Ten příměr zní, pravda, trochu otřepaně, ale takto oblétá svět už od roku 1947, kdy harmonikář a hudební autodidakt Karl Ganzer složil pár let po válečném bombardování píseň Kufsteinlied, která brzy zlidověla a stala se jednou z nejzpívanějších a nejhranějších písní v dějinách. Zvukových nosičů opěvujících perlu na zeleném Innu se prodalo k 100 milionům! Konkurovat jí může snad jen Škoda lásky – v té se ale nejódluje.
Jedete-li z Německa do Rakouska podél mléčně zeleného Innu, první, co Vás ohromí, je rozeklaná hradba Císařských hor (Kaisergebirge) a kousek za nimi vlevo od dálnice majestátní hrad Kufstein. Shlíží odtud už od 13. stol. Zdejší osídlení však je mnohem staršího data, jak dokládají 30 000 let staré kostěné šípy nalezené v blízkém Císařském údolí. (Snad z úcty k dávným předkům byl Kaisertal donedávna jako jediné rakouské údolí bez silničního spojení se světem; idylka skončila roku 2006, kdy byl po dlouhých politických tahanicích z Kufsteinu do obce Ebbs prokopán tunel.)
Jakkoli je sám Inn dostatečnou výhrou, město zavlažují ještě jeho četné přítoky, z nichž Kaiserbach tvoří část rakousko-německé státní hranice. A jako by Stvořiteli nestačily majestátní velehory kolem, ještě město obdařil čtyřmi kopci, z nichž tři se objevují i v městském znaku a nesou někdejší hlavní obchodní komoditu: bečku soli neboli Kufe. Kopce jsou to kamenité (odtud slovo Stein) – na jednom stojí zmíněná pevnost a na dalším Kalvárie, pročež sluje Kalvarienberg, ale taky se mu říká Heldenhügel, kopec Hrdinů, jelikož na něm stojí i památník tyrolského vůdce Andrease Hofera. Nedosti na tom: ještě je v blízkém okolí šest horských jezer. Vodních nádrží tu bývalo dokonce víc, ale ty malé byly postupně vysušeny – zbyla jen Maistaller Lacke, dnes chráněné území; rezervací je i jezero Egelsee.
Dnešní město, druhé nejlidnatější v Tyrolsku (17 550 obyvatel), vznikalo postupným připojováním okolních vsí – dnes si ale vesnický charakter uchovala už jen nejzápadnější čtvrť Morsbach. Ani v samém středu však domy nedosahují víc než šesti pater, výškové domy se tu a tam objeví jen na okraji městské zástavby.
Hraničním městem byl Kufstein už za Římanů: dnešní čtvrť Zell ležela v Raetii, kdežto zbytek města už náležel provincii Noricum. Svědkem té doby je zbytek římské vojenské silnice podél Innu. Po pěti stoletích římské nadvlády přišli Bavoři.
V majetkovém soupisu biskupa Arna ze Salcburku z roku 788 se uvádí kostel v místě Caofstein. Zdejší hrad je prvně zmiňován roku 1205, a to jako společný majetek řezenského biskupa a bavorského vévody. Světská moc ho však během pár let uzurpovala zcela a pro jistotu silně opevnila. Roku 1393 získal Kufstein městs…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Tyrolsko