělčinou, kterou kvůli mořeplavbě prohloubili již staří Římané. Ostatně právě v těchto místech jsou ve vodě dobře viditelné zbytky veliké stavby, která v římské době stála na pevnině. Své stopy zanechaly i další kultury, pozoruhodná je například byzantská tvrz Tureta na ostrově Kornat. Pochází pravděpodobně z 6. stol. a sloužila ke kontrole plavby tehdy ne příliš bezpečným Jaderským mořem. V blízkém středověkém kostelíku Panny Marie z Tarcu se každoročně první neděli v červenci koná mariánská pouť, na niž připlouvají stovky člunů s návštěvníky. Z někdejší vesničky s domy a skladištěm soli na ostrově Piškera zůstal jen kostel. Rybářské čluny tehdejších obyvatel vystřídaly jachty současných návštěvníků ostrovů, jimž slouží moderní přístaviště. Na ostrovech si také užívají potápěči. Moře jim nabízí bohatou faunu i flóru a rovněž lákavý terén s četnými jeskyněmi, puklinami, průchody a rozsedlinami, v nichž žije spousta živočichů.
Loď obeplouvá pitoreskní místa souostroví. Některé ostrovy vystupují příkře z moře strmými stěnami, jiné jsou téměř ploché. Všechny působí malebně, ale i značně bezútěšně. Na vápencových ostrovech nejsou žádné prameny, natož vodní toky. Přesto na nich až do 18. stol. existovalo několik rybářských osad. Pár starých stavení jejich majitelé přestavěli na apartmány, které pronajímají turistům. Dovolená několik metrů od moře přináší výjimečné zážitky. Další domy slouží jako jednoduché konoby, otevřené jen sezon…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Pobaltí