I pragmatického Kryštofa Kolumba uchvátila při jeho prvním přistání kubánská příroda. Bujná tropická příroda a divoké pobřeží s azurovými vodami. Tím spíše, že uzřel tento divukrásný ostrov v jeho nejpřirozenější podobě, ještě bez vysázených hájů kokosových palem a nekonečných lánů třtiny. I dnes jezdí turisté na Kubu kromě plážové dovolené také za jejími přírodními krásami.
Kubu jsem právě kvůli její přírodě navštívil několikrát. Asi největším z mnoha zážitků z první cesty bylo rojení krabů nachových. Barevně jsou variabilní – krvavě červení, ale také žlutí a oranžoví nebo až téměř černí. A teď si představte, že se ze stráně valí k moři pestrobarevná krabí řeka v počtu statisíců a možná milionů jedinců. Na setkání s těmito desetinožci se návštěvník Kuby musí připravit, protože jsou všude. Žijí na souši, ale ke svému vývoji potřebují moře. Dospělé samice doputují k pobřeží a v mělčinách nakladou vajíčka. Larvy žijí v moři a postupně se vyvíjejí v dospělce, kteří moře opustí a žijí v norách na suché zemi. Jiný zážitek jsem měl na severním pobřeží Kuby, východně od Havany. Přebrodil jsem se na jeden z přečetných ostrůvků, abych tu v mladické nerozvážnosti strávil noc jako Robinson. Ostrůvku vládli obrovští modří krabi Cardisoma guanhumi s klepety, která by ucvakla prst a v rozpětí měří dobrého půl metru. Zvídaví krabi mi v noci lezli po hlavě a já s radostí a zájmem pozoroval, jak věc na tomto místě zcela neznámou pečlivě zkoumají a ohmatávají. Pro zoologa životní zážitek, běžný turista by ho asi příliš neocenil. A o krabech ještě do třetice: na poslední cestě jsem chatku v kempu sdílel s krabem, který obýval záchodovou mísu…
Při své druhé cestě jsem si vychutnal krasové údolí Viñales na západě Kuby v pohoří Sierra de los Organos, jeden z nejpozoruhodnějších a nejkrásnějších přírodních klenotů Kuby vůbec, kterému je věnován samostatný článek. V roce 1999 bylo romantické údolí vyhlášeno národním parkem a zároveň zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Kromě údolí Viñales existuje na Kubě 13 dalších národních parků. Jejich celková plocha činí 5142 km2, což je téměř 5 % rozlohy ostrova. V národních parcích jsou chráněny přírodně velmi cenné ekosystémy. Třeba v národním parku Guanahacabibes, ležícím na nejzápadnější špičce ostrova, se nacházejí unikátní rozsáhlé plochy nejčistšího křemičitého písku, navíc je v této oblasti kolem 100 jezer, které jsou rájem 172 ptačích druhů. Kolem pobřeží jsou zachovalé cenné korálové útesy. Jiný národní park, Ciénaga de Zapata na stejnojmenném poloostrově v provincii Matanzas, je největším mokřadem v Karibiku. I o něm píšeme podrobněji v samostatném článku. Bažiny, zejména mangrovové, jsou hlavním ekosystémem také v národním parku Caguanes v centrální části Kuby, na atlantském pobřeží v provincii Sancti Spiritus. Turquino je naopak horským národním parkem. Leží v nejvyšším pohoří Kuby Sierra Maestra a nese jméno nejvyšší kubánské hory. Dalším horským národním parkem je Sierra Cristal ve stejnojmenném pohoří na východě ostrova v provincii Holguín. V historicky nejstarším kubánském národním parku vyhlášeném již v roce 1930 dominují borové lesy.
Kromě údolí Viñales jsou na seznamu Světového dědictví UNESCO zapsány ještě dva národní parky ve východní části ostrova. Prvním z nich je od roku 1999 Desembarco del Granma na jihovýchodě kolem mysu Cabo Cruz, proslulý svými unikátními mořskými terasami a vysokými přímořskými útesy. Rozkládá se nejen na souši, ale pětinou svého území také v moři. Pevninská část parku je porostlá hustou suchomilnou vegetací s mnoha endemickými druhy, bohatá a jedinečná je rovněž fauna. Jméno parku znamená „Přistání Granmy“. Právě zde se totiž 2. prosince 1956 vylodilo z jachty Granm…
Další články z vydání o Kubě naleznete zde