Krakov – Poláky nejuctívanější a turisty nejvyhledávanější polské město, kulturní centrum Malopolska a skoro 560 let (1038-1596) polská metropole. I když ta byla později přenesena do centrálněji položené Varšavy, Krakov zůstal symbolem královského Polska, dějištěm korunovací a pohřebištěm jeho panovníků. Všeobecně je považován za nejkrásnější polské město – i proto, že jako jedno z mála nebylo za poslední války zničeno.
Půvabné je už zasazení Krakova do krajiny mezi vápencovou Jurou a podhůřím Karpat, nadto při horním toku národní řeky Visly. Kmenem Vislanů byl také na úsvitu svých dějin obydlen. Zda z nich pocházel kníže Krak, který údajně zabil zdejšího draka, jisté není. Zato víme, že území vislanských knížat ukořistil nejprve moravský Svatopluk a později český Boleslav I. (první písemná zmínka o Krakově jako obchodním hradišti je z roku 966).
Roku 999 dobyl město jeho vnuk, syn Měška I. a Doubravky Přemyslovny, Boleslav Chrabrý, kníže kmene Polanů z dynastie Piastovců. On také v roce 1000 založil v Krakově biskupství podřízené arcidiecézi ve Hnězdně, kde nechal pohřbít svého přítele, biskupa Vojtěcha z vyvražděného rodu Slavníkovců. Po jeho mučednické smrti vykoupil jeho ostatky (vyvážil je prý zlatem) a postaral se spolu s císařem Otou III. o Vojtěchovo svatořečení. To, že nechal oslepit svého bratrance Boleslava III., Čechům nijak nevadilo, protože jejich podařený král předtím zmasakroval rod Vršovců. Beztak musel Boleslav Chrabrý pro rozmíšky s římským císařem Jindřichem II. Čechy zase brzy opustit. Vlastní královské korunovace se dočkal až dva měsíce před svou smrtí v roce 1025.
V Krakově začal stavět na vápencovém pahorku Wawel hrad, kde od roku 1038 sídlili polští králové, počínaje Kazimírem I. Obnovitelem. Vpád Tatarů v roce 1241 byl zničující, ale král Boleslav Nesmělý (Wstydliwy) město obnovil a vtiskl mu jeho charakteristické šachovnicové uspořádání. Oficiálně se hlavním městem Polska stal Krakov po korunovaci Vladislava Lokýtka v roce 1320. Tehdy končí období údělných knížectví a Polsko se stává jednotným státem.
Jako člen hanzy (od roku 1430) zažil Krakov v 15.–16. stol. nesmírný rozkvět, založený zejména na těžbě soli v dole Wieliczka. Byli sem zváni nejlepší evropští stavitelé, řemeslníci a výtvarní umělci. Slavný řezbář Veit Stoß z Norimberka tu prožil plných 13 let a zakázky se mu jen hrnuly. Hradní komplex na Wawelu byl přestavěn v renesanční zámek, v roce 1364 založil Kazimír Veliký univerzitu, později nazvanou Jagellonská. Za vlády Zikmunda II. Augusta v 16. stol. měl Krakov kolem 30 000 obyvatel.
Jenomže po polsko-litevské unii (1385) vznikla tzv. republika dvou národů (1569) a pro Litevce bylo do Krakova příliš daleko. Sejmy a volby monarchů se proto konaly v centrálně položené Varšavě, kterou definitivně prohlásil za hlavní město Zikmund III. Vasa v roce 1609. Krakov však zůstal i nadále korunovačním a pohřebním místem polských králů.
Za třicetileté války ho zpustošilo švédské vojsko a ani v dalším století nebylo líp: vystřídali se tu vojáci pruští, švédští, rakouští i ruští. Obyvatelstva zbyla sotva třetina. Jak si postupně velmoci z oslabovaného státu ukrajovaly, stalo se, že při třetím dělení Polska Krakov připadl Rakousku, přesněji provincii Halič. A to bylo jeho velké štěstí, protože v rakouském područí bylo pořád ještě nejlíp.
V mnohonárodnostní podunajské monarchii se rozvíjely jednotlivé kultury a po krátké napoleonské epizodě Varšavského knížectví byla ustavena maličká Krakovská republika a později Krakovské velkovévodství se značnou autonomií. Tehdy nastala modernizace města, na místě věnce zbořených hradeb vznikl pás parků zvaný Planty. Nebýt místní revoluce v roce 1846 a zničujícího požáru o čtyři léta později, mohlo to být takřka idylické období. I obě světové války přečkal Krakov bez viditelné újmy, i když prý jen o vlásek unikl vyhození do povětří a jeho vědeckou elitu postříleli nacisté.
Dokonce i stará židovská čtvrť Kazimierz přečkala nacistické běsnění takřka bez úhony i se svými sedmi synagogami a oběma hřbitovy (různých modliteben tu před válkou bylo 130). Její obyvatelstvo, které tu od středověku nacházelo útočiště po židovských pogr…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Polsko