I když je zpola rozpadlý a zarostlý lesem, stále vládne ze svého skalního podstavce celému okolí. Hrad Kašperk je dominantou severního Pošumaví už téměř 650 let a po celou tu dobu nese hrdé jméno svého zakladatele, krále a císaře Karla IV.

Šumava se začala ve 14. století rychle probouzet k životu. V některých jejích řekách, ba i v horách se intenzivně těžilo zlato, vedly přes ni významné obchodní cesty a osidlování jejího území vrcholilo. Byla přitažlivá nejen pro německé kolonisty, ale i pro samotného Ludvíka Bavora, jehož vztahy s českým králem byly velmi napjaté. Přitom tato část Šumavy neměla, kromě svých lesů a několika drobnějších hrádků, žádnou spolehlivou ochranu. Dobová situace i poloha Zámeckého vrchu nad zlatými doly Reichensteinu (Rejštejnu) si o postavení nového hradu přímo říkaly, zejména když dal panovník spojit toto šumavské horní město veřejnou cestou jak s Prahou, tak s bavorským Pasovem.

K rozhodnutí založit zde hrad dospěl král rok po své slavné korunovační cestě do Říma, kde byl po desetiletém čekání konečně korunován na císaře Svaté říše římské a přijal i své oficiální jméno Karel Čtvrtý (na římském trůně). Z dobových záznamů se historikové dozvěděli, že „stavbyvedoucí“ čili magister fabricae se jmenoval Vít Hedvábný. Bohužel se už nedochovala zpráva, kdo hrad projektoval. Podle některých náznaků není vyloučena ani spolupráce slavné stavitelské rodiny Parléřů.

Hrady nově budované ve 14. století měly oproti svým předchůdcům z doby posledních Přemyslovců novou koncepci. Ustupovaly od jednostranně preferované vojenské účelovosti a spojovaly funkci pevnosti s celkem pohodlným pobytem v rozlehlých prostorách vnitřního paláce. Mohli bychom říci, že to byly hrady moderní, i když toto sousloví zní poněkud zvláštně. Ale v podstatě tomu tak bylo. Novou podobu dostal už hrad Karlštejn, postavený roku 1348 podle francouzského vzoru, i mladší Kašperk, druhý nejvýznamnější hrad, který Karel IV. v Čechách postavil.

Hrad, který se nad zlatonosnými doly stavěl, byl obrovitý. Jen hradební zeď, která víceméně kopírovala elipticky hodně protáhlou vrcholovou část kopce, v sobě uzavírala prostor, který mohl pojmout celou armádu obránců i obyvatele okolních obcí. Uvnitř hradeb byl ještě…