Korzárská města
K velkým bretaňským pozoruhodnostem patří korzárské dědictví měst Saint-Malo, Roscoff a Morlaix. Jde o města historie a legend, města moře, opravdové pobřežní klenoty, které byly ve své minulosti navíc místy setkávání nejrůznějších dobrodružství a snů… Dodnes si uchovala svoji autentičnost, kterou podtrhují jejich hradby, dlažební kostky a žulové kvádry starých domů.
Nejznámější je téměř padesátitisícové Saint-Malo na Smaragdovém pobřeží (Côte Emeraude) u ústí řeky Rance. Jakmile hlavní branou vstoupíme do Ville close, Vaubanem opevněného města, uchvátí nás duch dálek a dobrodružství. Za vysokými hradbami s pevnostními věžemi jsou seřazeny hôtels d’armateurs – velkolepé patricijské domy bohatých rejdařů, kteří vystrojovali námořní výpravy v 17. a 18. stol. V jedné z věží zvané Grand Donjon sídlí historické muzeum, jehož sbírky vyprávějí o dějinách města, rybolovu, korzárech a slavných osobnostech, jakými byli Cartier, Duguay-Trouin nebo Surcouf – objevitelé, mořští vlci, dobyvatelé oceánů, postrach Angličanů, Holanďanů i Španělů.
Na počátku slávy Saint-Mala stál Jacques Cartier, který se odtud vydal v letech 1534–1541 na tři plavby, při nichž objevil a zmapoval kanadské pobřeží v oblasti zálivu sv. Vavřince. Město získalo mezinárodní renomé a „Malouins“, jak se říká jeho obyvatelům, reputaci odvážných námořníků. V 17. a 18. stol. významně přispěl k bohatství města námořní obchod a obzvláště korzáři. Zvláštností bylo, že na rozdíl od „běžných“ pirátů byli korzáři vybaveni královským dekretem lettre de course, který je oficiálně zmocňoval k zajímání a rabování nepřátelských lodí. O zabavené kořisti se vedly pečlivé záznamy a platil se z ní podíl (zhruba 10 %) králi. Na oplátku mohly korzárské lodě pro doplnění proviantu nebo kvůli nutným opravám vplouvat do francouzských přístavů.
Bohatství Saint-Mala ale nepocházelo pouze z tohoto „pirátství“. Zvláště lukrativní byl pro město commerce triangulaire – trojúhelníkový obchod. Lodě se plavily ze Saint-Mala do západní Afriky, kde vyměnily svůj náklad za otroky. Ti pak byli s obrovským ziskem prodáváni plantážníkům v Brazílii, Karibiku a Severní Americe. Naloženy cukrem a kořením se lodě vracely po téměř roční cestě zpět do svého domovského přístavu. Majitelé lodí i korzáři dosáhli velkého bohatství, stali se rejdaři, podnikateli a respektovanými členy důstojné společnosti. Korzár a pozdější šlechtic René Dugay-Trouin zajal více než 300 lodí a v roce 1711 zaútočil na Rio de Janeiro. Obrovské jmění nahromadil také Robert Surcouf, postrach Angličanů a jeden z posledních korzárů ze Saint-Mala…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bretaň